Pffff no to si dělají *****... to je naprosto absurdní!
Zákon o azylech narozdíl od správního řádu obsahuje poměrně
komplexní mechanismus prodlužování lhůty pro vydání rozhodnutí (přičemž od vydání odkazovaného rozsudku NSS došlo k jeho výrazné novelizaci). Důvodem pro legitimitu takovéto právní úpravy je veřejný zájem na zachování bezpečnosti státu.
Naproti tomu
§ 71 odst. 3 správního řádu umožňuje pouze jednorázové prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o 30 dní - o tom není a snad ani nikdy nebylo sporu, viz. komentářová literatura:
"Je však třeba si uvědomit, že v případě, kdy se provádí více těchto úkonů (např. je nařízeno ústní jednání, místní šetření i doručováno veřejnou vyhláškou), neprodlužuje se tato další lhůta o třikrát třicet dnů, ale pouze o jedenkrát třicet dnů. Navíc je nutné chápat tuto lhůtu jako maximální a s ohledem na zásadu rychlosti řízení je třeba, aby se řízení prodlužovalo pouze v případě, že je to skutečně nezbytné."
(JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 71 [Lhůty pro vydání rozhodnutí]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 465.)
„V zákonem taxativně stanovených případech může správní orgán lhůtu prodloužit maximálně o 30 dní. Důvodem může být předvolání nebo předvedení osoby, nařízení ústního jednání nebo místního šetření nebo doručování veřejnou vyhláškou nebo konečně, jde-li o zvláště složitý případ.“
(HORZINKOVÁ, Eva a NOVOTNÝ, Vladimír. Správní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Leges, 2019. ISBN 978-80-7502-365-0. Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®.)
„Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, [...]“(GŘÍBKOVÁ, Petra a kolektiv. Správní řád - judikatorní komentář. Ostrava: CODEXIS publishing, 2016. Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®.)
K uplatnění lhůt ve dnech je třeba přistupovat restriktivně, v prvé řadě má být úřad činný hned:
"Předmětná 30denní lhůta je svou povahou podpůrnou lhůtou ke lhůtě bez zbytečného odkladu. Jak totiž vyplývá z odstavce 3 komentovaného ustanovení, lhůta 30 dnů nenastupuje „ihned a zcela automaticky“, ale jen v případě, „pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně“. Lhůta 30 dnů počíná běžet od zahájení řízení. Z povahy věci není nutně vyloučeno, aby správní orgán byl nečinný ještě i před uplynutím této lhůty, pokud tedy nic nebránilo rozhodnout bezodkladně.
V této souvislosti lze odkázat na závěry NS, podle něhož (srov. rozsudek ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5868/2017) při posouzení dodržení lhůty nelze rezignovat na zjištění okolností konkrétního případu a posouzení zbytečnosti či nezbytnosti odkladu v každém jednotlivém případě s ohledem na jeho konkrétní okolnosti. Formulace „bez zbytečného odkladu“ neznamená automaticky ve lhůtě do třiceti dnů; lhůta do třiceti dnů se použije, pouze pokud rozhodnutí nelze vydat bezodkladně, což musí být opět v každém jednotlivém případě zdůvodněno konkrétními okolnostmi posuzované věci."(POTĚŠIL, Lukáš. § 71 [Lhůty pro vydání rozhodnutí]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 400, marg. č. 14.)
Extensivně vyloženo, pokud se SO od 22. 11. 2021 do 24. 1. 2022 flákal a pak se dovolává prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o dalších 30 dní, protože si vzpomněl, že je potřeba nařídit ÚJ, tak je dle mého názoru stejně nečinný. To co předvádí SO je tak absurdní, až je mi z toho na blití.
Rád se budu podílet na nějaké konzervativně pojaté replice - za mě je potřeba, aby soud SO náležitě vysvětlil: 1) lhůta se neprodlužuje opakovaně, 2) "volí termín ÚJ dle svého tvrzení" je v kontextu těch ostatních žvástů evidentně taky překroucený výklad - IMO opomněli, že je limitují např. právě lhůty pro vydání rozhodnutí, hospodárnost řízení atd. atd.
Ačkoliv s ohledem na vydání rozhodnutí to stejně nebude projednáno. Škoda.
