30kmhcz

SO1 mi zaslal výzvu k doplnění odvolání proti Usnesení o zastavení řízení, ale v poučení uvádí, že pokud nebudou důvody doplněny, je takové odvolání neúčinné.

Celá výzva ke stažení zde: https://acab.s3.amazonaws.com/2022-04-nyrany/2023-02-vyzva-k-odstraneni-vad-podani-odvolani.pdf

Ano, sice mě přestupku zbavil, ale udělal tolik chyb, že jim v tom i tak chci vymáchat držku. Mám připravené rozsáhlé argumenty, které chci do odvolání přidat. Ale chci jim vymáchat držku i v tomhle.

Jak nejlépe postupovat?

• Když doplnění nepodám, tak SO1 věc i tak dost možná postoupí na SO2 a ten bez dovolacích důvodů velmi rychle (zpravidla do 24hodin, mám zkušenost) vydá potvrzující rozhodnutí. Tím se celá moje snaha zmaří úplně.
• Když doplnění podám, tak nevím, jak je za to vadné poučení správně vytrestat.

Už dlouho v rámci zvýšení efektivity správního řízení (pro účastníka, samozřejmě) používám namísto občanského průkazu k prokázání totožnosti cestovní pas s tím, že když se úředník cuká, prohlásím, že toto je platná veřejná listina prokazující moji totožnost a tím jim zpravidla zavřu hubu.

Jééénže jsem si nyní důkladně přečetl § 36 odst. 5 SpŘ. a mám pochybnosti, že to lze. 

(5) Účastník, jeho zástupce nebo podpůrce je povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se pro účely tohoto zákona rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele.

Jenže v pasu není uvedeno místo trvalého bydliště. Ten odstavec je dlouhý, trochu složitě stavěný, ale nevidím moc cestu útoku přes alternativní výklad použití slova "popřípadě" ve větné skladbě. Hledal jsem k tomu výklady a judikáty, ale neúspěšně. Jsou k nalezení věci netýkající se správka – ale správko to má takto explicitní, tady se tedy asi analogie z jiných procesů neuplatní.

Nevíte někdo o nějakém pramenu, na kterém by šlo použití pasu k prokázání totožnosti u správka obhájit?

Je tedy možné, že jsem dosud pouze těžil z neznalosti úředníka, i když pravda byla na jeho straně.

Právě řeším jedno předem vyhrané správko o SO malé obce, kdy ženu pro zvýšení fun-factoru do extrémů různé souběžné úkony, až jsem úředníky přepnul to trochu defenzivního režimu. V předvolání k ÚJ napsali hromadu kravin a mj. i povinnost předložit občanský průkaz, chci jim to stížností omlátit o hlavu, ale nemám se o co opřít.

Referent SO vypracoval o ústním jednání Protokol o 10 stránkách a na místě referent vystavil účastníkovi a jeho zmocněnci 2 kopie protokolu, který opatřil razítkem "ZA SPRÁVNOST FOTOKOPIE".

Při pozdějším zkoumání podkladů účastník zjistil, že kopie neobsahuje 1 list (strany 4 a 5, obsahující zápis výslechu obviněného) a nemohl se tak vyjádřit k podkladům a musel ke správnímu orgánu vykonat na vlastní náklady cestu, aby zajistil získání bezvadné kopie.

Je možné v takovém případě náklady na cestu k nahlédnutí nějak vymáhat v případě, že je toto pevně spojeno pochybením orgánu, kdy vystavil neúplnou kopii písemnosti a navíc ji razítkem označil za ověřenou a správnou? Ověření kopie dělal stejný úředník, který Protokol sepisoval.

Přikládám ověřovací razítko na chybné a původní kopii:

Podali jsme stížnost na strážníka Městapa, po měsíci se vrátila stížnost jako nedůvodná (vydal ji „inspekční strážník primátora“). Nicméně odůvodnění se opírá o několik zcela zjevně nepravdivých tvrzení, jejichž nepravdivost můžeme snadno dokázat nahrávkou úkonu městapa (zřejmě netuší, že nahrávku máme). Zejména je tam uvedeno, že strážník určitě neříkal to, co ve skutečnosti říkal, a naopak.

Žádné poučení tam nebylo, existuje opravný prostředek?

Novelou zákona 13/1997 Sb. byl k 1. 1. 2021 odstraněn mimojiné § 21e, který v odst. 1 písm. d) ukládal povinnost:

odstranit díl kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na viditelném místě ve vozidle, jakmile jeho platnost skončila.

