Stížnost je vám v tom případě primárně úplně k prdu. Já sice chápu anti-policejní postoj a představu, že stížností se nic nezkazí, ale ve chvíli, kdy si s ní téměř jistě zároveň ani nepomůžete, bych se do toho nehrnul. Chcete-li policajtům oplácet jejich buzeraci pro vlastní dobrý pocit, tak si počkejte na případ, kde budete mít rozdané lepší karty (např. kontrolní kontrola, při které se na nic nepřijde, a po které je požádáte o potvrzení podle § 109(2) PolČR). Tady nejen že máte rozdané karty blbě, ale navíc jste si je tím nesmyslným přivoláním PČR rozdal sám, tak se teď nedivte.
Veškerou munici, kterou máte, uplatníte mnohem líp v samotném přestupkovém řízení. Už proto, že obecně spíš uzná chybu policajtů úřad než jejich nadřízený (jednak proto, že vztah úřad-policie je přecijen o chlup rezervovanější než kolegialita policajtů mezi sebou, ale také proto, že shledá-li nějakou chybu policajta úřad při řízení o přestupku řidiče, pro toho kamaráda příslušníka to nemá žádný následek, na rozdíl od důvodné stížnosti).
Snad jediný důvod ke stížnosti by mohlo být včasné zajištění důkazů, např. záznamů z osobních kamer. Měli je ti policajti? Ale máte-li vlastní záznam, tak ani to není zas tak podstatné.
Tož tak, a příště si pamatujte, že vyhánět čerta ďáblem nemusí být vždy tak skvělý nápad, jak se původně jevil ...
