Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[kdo]

To je trochu složitější. Řízení musí být (s výjimkou marginálně se vyskytujících případů, např. trestní řízení v téže věci, správní žaloba atp.) u běžných přestupků pravomocně ukončeno do 3 let ode dne spáchání skutku.

Samotné řízení pak má trvat nejvýše 1 rok, ale s tzv. “restartováním” lhůt, což velmi zjednodušeně znamená, že od zahájení řízení do vypravení rozhodnutí, příp. od vypravení prvního rozhodnutí do vypravení druhého rozhodnutí SO1 nesmí uplynout více než jeden rok. Právě tato změna vrátila do hry tzv. “aktivní přístup k délce řízení”.

Detailně viz §§ 30-32 PřesZ (zák. č. 250/2016 Sb.).

[pk78]

dnes v 9h mám ústní jednání, tak mi držte palce.
jestli jsou nějaké rady, sem s nimi
děkuji.
pk

[Číkus]

Nechoďte tam.

[pk78]

Takže vypovězeno, že jsem neřídil a dále nebudu vypovídat.

Děkuji všem za cenné rady a přeji mnoho úspěchu ve vašich správních řízení.

Heureka :-)

PS: měl jsem kliku na SO byl fér

[Číkus]

Gratulace! Prosím o kontrolu anonymizace, přesuneme do vyřízených jako [WIN].

Nechcete se podělit o zbytek onoho usnesení? Zejména odůvodnění by určitě by zajímalo nejen mne.

Ačkoli SO neměl důkazy (což je zřejmé z výsledku), neváhal vydat příkaz vinen. Zajímalo by mne, co by musel SO udělat, abyste jej považoval za nefér. :-)

Já bych se proti usnesení odvolal, pro začátek blanketně.

[solaris]

Plyne z něčeho pro SO povinnost mít před vydáním Příkazu alespoň nějaký náznak důkazu? Přijde mi, že to používají jako střelbu naslepo, ale není to podle našich zákonů vlastně správně?

[fu]

V novém správním řádu je zásada tzv.materiální pravdy formulována jednak obecně v 3, a jednak konkrétně pro správní řízení (§ 50, § 141 odst. 4, § 142 odst. 3, § 143 odst. 2 nebo § 150 odst. 1, 2 a 5. Nový správní řád se inspiroval zejména klasickou definicí zásady materiální pravdy obsaženou již ve vládním nařízení z roku 1928 o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, který stanovil že úřad "hledí k tomu, aby řízením byl zjištěn stav věci směrodatný pro rozhodnutí".

Obecně platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,

[2M]

Plyne z něčeho pro SO povinnost mít před vydáním Příkazu alespoň nějaký náznak důkazu? Přijde mi, že to používají jako střelbu naslepo, ale není to podle našich zákonů vlastně správně?

Příkaz je zrychlené řízení když si SO myslí že případ je jasný.. a tak by z principu měl SO mít nějaký důkaz.
Zákonodárce určitě nezamýšlel aby to SO jen zkusil na někoho hodit a třeba to vyjde..

V zákoně to je v definici příkazu.. §150 SprŘ

Povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

[hh]

Ačkoli SO neměl důkazy (což je zřejmé z výsledku), neváhal vydat příkaz vinen. [...]Já bych se proti usnesení odvolal, pro začátek blanketně.

To mi nepřipadá taktické. Zastavení podle § 86(1)(c) PřesZ je v dané situaci patrně zákonným postupem. Odvolání (i je-li myšlené obstrukčně) musí alespoň implicitně cílit na nějaké jiné řešení, jinak je nepřípustné - např. nejde touto cestou hojit jen vady odůvodnění, nebo vady předcházejícího řízení (např. zda byly splněny předpoklady vydání příkazu), které se ale neprojevily na odvoláním napadeném rozhodnutí/usnesení. Obviněný nejspíš nebude navrhovat, aby byl shledán vinným, a z katalogu důvodů zastavení řízení, nechce-li např. tvrdit, že je velvyslancem Liberlandu, mu toho moc na výběr nezbyde - na to, aby usiloval o silnější důvody zastavení podle písm. a) nebo b), tj. že se skutek nestal, není přestupkem, či ho prokazatelně nespáchal obviněný, nemá dostatek munice.

