Podle mě to současná úprava, tj. § 555(2) OZ, popisuje zcela výstižně. Když jednám způsobem, který se jeví jako A, ale chci dosáhnout B, tak se prostě nepřihlíží k tomu A a celé se to posoudí stejně, jako kdyby se jednalo rovnou způsobem B a nikdo nic nezastíral. Následky jako absolutní či relativní neplatnost (pro rozpor se zákonem, dobrými mravy, veřejným pořádkem ...) jsou pak případně spojeny se samotnou povahou B, nikoliv s tím, že se to někdo snažil zastírat. Samozřejmě nejtypičtější případ bude takový, že dělat B přímo nejde, protože to je zakázané, pak se skutečně k simulovanému jednání nepřihlíží a to disimulované je velmi často neplatné (což ale neznamená, že by nemělo vůbec žádné účinky). Motivací proč B zastírat ale může být mnohem víc, kromě již uvedeného případu darování vs. koupě je další úplně typický případ Švarcsystém. Dokonce vím o případu, kdy se konstatování toho, že smlouva vydávaná za obchodní mezi podnikateli, ve skutečnosti založila pracovněprávní poměr, úspěšně aktivně domohl sám zaměstnanec/dodavatel (protože krátce předtím způsobil svým lemplovstvím zákazníkovi „zaměstnavatele“ škodu přes 10 mega ...).