Jak už padlo, jediným formálním limitem je taxativní výčet forem podání v § 37(4) větě první správního řádu. Nečiníte-li podání ústně do protokolu či elektronicky (viz dále), musí mít písemnou formu.
Na to, co je písemnost, existuje konsensus (jak v doktríně, tak judikatuře) - musí jít o nějakou formu čitelného textu, tedy pomineme-li elektronická podání, bavíme se o tzv. listinné podobě, tedy nějakém hmotném substrátu (typicky papír, ale technicky může jít o cokoliv od žulového náhrobku po pergamen) schopném nést psaný text. Za písemnost se naopak nepovažuje např. snaha vyjádřit vůli pomocí obrázků (pokud by šlo např. o komix, relevantní by byly jen textové bubliny, pokud by z nich byl obsah podání srozumitelný), mluvících pohlednic (
https://www.youtube.com/watch?v=MxgobyXYGNg), nahrané na audio/videokazetě atp.
Pokud jde o technické řešení, tedy na čem má text být, jediným limitem je asi zjevné zneužití práva. Dokud je „listina“ čitelná, dá se s ní rozumně manipulovat a nepůsobí nějaké další problémy, měl by to SO akceptovat. Hranice přípustného asi nebude úplně ostrá a hledat ji asi nepůjde jinak než průzkumem bojem. Termopapír je zřejmě v pohodě, nepoužitý hajlzpapír v případě zvládnuté techniky tisku asi hraničně taky, naopak něco s absurdní gramáží a rozměry zřejmě může SO ignorovat.