[...]Nechápu proč nemůže stačit přidaná identifikace odesilatele z DS a už vůbec nechápu, proč to autor považuje za "normální".
Já tohle docela chápu, a až na nějaké nepodstatné nuance s Peterkou souhlasím. Nenormální totiž není, že dokument, který má být podepsaný, je třeba podepsat, nenormální je právě fikce podpisu v § 18b ElÚkon.
To, že úřadům lze posílat podání přes DS bez podpisu (a bere se to za automaticky podané a jakoby podepsané držitelem odesílající DS), je sice praktické (a taky výhodné, je-li DS zdarma, ale certifikát pro uznávaný el. podpis ne), ale velmi nekoncepční. Nejen technicky, ale i právně je to paskvil - u FO to jakž takž funguje, ale u PO, za které může/musí jednat víc osob a zároveň do té DS má přístup víc osob, úprava, která měla používání zjednodušit, v reálu problémy především generuje.
DS a el. podpis řeší jinou úlohu - pokud to někdo chtěl za každou cenu spojit, tedy aby DS řešily nejen spolehlivé dodání zpráv, ale i podepisování obsahu, bylo by korektním řešením to třeba integrovat s PostSignum, vystavit při zřízení (přístupu do) DS i podpisový certifikát a poskytnout nástroje, jak to používat dohromady (lze si představit i to, že by pak podpis zpráv doručovaných přes DS byl povinný).
Bohužel, tradice hledání zbytečných třetích cest, je v Kocourkově hluboce zakořeněna ...