Než riskovat, že odvolací SO přehodnotí náhled na možnost prokázat přestupek obviněnému (na základě toho, co před zahájením řízení navykládal pojišťovně a policajtům), tak bych se na nějaké přidělávání práce orgánům vykašlal. Pokud s něčím, co nejde napadnout odvoláním, obviněný nesouhlasí (např. jak již zmíněno, s vydáním příkazu či s odůvodněním), může to řešit stížností (§ 175 SprŘ) nebo se domáhat satisfakce za nesprávný úřední postup dle OdpŠk. Ale na jeho místě bych spíš šoupal nohama - může být rád, že to bez většího boje dopadlo pro něj příznivě, a prudit zrovna úředníka, který byl ochoten to v ranné fázi odpískat, mi také nedává velký smysl.

[hh]

Plyne z něčeho pro SO povinnost mít před vydáním Příkazu alespoň nějaký náznak důkazu? Přijde mi, že to používají jako střelbu naslepo, ale není to podle našich zákonů vlastně správně?

Jak již bylo ve vlákně správně odkázáno, relevantní úprava je v § 150, tj. příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné. Co to přesně znamená není úplně jasné. Nelze v té souvislosti mluvit přímo o důkazech, protože důkazem je nějaké zjištění až poté, co předepsaným způsobem proběhlo řízení (v detailech odkazuji na procesualistickou teorii - vymezení pojmů důkaz, důkazní prostředek, předmět důkazu/dokazování, hodnocení důkazů ...). Evidentně jde o správní uvážení (... může vydat ...), což je ještě zdůrazněno atypickým způsobem považuje-li (tj. ne např. jsou-li skutková zjištění dostatečná) - těžko říct, zda bylo cílem zákonodárce opravdu posílit subjektivní prvek a posunout rozhodování o ne/vydání příkazu od běžného správního uvážení někam blíž k režimu ničím neomezené diskrece, nebo zkrátka jen neměl tvůrce textu svůj den.

Můj osobní náhled je takový, že to je klasické správní uvážení, a že podmínku „dostatečných skutkových zjištění“ je třeba vykládat jako důvodné očekávání vysledku důkazního řízení. Tj. musí být k dispozici takové podklady, že ve srovnatelných případech při provedení plnotučného řízení toto řízení pravidelně končí právě takovými skutkovými závěry, ze kterých se v příkazu bude vycházet. Je to silnější požadavek než např. předpoklady pro ex offo zahájení řízení o přestupku, kde je třeba podložené podezření, tj. konkrétní indicie k tomu, že se někdo něčeho dopustil, ale nevadí např. existence rozporů, ať už skutkových či právních, ty se vyřeší v řízení, Naopak vydání příkazu by jakékoliv rozpory či protichůdné podklady měly bránit, protože pak nelze s potřebnou mírou jistoty výsledek řízení předjímat.

Jsou to ale převážně akademické úvahy, protože v praktické rovině rozhodování o tom ne/vydat příkaz neprochází žádnou faktickou kontrolou. Buď je podán odpor, pak jako by se nic nestalo, nebo ne a příkaz nabyde PM, pak je vyloučen z individuálně iniciovaného soudního přezkumu (pro nevyužití opravných prostředků, ať už ve správním soudnictví či dle OdpŠk) a v rámci případných dozorčích prostředků se výjimečně bude řešit buď zákonnost přijatého řesení (přezkum) nebo nějaké nově najevo vyšlé skutečnosti (obnova řízení), ale jen velmi vzácně by mohla nastat situace, že klíčem k řešení by mohla být přímo otázka, zda příkaz za stavu k okamžiku jeho vydání měl/neměl být vydán. Proto k tomu není ani žádná relevantní judikatura.

[solaris]

Díky za podrobný výklad.

Pokud použijeme Váš náhled, že jde o důvodné očekávání stejného výsledku v případě plného řízení na základě stejných podkladů, jak se pak stavět k situacím, kdy je vydán Příkaz, proti němu dán Odpor, SO pak má snahu z někoho (provozovatele, obviněného řidiče) tahat další podpůrné údaje, ale neuspěje, nic nového nezjistí a řízení zastaví? Pokud SO na základě existujících podkladů SO před vydáním Příkazu očekával, že plné řízení dospěje k závěru Vinen, zkusil to Příkazem, a po Odporu řízení s těmi samými podklady zastaví, neříká to něco zpětně o zákonnosti toho Příkazu?

