Mno, soudruh se sice chvilku nezdál, ale je to stejnej kripl, jako obvykle. Poté, co jsem mu dle dohody poslal žádost o prominutí zmeškání úkonu s doložením toho, co bylo k dispozici, tak se v ní kroutí, že jsem ji měl odeslat do 15 dnů ode dne vhození do schrány - ehm, proti čemuž jaksi žádost směřuje, dopic mi nebyl vydán a nic jsem jako že nedostal, že, a přiložit ten zmeškanej úkon. Každopádně vhození do schránky nemá ani ouřad, ani pošta jak dokázat (pominu-li technická specifika na místě, kdy vhození do schrány pošta vůbec nedělá), tak jak může od toho počítat nějakou lhůtu?
Žádáte o co, aby bylo rozhodnuto, že dopis nebyl doručen (případně byl doručen jindy), tj. podle § 24(2) SprŘ, nebo podle § 41 SprŘ o to, aby vám bylo prominuto zmeškání podání odvolání? Každopádně v obou případech nesete důkazní břemeno mj. i k tomu, že je žádost podána včas.
Z vlákna se mi nepovedlo přesně zjistit, co se dělo poté, co jste v poslední den úložní lhůty zjistil, že je zásilka na jiné poště - možná kdybyste místo velkohubých výkřiků zkusil být trochu věcný, dostali bychom se dál. Pokud jste následně šel do spisu, čímž vám bylo rozhodnutí doručeno (hádám, že jde o rozhodnutí, když do něj dáváte odvolání), tak já bych asi postupoval podle toho, jestli od (spekulativně) neplatné fikce doručení do nahlížení uplynula lhůta pro odvolání. Pokud ne, podal bych alespoň blanket, pokud tedy těch pár dní není z nějakého důvodu rozhodujících.
Pokud už odvolání ve lhůtě od fikce nelze podat, dal bych jej ve lhůtě od nahlížení (s tvrzením, že mi bylo doručeno právě tím nahlížením vzhledem k tomu, že k fikci nedošlo pro nesplnění zákonných předpokladů, konkrétně výzva podle § 23(4) SprŘ neobsahovala údaj o tom, kde si lze písemnost vyzvednout). Vedle toho bych asi z procesní opatrnosti podal i žádost podle § 24(2) SprŘ, ale ta je víceméně redundantní - slouží totiž pro řešení případů, kde byl zákonný postup dodržen a k náhradnímu doručení by došlo, nicméně vážné nezaviněné důvody zabránily adresátovi si zásilku převzít, v daném případě ovšem můžete argumentovat podobně, případně
a maiori ad minus jestliže pro neúčinnost fikce stačí závažný nezaviněný důvod na straně adresáta, tím spíš jím je i chyba na straně doručujícího orgánu či pošty.
No, jaksi, ehm, to doručení je právě neplatný, tudíž ve lhůtě 15 dní od skutečného zjištění věci - tj. vydání úřední kopie rozhodnutí na místě na úřadě - jsem podal nejprve žádost o prominutí. Následně separátním podáním stále ve lhůtě ten úkon - podání odvolání. Je prakticky vymahatelný to, že to jsou fyzicky dvě separátní podání a ne jedno? Pokud je to stále ve lhůtě? [...] Začíná to bejt slušně zamotaný 
Viz výše, IMHO ve vaší situaci vůbec nedávalo smysl žádat podle § 41 o navrácení v předešlý stav. Když už jste to udělal, tak vás 2M správně upozornil, že tato žádost je bez souvisejícího úkonu neprojednatelná. Nevím z hlavy, zda jsou nějaké noty pro řešení situace, že obě části (žádost i úkon) jsou podány včas, ale nikoliv najednou, na základě selského rozumu a obecných principů mám za to, že pokud mezi oběma podáními žadatele SO neudělal žádný úkon, měl by to posoudit jako jeden celek (trvání na tom, že spojení
je třeba spojit znamená, že to musí být scvaknuté sešívačkou, by snad orgán neměl ustát). Pokud po neúplné žádosti ale před obdržením zmeškaného úkonu SO něco poslal (např. zamítnutí žádosti či vyrozumění o tom, že se jí nebude zabývat) ale lhůta dosud neuplynula, ničemu nebránilo podat žádost spojenou s úkonem znovu - byl-li učiněn jen úkon a nebyla zopakována žádost, považoval bych trvání na tom za přepjatý formalismus, i když tady už je pozice SO o něco silnější. Úplně nejlepší by bylo ovšem tyto triviální chyby nedělat, máte pravdu, že to je „zamotaný“, ale nejsem si jist, zda ve váš prospěch.
Co by se mimochodem stalo, kdyby někdo za půl roku přezkum zamítl a za rok pak někdo zrušil to usnesení o zamítnutí prominutí lhůty a navrácení v předchozí stav, čímž by se z toho zpětně stalo řádné odválání a ne podnět pro přezkum (který by už byl zamítnutý)?
Podnět k přezkumu se nezamítá, zda bude přezkumné řízení jakožto dozorčí prostředek provedeno si posoudí nadřízený SO a buď to udělá, nebo ne. Kdyby se následně zjistilo, že odvolání bylo řádné, normálně by se pokračovalo v řízení. Zajímavější by bylo, pokud by přezkum byl proveden a výsledkem bylo zrušení rozhodnutí, nicméně následně by se ukázalo, že odvolání bylo včasné a tím pádem i celé přezkumné řízení nezákonné, jelikož se zabývalo nepravomocným rozhodnutím.