Dále ve stejném zákoně byl definován přestupek § 42a odst. 2) písm. e), jeho odstavec 2 byl zcela nahrazen jiným zněním, které již přestupek nepostihuje.

Nenašel jsem, že by se tato povinnost nebo přestupek přenesli někam jinam. Zřejmě tedy zcela pominuly.

Je jasné, že fízly přesto napadne zkusit zkásnout ovce s užmoulanou čepicí. Takže to beru jako výzvu a kupón si na skle ponechám jako fun-factor.

Prosím místní matadory o připomínky, zda ponechání známky na skle nelze postihnout ještě nějakým jiným předpisem.

Po dlouhé době jsem se trochu začetl do paragrafů, abych se připravil na chystanou obhajobu a při tom jsem našel několik zajímavých ustanovení a jejich vztahu. Budu rád, když mi to někdo rozbije, aby se mi to nehonilo zbytečně hlavou.

Polemika první – odpovědnost provozovatele + nehoda osob blízkých:

• § 125f odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. – „Provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.“
• § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. – „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví.“
• § 125c odst. 10 zákona č. 361/2000 Sb. – „Řízení o přestupku podle odstavce 1 písm. h) spáchaném mezi osobami blízkými lze zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku.“

Domnívám se proto, že vhodnou přípravou a spolupracující osobou blízkou by bylo možné se z nějaké rychlostní SPLDELe vyvlíct tím, že se prohlásí, že došlo k nehodě, při které došlo k ublížení na zdraví (nemám vyřešenou otázku, zda za ublížení na zdraví považována třeba i dvoudenní bolest za krkem).


Polemika druhá – protiřečení zákonů:

• § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. – „K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.“
• § 125f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. – „K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek podle odstavce 1 se nevyžaduje zavinění.“

Domnívám se, že dle ZoP se zavinění vyžaduje vždy a nezmiňuje se, že by to neplatilo, pokud to nestanoví jiný zákon. Proti tomu jde ZPPK, který se podmínku snaží potlačit. Nevytváří tohle ale prostor pro aplikaci nějaké právní zásady (aka In dubio pro reo), kterým by bylo možno to trochu potlouct?

https://paragraphos.pecina.cz/all/uvahy-a-komentare/oslem-mesice-prosince-jakub-carmda

Pokud jsem správně četl, NSS prohlásil, že připojíme-li k platbě nějaký popis platby, jedná se nikoliv o popis platby, ale samostatné podání směrem k adresovanému soudu.

Jak by se SO tvářil, bylo-li by mu doručeno takto nějaké podání, řekněme Odpor proti příkazu?

[10] Tuto poznámku učinil jmenovaný v rámci zaplacení soudního poplatku, při jehož výběru je soud v postavení správce daně a samotné placení poplatku není procesním úkonem (a tudíž podáním), jak dovodil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. Cdo 3042/2018: „Zaplacením soudního poplatku nedochází k dispozici s řízením či jeho předmětem, nejde o procesněprávní povinnost, která by byla upravena procesními předpisy…“. Uvedené Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje, nicméně je toho názoru, že touto optikou nelze pohlížet na poznámku učiněnou v dané věci P. K. jako statutárním orgánem stěžovatelky. Z jeho strany se zjevně jednalo o takový projev vůle vůči krajskému soudu, který lze zřetelně oddělit od zaplacení soudního poplatku jako takového. V tomto směru zde rozhodně není žádné pojítko mezi zaplacením poplatku na straně jedné a připojenou poznámkou k platbě na straně druhé; materiálně tato poznámka nepochybně nemá s poplatkovou povinností vůbec žádnou souvislost a podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu ji nelze vnímat jinak než jako samostatný procesní úkon (projev vůle) učiněný formou písemného podání – byť bylo toto podání po formální stránce provedeno skrze elektronický mezibankovní platební systém. Tato skutečnost nic nemění na závěru, že se jednalo o podání, jak správně konstatoval již krajský soud.

[11] Předmětné podání mělo základní obsahové náležitosti, neboť z něho bylo zřejmé nejen to, kdo jej činí, ale také to, co je jeho obsahem a vůči komu směřuje. V kombinaci s podklady poskytnutými bankou je patrné rovněž to, že podání bylo datováno dnem 17. 5. 2019 a že bylo podepsáno P. K.; jeho klasický podpis zde sice chybí, avšak s ohledem na podstatu internetového bankovnictví a jeho autorizační a potvrzovací metody lze mít za to, že podání bylo podepsáno ve specifické elektronické formě právě jmenovaným, jenž příkaz k provedení platby zadal. O tom na základě údajů poskytnutých bankou nemůže být pochyb.