Ještě by šlo argumentovat že když ve druhém kole má úřad jednoznačného obviněného který se navíc přiznal tak posouzení jestli to byl on patří mezi nezbytné kroky k vypátrání pachatele.
Tak jistě, ale viděli jsme, jak si termín
nezbytné kroky vyložil např. 8. senát NSS v rozsudku 8 As 110/2015-46. Navíc § 125f(4) se dá snadno přečíst i tak, že o
nezbytných krocích je řeč jen v té prověřovací fázi (před odložením nebo zahájením řízení s nějakým podezřelým).
Ale na druhé straně.. když bude druhý v řadě sám provozovatel tak se dá argumentovat že stíhání za SprDel je pro něj výhodnější protože obviněný je pořád on a když by chtěl rozporovat znaky přestupku tak může i ve SprDel řízení.. a za SprDel mu hrozí nižší nebo stejná sankce jako za přestupek.
Tohle není důvod, proč preferovat sprdel, je to jen argument, proč by ten paskvil v konečném zúčtování mohl s odřenýma ušima projít testem ústavnosti. Proti se dá namítnout též to, že provozovatel sice může vystavit svoji obranu na tom, že formálně či materiálně vůbec nešlo o přestupek, ale nebyl-li osobně účasten toho děje, má podstatně těžší pozici, protože bez spolupráce řidiče nemůže efektivně skutkově argumentovat a ta spolupráce zdaleka není automatická. Je to v principu podobné, jako když má v řízení o zaplacení pokuty DPP zájmy žalovaného hájit ustanovený opatrovník, který ale netuší, že opatrovanec je slepý -
http://www.usoud.cz/aktualne/nelze-vest-exekuci-proti-nevidomemu-za-protipravni-jednani-ktereho-se-nemohl-dopustit/Podle mě větší potenciál než řetězení má to, co jsem navrhoval výše, tedy u neřidičákových přestupků se nejdřív někdo přizná a nechá se uznat vinným a následně vyvolá obnovu řízení na základě nově najevo vyšlých důkazů o tom, že řídil někdo jiný.