[hh]

Ano, říká, ale viz výše, není žalobce, není soudce. Ve fázi po zastavení řízení už se nejde bránit příkazu jako takovému, protože ten je dávno zrušený. Nelze ani přímo uplatňovat náklady, které účastníkovi vznikly, protože ty si ex lege nese sám. Zbývá tak nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup, a na to se v nějaké fázi vykašle 999 999 lidí z milionu (většina o ničem takovém ani netuší, zbytek to vzdá po průchodu zamítacím odborem příslušného ministerstva a nutnosti psát žalobu a platit SOP, a posledních pár statečných po zamítavém prvostupňovém rozsudku - zejména pokud to žalují u obecného soudu příslušného ministerstva, má řízení i v této fázi divnou pachuť, zpravidla na to má soud speciální senát, který zdatně sekunduje zamítacímu odboru partnerského ministerstva ...).

[kdo]

Poměrně nedávno jsem zažil tento scénář:
1) Provozovatel na výzvu k úhradě určené částky udal existujícího českého řidiče.
2) SO obeslal řidiče výzvou k podání vysvětlení, ten SO písemně oznámil, že je možné, že vozidlo řídil, ovšem nikam se dostavovat nebude, není-li obviněn.
3) SO poslal řidiči příkaz oznámení o zahájení řízení vč. termínu ÚJ.
4) Řidič podal blanketní odpor nereagoval a k ÚJ se nedostavil.
5) SO usnesením řízení proti ridiči zastavil (8 několik dní po doručení odporu termínu ústního jednání).

V tomto případě je po mém soudu zcela zjevné, že SO použil nesprávný úřední postup, když necelé tři týdny po vydání příkazu zahájení řízení zastavuje, neboť se přestupek nepodařilo prokázat. A to jsme i napadli v odvolání proti usnesení o zastavení řízení.

EDIT: Omlouvám se za nesprávný popis děje, měl jsem nesprávné informace. Nic to ale nemění na skutečnosti, že postup SO je nezákonný, když zahájil řízení, aniž by měl jakýkoli důkaz, což sám stvrdil tím, že SŘ po pár dnech zastavil.

[Číkus]

kdo> Příkaz vč. termínu ÚJ? Mohl bych poprosit o anonymizovanou verzi?

[hh]

V tomto případě je po mém soudu zcela zjevné, že SO použil nesprávný úřední postup, když necelé tři týdny po vydání příkazu řízení zastavuje, neboť se přestupek nepodařilo prokázat. A to jsme i napadli v odvolání proti usnesení o zastavení řízení.

Jako obvykle i v tomto dělá sprdel (a protichůdné zájmy řidiče a provozovatele na výsledku zdánlivě nezávislých řízení) trochu zmatek. Ale nevidím žádný snadný exploit.

Pokud by se řidič předběžně přiznal jednoznačně, podle mého výkladu § 150 SprŘ mohl SO vydat proti řidiči příkaz (mohl očekávat, že se stejně přizná i v řízení). Dává to smysl i pro řidiče, pokud už tedy chce být (z libovolného důvodu) rychle potrestán, tak bohatě stačí, když to pošle jednou a dostane příkaz, není třeba, aby byl dodatečně ponižován tím, že bude muset kvůli tomu samému jíž žmoulat čepici k úředníkovi osobně. Pokud proti příkazu podá odpor, vůbec nic se nemění, dokonce se nemění ani původní předběžná důkazní situace (jen z podaného odporu není patrné, že by už nadále obviněný nebyl ochoten potvrdit, že byl řidičem, může mít problém s čímkoliv jiným - s právním hodnocením, důkazy k samotnému skutku, výší trestu, případně jen optimalizuje moment PM ...). SO logicky nařídí ÚJ, pokud nemá k dispozici jiné důkazní prostředky ke stanovení osoby řidiče než jeho účastnický výslech, nemá jinou možnost. Otázka je, jak rychle má SO celé řízení odpískat, když řidič přestane spolupracovat, ale v nějaké fázi, až bude jasné, že potřebný důkaz SO nezíská ani ničím nenahradí, řízení musí být zastaveno.

Pokud předběžné přiznání (vysvětlení) bylo vyhýbavé (možná jsem řídil, možná ne), tak to nebylo na příkaz. Na zahájení řízení ano, v něm to měl orgán vyjasnit. Ale tím, že vydal příkaz, se toho mnoho nemění, po zrušení příkazu je řízení v úplně stejném stavu, jako kdyby SO sporný krok (vydání příkazu) neudělal. Pokud by snad provozovatel mohl něco napadnout, tak určitě ne chybné vydání příkazu, ale to, že zahájené řízení bylo expresně odpískáno ...

P.S. Příkaz kombinovaný s předvoláním na ÚJ mě též zaujal. To bylo nějak podmíněné, podáte-li odpor, dostavte se 30. února, druhý suterén, dveře s nápisem pozor leopard?