K termínu. SO chce provádět dokazování, vy máte právo u toho být, ale není to k zákonnosti řízení nezbytné, je to čistě na vás (je to trochu jiný režim než konání ústního jednání, které sice také může proběhnout bez obviněného, ale má to konkrétnější podmíny). Pokud diskurs probíhá v režimu žádosti podle § 39(2) SprŘ a rozhodování o ní, tak máte v žádosti důvody pro kýženou luxusně dlouhou lhůtu tvrdit a prokazovat a SO na to v usnesení reagovat. Jde-li jen o neformální ladění vhodného termínu, nemusíte sice prokazovat nic, ale SO nebude nic bránit daný úkon 8. 8. bez vás provést. Jeho povinností je pouze vaše právo úkonu se účastnit nezmařit nepřiměřeným postupem, ale pokud vás včas vyrozuměl a termín posunul, tak to alespoň zatím je v pořádku (že nevyhověl návrhu nechat to až na konec srpna si obhájí, např. lhůtami pro vydání rozhodnutí).
Pokud umíte prokázat, že konkrétně 8. 8. vám nějaký závažný důvod účasti brání, udělejte to, donutí to SO termín znovu posunout, a nebo to ignorovat, pak už ale s rizikem, že to u odvolací stolice neprojde (je rozdíl mezi doložením, že 8. 8. budete někde mezi Arubou a Curaçao v rámci plavby zakoupené v lednu, a tvrzením, že prázdniny od nepaměti trávíte na chatě a nepřejete si být rušen).
K osobním/majetkovým poměrům. Citace § 36 SprŘ je evidentně chyba (nedešifroval jsem jak k ní došlo, neodpovídá to ani správnému odkazu na § 37 PřesZ - ten totiž nemá číslované odstavce, ani odkazu na nějaký starší již zrušený zákon použitý metodou Ctrl-C,V). Jinak ale platí, že má SO při správním uvážení o výši a druhu trestu k osobním poměrům přihlížet (to zahrnuje nejen majetek a příjmy, ale třeba i zdravotní či jiná omezení, kolik živíte osob atp.). V řízení o přestupku nemůže SO ke sdělení majetkových a jiných poměrů obviněného nutit, ale pak musí vycházet z toho, co vyplynulo z řízení (u dopravních věcí vidí minimálně to, čím obviněný jezdí či co provozuje) a co si opatří z různých evidencí či vyžádá jinde - a co nezjistí, může odhadnout (srov. třeba RS NSS 1 As 9/2008-133).