To není další otázka, ale další zhruba tucet otázek. Něco si vyzobu, komplexní rozborka už to nebude.
Exekuce na peněžité plnění je asi ta nejméně podstatná věc. Bude-li formálně zahájena, ale obratem skončí (tím, že někdo dobrovolně zaplatí, případně že hned nějakým časným úkonem bude plnění vymoženo), je to v podstatě stejné, jako kdyby obviněný zaplatil sám bez exekuce. Nejde-li v konkrétním případě o peníze, je asi lepší zaplatit spíš dřív (s tím, že ve finále to stejně úřad bude vracet), než to eskalovat. Lze samozřejmě bojovat v rámci toho exekučního řízení, ale to by znamenalo vyložit karty na stůl ohledně právní moci zákazu, a jak jsem pochopil, to by v uvažované širší taktice bylo předčasné.
Bude-li se obviněný chovat, jako by vykonal zákaz, ale později vyjde najevo, že ten nikdy nenabyl PM a řízení stále běží, samo o sobě to nic neznamená. Bude tu zřejmě nějaké rozhodnutí o žádosti o vrácení ŘO, které bude nesprávné v tom smyslu, že nebyly splněny zákonné podmínky (nebylo co vracet), totéž případné rozhodnutí o upuštění od zbytku trestu, bude bordel v kartě řidiče (záznamy v rozporu se skutečností) a bude tu nějaká újma toho řidiče (jednak že nemohl řídit, a jednak náklady spojené se znovuzískáním ŘO) - dostat úřední záznamy do souladu s realitou by nemělo být složité (cestou přezkumu či obnovy řízení), způsobenou újmu by si musel řidič nárokovat klasicky postupem podle OdpŠk (pokud se na to vykašle - není žalobce, není problém).
Pokud by to celé dopadlo tak, že řidič nejdřív vykoná neexistující zákaz, následně SO, jak říkáte "vytáhne hlavu z prdele", připustí podání odporu, a řízení dotáhne s tím, že výsledkem bude tentokrát už skutečně pravomocný zákaz, tak ano, nepojme-li to úřad vysoce kreativně, bude chtít nový výkon trestu a nové kolečko s vracením ŘO. Zaplacenou pokutu, pokud ji mezitím nevrátí, započíst na tu novou lze (to DŘ řeší), ale započíst vykonaný, ale vlastně neexistující trest, s tím se nepočítá - lze jen ten nový odkroutit a za starý se domáhat odškodnění. Kdyby SO chtěl, nějaké řešení, jak to de facto započíst, by se našlo (nabízí se rozhodnout o vině, ale upustit od uložení trestu, formálně podle § 43 PřesZ, s tím, že byl aplikován analogicky k vyplnění mezery zákona spočívající v tom, že trest byl z důvodů na straně SO fakticky vykonán předčasně). Ale asi tušíte, jak pravděpodobné by něco takového v reálu bylo.
Ze strany řidiče by ale bylo velmi nešťastné tento scénář připustit. Pokud už jede na jistotu s tím, že zákaz fakticky vykoná a získá zpět ŘO, nemělo by být složité následné kroky načasovat tak, aby v případě, že SO uzná (či k tomu bude donucen) neexistenci pravomocného rozhodnutí, už to kvůli zániku odpovědnosti nebude moci napravit.
Ohledně účinků nějakých přípisů o opožděnosti příkazu bych si nedělal velkou hlavu. Ne/vědomost o příkazu, jeho právní moci a dalších okolnostech by snad mohla mít nějaký význam v případě, že by dotyčný ten zákaz porušil. Jinak nevím, jak by mu to měli dát k tíži. Vyrozumění není rozhodnutím, neukládá adresátovi žádnou povinnost, a v sankčním řízení neexistuje žádná povinnost aktivní součinnosti se SO - a už vůbec ne upozorňovat ho za tepla na nějaké jeho chyby a omyly. Jediné, co je třeba si hlídat, je-li jádro věci v tom, že něco se (řádně) nedoručilo, případně se to doručilo jindy, než si SO myslí, je nějaký rozpor mezi formálním a materiálním doručením atp., tak nesmí dotyčný udělat nic, z čeho by šlo dovodit to materiální doručení (např. zaplatit se správným VS na příkaz, o kterém tvrdím, že jsem ho v životě neviděl).