Jo, tak to já mám těžší kalibr než schránky. Asi měsíc zpět jsem byl zastaven PČR, údajné překročení rychlosti. V autě jsem vezl bratra, matku a tetu. Všichni spořádaní, státu a zákona dbalí a morální občané. Jejich osvětu už jsem dávno vzdal. V tématech tohoto fóra jsem spíše začátečník, ale načteno mám vše několikrát a nyní pomalu čerpám praxi.
Situace byla celkem nepříjemná, jak už to bývá. Samozřejmě měli natočeno, či vyfoceno hovno a jen to zkoušeli. Po mém odmítnutí cokoliv řešit vyrukovali s kaucí, kterou jsem jim celkem rychle vyargumentoval z hlavy. Co je ale stěžejní, osazenstvo auta, moje vlastní rodina po dobu řešení s fízlem mi skákala do řeči a přerušovala mé argumenty výkřiky jako " nevymlouvej se a zaplať ! " , " nedělej si ještě větší zle a nediskutuj! " " pořád říkáš, jak je pro tebe důležitá poctivost a teď děláš tohle! " a podobně. Fízli to samozřejmě vnímali a pěkně jim rostla ramena. V tu chvíli jsem normálně pocítil závan paniky. Oni ne, že když už nic, budou zticha, ani tě ještě bodají do zad uprostřed hodně nepříjemného boje, jen kvůli nějakému zvrácenému morálnímu principu a postkomunistickému děsu z uniforem. V tu chvíli jsem měl normálně chuť vyjít z auta a rozběhnout se do polí, někam kde je čistý vzduch a slunce a nic vás netíží. Něco jako ta učitelka v Obecné škole. Určitě ten pocit znáte. Zbytek cesty jsem normálně nevěděl co říct, úplně vymeteno a ještě nějaké období po tom, jsem zcela vážně uvažoval nad změnou příjmení. Tož tolik o pomoci bližních...
