30kmhcz

Děkuji všem za reakce. Vím, že v minulosti jsem nestíhal lhůtu a poslal přímo na SO2, ale už je to dávno a vlastně ani nevím, jak to dopadlo, asi dobře :-D Ale nevěděl jsem, zda se nezměnilo výslovně třeba, kam se poslat musí, ikdyž není uvedeno v rozhodnutí z hola nic.
Jak píše hh, že by z toho mohla být až třímesíční lhůta, ani nevim, zda by mělo smysl jí zkusit využít. SO2 by totiž rozhodnutí měl sestřelit tak jako tak. Nicméně pokud by vrátil k dalšímu projednání, teoreticky by naopak tři mesíce slušně ukrojily z roční restartované lhůty.

Je na to ustálená judikatura, kterou určitě hravě najdete sám.

IIRC, jádrem argumentace je víceméně textualistický výklad § 37 a § 40 správního řádu. Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu [...], je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě [...]

Takže podání je učiněno až když věcně a místně příslušnému orgánu dojde (a věcně příslušným pro podání odvolání je SO1, i když to následně většinou bude vyřizovat SO2). Nepíše se tam nic o tom, kdo to orgánu poslal (či přeposlal) a co se dělo dřív, než to příslušnému orgánu došlo. V § 40 je pak zopakováno, že při vázání úkonu na lhůtu je rozhodující učinění podání (tedy opět kdy to cílovému SO došlo), ale dále je tam fikce, že lhůta se zachovává ve vazbě na odeslání klasickou šnečí poštou. Tedy formálně, když podání odešlu D1 poštou a orgánu dojde D2, stále je učiněno až D2 (a od tohoto data se budou odvozovat různé lhůty třeba na vydání rozhodnutí atp.), ale pouze ve vztahu k právnímu posouzení otázky, zda je či není konkrétní úkon učiněný ve lhůtě, se finguje, jako by podání dorazilo už D1. Výjimka se týká pouze klasické pošty, takže třeba pro podání skrz DS nebo nějakou jinou zkratku neplatí (ale to v praxi až na okrajové případy nemá větší dopad, protože u elektronických systémů obvykle bude platit D1 == D2). Ve formulaci té poštovní fikce taky není ani slovo o tom, kdo to podal, takže to soudy vztáhly i na nepříslušný SO, který podání přeposílá příslušnému ...

V aktuálním https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-348 to písmeno zní "e) rozhlasové nebo televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení.".

No nevím. Problematice se nevěnuji tak netuším, kde je "ďábel skrytý v detailu", ale když to vezmu povrchně, tak schválená verze se neliší od toho, co bylo v původním vládním návrhu, tj. v § 2 odst. 1 a 2 vypustit konkrétní přenosové systémy (aby do toho nově spadnul právě internet a případně budoucí technologie) a v odst. 4 vyhodit písm. d) (což právě explicitně vyjímalo přenos přes internet) a místo toho výjimku zúžit jen na obrazovky připojené k průmyslovým strojům a písm. e), které dále vyjímalo mobily se zabudovaným tunerem.

Takže bych byl v tom hodnocení opatrnější a neodvolával se na budoucí výklad a judikaturu. Takto od boku mi to přijde dost jednoznačné.

