Při troše zjednodušení je nepřezkoumatelnost v podstatě absence odůvodnění, pro kterou nelze objektivně posoudit správnost a zákonnost postupu orgánu/soudu. Např. v nějaké věci může být relevantní výpověď svědka X, kdosi to navrhne. Pokud se z rozhodnutí nelze dočíst, zda vůbec byl X vyslechnut, pokud ano, co vypověděl, pokud ne, proč se tak nestalo, jak orgán výpověď hodnotil (zejména nezapadá-li do jiných důkazů) - to vše bude znamenat nepřezkoumatelnost. Je možné, že orgán vše udělal správně, ale možná taky ne, ten, kdo to přezkoumává a původního procesu se sám neúčastnil, nemá podklady k tomu to posoudit.
V konkrétní věci, figura předvedená orgánem - tedy navrhovaný důkaz návodem jsme neprovedli, protože ho považujeme za nadbytečný z důvodu, že v jiném případu soud řekl, že radar nemůže měřit špatně, je samozřejmě úlet, ale není to nepřezkoumatelnost. Je vcelku zřejmé, proč SO postupoval jak postupoval, a o co opírá své přesvědčení o správnosti tohoto postupu. Je třeba mu to rozbít jinak - např. poukázáním na to, že z judikatury lze čerpat právní názory, v omezené míře způsoby a postupy při hodnocení důkazů, ale ne samotné důkazy, provedené v nějakém jiném řízení. Vychází-li SO při svém rozhodování z nějakého podkladu, podle kterého radar údajně nemůže měřit chybně (provedeného v rámci své úřední činnosti či činnosti nějakého jiného orgánu v řízení, kterého se týkal odkazovaný rozsudek), nezbavuje ho to povinnosti takový podklad označit a umožnit účastníkům vyjádřit se k němu ještě před vydáním rozhodnutí ...