Asi by to šlo protlačit soudem u případu, kdy by třeba ostravak řešil něco v Plzni a byla ta debilita osobního nahlížení do očí bijící a strany zatěžující.
Ta je do očí bijící, i když má jet Ostravák do Opavy, nebo Žižkovák do Kongresáku. Jak jsem za ta léta pochopil, SO mají největší strach z průkaznosti kopie spisu pořízené do DS. Ony by to poštou i posílaly, protože u papírové kopie se skutečně těžko dokazuje, co v daný moment ve spisu bylo a co nikoliv, jenže by pak nedokázaly vysvětlit, proč Ostravákovi poštou ano, ale Žižkovákovi do DS ne.
Kauza, na které by se dalo stavět, by měla podle mého názoru vypadat tak, že účastník - držitel DS požádá o spis, SO odmítne, účastník se dostaví, obdrží kopii spisu podle “komplexní úpravy” (tímhle označením § 38 SprŘ mě NSS neskutečně pobavil) a ledabyle sepsaný protokol o nahlížení a následně celou obranu postaví pouze na nepořádku ve spisu. SO1 se bude kroutit, vymlovat a tvrdit, že spis byl v pořádku a protokol taky. SO2 ho podrží. Následná správní žaloba se bude opírat o tvrzení, že kdyby SO1 poslal spis do DS, nebyly by o jeho obsahu pochybnosti/spory, a že takto vzniklé pochybnosti nelze přičíst k tíži účastníka řízení, který vycházel z obsahu spisového materiálu, za jehož stav je odpovědný pouze SO. Pár věcí mám takto rozběhnutých, ale sám v úspěch příliš nevěřím.