Důvodová zpráva k tomu uvádí:
K bodu 1
Platné znění zákona vymezuje rozhlasový a televizní přijímač jako zařízení, které je technicky
způsobilé k reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání, avšak pouze v případě, že je
takové vysílání šířeno prostřednictvím vysílačů, tj. zemsky, nebo prostřednictvím družic nebo
kabelových systémů. Podle platného znění tedy rozhlasovým nebo televizním přijímačem není
takové zařízení, které přijímá a reprodukuje vysílání šířené prostřednictvím internetu. Platné
znění zákona je tedy při vymezení přijímače zastaralé, neboť nebere v úvahu současnou realitu
šíření a příjmu rozhlasového a televizního vysílání. Je proto nezbytné vymezení obou druhů
přijímačů aktualizovat tak, aby zahrnovalo v současné době jeden z nejrozšířenějších typů
šíření a příjmu vysílání. Navrhuje se proto definovat rozhlasový a televizní přijímač jako
jakékoli zařízení, které je technicky způsobilé k reprodukci rozhlasového nebo televizního
vysílání, a to bez ohledu na způsob příjmu takového vysílání. Zůstává zachována zásada,
že takové zařízení se považuje za přijímač i v případě, že je upraveno k jiným účelům, tedy
že takové zařízení ve skutečnosti neslouží k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání.
K bodům 2 a 3
Současné znění zákona v návaznosti na to, jak definuje rozhlasový a televizní přijímač vyjímá
z povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek v § 2 odst. 4 písm. d) zařízení technicky
způsobilá k reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání v případě, kdy je takové vysílání
zařízením přijímáno prostřednictvím přenosového systému uvedeného v § 12 odst. 3 písm. c)
zákona o provozování vysílání. Uvedeným přenosovým systémem je internet. Podle tohoto
ustanovení jsou tedy z působnosti zákona vyjmuty zejména osobní počítače, které vysílání
přijímají prostřednictvím internetového připojení.
Druhým typem zařízení, které zákon v platném znění vyjímá z povinnosti platit rozhlasový
nebo televizní poplatek jsou podle § 2 odst. 4 písm. e) rozhlasové a televizní přijímače, které
jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení, tj. například
mobilní telefony nebo tablety a další zařízení, která splňují uvedené vymezení.
V souvislosti s navrhovanou změnou definice rozhlasového a televizního přijímače je nezbytné
zrušit tyto dvě výjimky, a zákon nadále vztahovat i na tyto druhy zařízení, tj. i na osobní
počítače a všechny druhy mobilních telekomunikačních zařízení.
Do zákona se naopak v souvislosti s technologickým pokrokem v průmyslu zavádí nová
výjimka, a to pro televizní přijímače, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a
výhradně pro účely zobrazování informací související s těmito procesy. Uvedená úprava je
nezbytná z důvodu zásadních změn v průmyslu, který prochází změnami vzhledem
k intenzivnímu využívání pokročilé automatizace a zavádění informačních technologií
založených na efektivním využívání kyberneticko-fyzických systémů a systémů umělé
inteligence. Takové zásadní změny probíhají i v oblasti výroby. Nové technologie a výrobní
postupy pracující s velkým množstvím dat, virtuálním modelováním i využitím různých forem
vzdálené komunikace, což přináší zvýšené nároky na jejich vizualizaci. Pro tento účel jsou
proto ve firemních provozech často využívána zařízení, jejichž základem jsou obrazovky.
Zákon v platném znění stanoví – a tato zásada se navrhuje ponechat – že zařízení schopné
příjmu a reprodukce vysílání se považuje za přijímač i v případě, že je upraveno k jiným
účelům. Firmy v souvislosti s přechodem na Průmysl 4.0 osazují každou výrobní linku nebo
samostatný stroj obrazovkou, která ale nesouží k příjmu a reprodukci vysílání,
ale k zobrazování výsledků výkonnosti, ke kontrole kvality výrobků nebo k řízení celých
výrobních linek. Tyto obrazovky slouží pouze k těmto účelům a nikoli k reprodukci vysílání,
avšak podle zákona o poplatcích za ně musí firmy platit rozhlasové a televizní poplatky. Taková
povinnost české společnosti neúměrně zatěžuje a vzhledem k rozvoji českého průmyslu je třeba
uvedené obrazovky z povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek vyjmout. Jedná se
výlučně o zařízení, která slouží pouze k průmyslovým účelům a na kterých je trvale jakožto
jediný vstupní signál připojen pouze výstup z technologického zařízení. Vyjmutí těchto zařízení
bude znamenat nejen snížení nákladů a administrativní zátěže pro firmy, ale i podporu digitální
transformace českého průmyslu. Z tohoto důvodu byl závazek vyjmout uvedená zařízení
z povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek zahrnutý i do Antibyrokratického balíčku II.
Vláda k němu přijala usnesení č. 140 ze dne 14. června 2023, kterým mj. ukládá ministru
kultury realizovat opatření uvedená v příloze tohoto usnesení, a to do 31. října 2023. Ministru
kultury je touto přílohou uloženo zrušit povinnost platit rozhlasové a televizní poplatky
za televizní obrazovky, které firmám slouží výhradně k průmyslovým účelům a nepřijímají
signál vysílání.

Dotaz - ze kterého ustanovení odvozujete, že podání podané jinam se považuje za podané až momentem, kdy ho jiný úřad doručí na SO1? Já takové ustanovení nevidím. Naopak se tu víckrát psalo, kterak někteří podávají odvolání na SO2 běžně a ničemu to z hlediska lhůt nevadí.

