Ano, tahle idea není nová, ale vzhledem k tomu, že judikatura ke kolizím InfZ a nahlížení dle SprŘ není přehledná a obsahuje řadu nedořešených rozporů, není ani postup povinných subjektů zdaleka ustálený.
Nechci to rozepisovat podrobně, aby z toho nebyl návod pro úředníky, ale ad absurdum ta metoda funguje tak, že pokud (z libovolného důvodu) úřad nějakou informaci nechce sdělit, tak postupně prohlásí, že
1) informace je součástí nějakého spisu (to je téměř vždy, a kdyby ne, nikdy není pozdě nějaký spis založit ...)
2) takže žadatel vlastně nechce informaci, ale nahlížet do spisu
3) tedy se na to InfZ nevztahuje (§ 2 odst. 3 InfZ) a žadatel se odkáže na postup podle § 38 SprŘ
4) nahlížení se mu zamítne, protože neprokáže právní zájem
Samozřejmě ne každý si to nechá líbit a protáhne to soudem. Pokud se něco nezměnilo, tak zatím soudy (včetně ÚS) nevidí problém v samotném § 2(3) InfZ - tohle podle záměru zákonodárce mělo být v podstatě technické ustanovení, které bude bránit tomu, aby se redundantně pomocí InfZ nežádalo o informace, jejichž poskytování má nějaký specifický režim. Třeba aby např. do katastru a dalších veřejných seznamů najednou nezačali lidi masivně "nahlížet" pomocí infozákona, nebyly obcházeny případné poplatky, zkrátka aby v tom úřednictvo mělo (ve smyslu k.u.k. byrokracie) pořádek. Nikdy to ale nebylo myšleno jako nástroj na faktické odepření poskytnutí informace.
Konkrétně v případě nahlížení do spisu a neúčastníka sice § 38 teoreticky umožňuje nějaký přístup, ale úplně otáčí výchozí nastavení - podle InfZ (i čl. 17 Listiny) v zásadě má informace dostat kdokoliv a nemusí nikomu nic vysvětlovat, naopak úřad v případě (částečného) odmítnutí musí najít a obhájit zákonný důvod pro omezení přístupu k informacím. Neúčastníci řízení to mají přesně naopak. IMHO se na to § 2(3) vůbec nevztahuje, protože § 38 v tomto případě de facto neupravuje poskytování, ale spíš neposkytování informací. Tohle ale soudy nevidí (dělají, že nevidí) a v zásadě nutí žadatele, aby skutečně žádal podle § 38(2) SprŘ, bylo mu to zamítnuto, a pak se bránil u soudu neústavností pro rozpor s čl. 17 Listiny (resp. neústavní aplikací) tohoto omezení.