Na promlčení se nahlíží jako na hmotněprávní institut, pro každý skutek běží doba zvlášť a každý se musí posoudit zvlášť (spojení do společného řízení nemá vliv, jen pokud se v něm např. vydá rozhodnutí, v jehož výroku bude zmíněno více skutků, způsobí to přerušení promlčecí doby hromadně vůči všem). Pokud by se stalo, že v průběhu společného řízení zanikne odpovědnost za některý ze skutků v důsledku promlčení, řízení se ohledně tohoto skutku zastaví a ve zbytku pokračuje. To vše platí za předpokladu, že to je opravdu jen souběh více přestupků, nejde o pokračování (to je z hlediska hmotného práva považováno za jediný skutek, promlčení běží od posledního útoku).
Se žalobou proti potvrzení usnesení o zamítnutí návrhu na konání ÚJ je to podobné, jako s v jiném vláknu zvažovanou žalobou proti odvolacímu rozhodnutí, které vrátilo věc na SO1. Taková žaloba je nepřípustná, konkrétně podle § 70 písm. c) SŘS, což by soud měl být schopen rozpoznat již ze samotné žaloby a k ní přiloženého napadeného rozhodnutí, tedy k žádnému úkonu směrem k SO by se za běžného chodu věcí vůbec neměl dostat.