Ano, to je cesta. Je tam jemná nuance - SO2 by vždy měl odvolání přezkoumat v plném rozsahu z hlediska zákonnosti. Z hlediska správnosti (tj. včetně přezkumu správních uvážení) jen v rozsahu odvolacích námitek, tedy toho, co bylo uvedeno v původním podání, případně v doplněno v rámci procedury odstranění vad (tj. ještě v interakci se SO1).

Pokud něco doplním až následně poté, co se řízení přenese k SO2, půjde formálně jen o vyjádření účastníka, nikoliv o součást odvolacích námitek. Nicméně zrovna v přestupkovém řízení by to nemělo vadit, protože tam není žádná koncentrace a SO2 nemůže žádný relevantní vstup ignorovat (i když ve struktuře svého odůvodnění to asi může vypořádat na trochu jiném místě). Každopádně pozor, není to přenositelné na obecné správní řízení - tam je ale třeba dávat pozor především na koncentraci už v rozhodnutí SO1 (tj. nenechávat si nic až do odvolání).

Na druhou stranu, obecně mi snaha obejít SO1 přijde zbytečná. Pokud by se v řízení stalo něco hodně divného a z hlediska taktiky bylo důležité, aby se to SO1 nedozvěděl, nebo se zpožděním, stejně se na to nelze spolehnout, k přenosu informace by nejspíš došlo mezi úřady neformálně. Co smysl má (a je v tom občas i nějaký fun-factor) je vyžádat si zaslání stanoviska SO1, které posílá na SO2 spolu s odvoláním - a pak na něj případně poslat repliku (už jen jako vyjádření k SO2).

Pane Matesi, chtělo by to méně emocí a více faktů.

Že je jen velmi málo zákonů, které posilují pozici a práva občanů, asi nemusíte nikoho zde přesvědčovat tlustými velkými písmenky. Ale rozčilovat se nad něčím, co v těch zákonech není, nijak nepomůže lidem těmi zákony postiženým. Protože jsme tady viděli mockrát, jak se lidi soustředí na to, co si myslí, že v zákoně je, a projedou správní řízení proto, že ignorovali, co tam je ve skutečnosti.

Takže: kde jste v tom zákoně či jeho novele našel něco o internetu?

No nevím. Pokud prošvihl lhůtu na podání Odporu na ten Příkaz z února, tak ten Příkaz nabyl právní moci, řízení skončilo, žádné další Rozhodnutí nepřijde.

Pokud Odpor podal, tak správní řízení běží, ale nějak nedává smysl, aby v té samé věci přišla znovu Výzva k uhrazení určené částky. A taky by tam nebylo "ukládá se ... správní trest pokuty".

Může to být Rozhodnutí, ale pak úplně nevím, proč není uvedeno v tom časovém přehledu, protože pokud pan Paskin vidí text té zprávy v datovce, tak to Rozhodnutí bylo také doručeno.

Takže s použitím Basic křišťálové koule mi to vychází pravděpodobně na vymáhání platby té pokuty z Příkazu, co již nabyla právní moci.

Dobře to ukazuje, že je potřeba sem věci dávat 1) včas, 2) přesně.

Co když PC není můj ale firmy, což je pravda?

Já si platím si připojení k internetu ...

mám platit nebo ne?

Velmi dobrý bod! Navíc já třeba mám služební telefon i notebook od zahraničního zaměstnavatele.

Vrátím se k tomu, co naznačuje původní příspěvek, tedy vyvarování se reakce/vyjádření SO1 k podanému odvolání, které také putuje na SO2 a jsou to většinou pro neznalého člověka neuvěřitelné výblitky.

Což takhle kompromis? Na SO1 podat včasné odvolání, buď blanketní nebo velmi stručné, ale k tomu téměř ihned na SO2 doplnit odvolací důvody. Může pak toto SO2 ignorovat? Bude dělat zpětné kolečko preš SO1?

stanice35> Ani tak se z toho provozovatel nevyvini. SO vyzve vozidlo a vozidlo, obavam se, nebude reagovat. Takze to SO prehodi na sprdel :-). A pokud provozovatel != ridic a ridic preda rizeni vozidlu, pujde to stejne zase za provozovatelem, nebot SO ve sve jasnozrivosti usoudi, ze doslo k 'retezeni ridicu'.

Zkratka, nebal bych se, ze si s tim SO neporadi.