K tomuto nápadu mně přivedl pan
hh, když
zmínil existenci rozsudku NSS
1 As 131/2014 - 45 (dále jen "rozsudek").
Argumentace Žalobce v bodu [12] mi přišla rozumná, její vypořádání NSS v bodu [40] naopak považuji za nedostatečné.
Nabízel by se experiment:
1. Zaparkuji své vozidlo někde, kde to je zakázáno a počkám na lísteček od městapa.
2. Na opičárnu se s lístečkem dostaví Blondi, přizná s k zaparkování, ale odmítne věc řešit na místě.
3.1 Pokud bude s Blondi zahájeno správní řízení o přestupku řidiče, ta se znova nepřizná, čímž donutí SO1 řízení zastavit.
4.1 Pokud se mnou bude zahájeno sprdelní správní řízení bez zaslání sprdelní výzvy, budu argumentovat, že se Blondi na opičárně přiznala účelově, aby mi uškodila. Blondi to potvrdí.
4.2 Pokud mi bude zaslána sprdelní výzva, budu reagovat udáním Blondi. Je zde ale překážka
res judicata 3.2 Pokud se na Blondi vykašlou a zahájí se mnou správní řízení (lhostejno zda pošlou i sprdelní výzvu), budu argumentovat, že dle rozsudku měli zahájit správní řízení s řidičem.
To by mohlo být zajímavé, ne? Nebo jsem (jako obvykle) přehlédl něco zásadního?