Vypadá to, že se po delší době kyvadlo sprdelní judikatury velmi mírně přehouplo ve prospěch provozovatelů, viz např. NSS 9 As 260/2018-21 (Sb.NSS 113/2020): „Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech).“
Nebo toto svěží dílko z pera K. Šimky (stejného soudce, který vyhlásil otevřenou válku finanční správě ve věci zajišťovacích příkazů) 2 As 293/2018-25 (Sb.NSS 2290/2020): „Pokud autopůjčovna jako provozovatelka vozidla sdělí správnímu orgánu, která konkrétní osoba, byť by se jednalo o cizince, měla v době spáchání údajného přestupku od ní vozidlo půjčeno, je to zpravidla dostatečný důvod pro zahájení řízení o přestupku proti této osobě. Poskytne-li autopůjčovna jako provozovatelka vozidla tímto způsobem součinnost, zpravidla nepřipadá v úvahu její odpovědnost za správní delikt provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2017.“ Dále v textu se píše něco jako, že to byl žalobkyní uvedený řidič, kdo měl předmětné vozidlo v nájmu na základě smluvního ujednání s žalobkyní.
Rozsudků NSS v podobném duchu (ale jak to bývá, i pár nepříznivých) je za poslední rok víc, mohli bychom si je rozebrat a aktualizovat výcucy v sekci Rozsudky NSS a ÚS (pokud to tedy neudělají paní Ono a její muž Seto).
