Takových případů už se tu několik diskutovalo (je to zřejmě poměrně častá chyba pošty, že místo 10denní lhůty nastaví 14/15, což je nějaký jejich default pro běžné dopisy). Judikatura chvíli oscilovala, ale ustálila se na tom, že rozhodující je pouze to, od kdy lze dopis na poště vyzvednout. Od té doby se pak počítá zákonná 10denní lhůta (na její konec se aplikuje víkendové pravidlo), a posledním dnem se zásilka považuje za doručenou. Je-li na oznámení nějaký pozdější termín, do kdy jde na poště vyzvednout, prý to není matoucí a se zákonem v rozporu, znamená to jen to, že sice už je (fiktivně) doručeno, ale pořád si pro to může adresát dojít na poštu.
Jinak nechci dělat generála po bitvě, ale pokud vám to 25.7. hodili, a o tom, že něco má přijít (a kdy to bude fikcí doručeno), jste věděl už od toho 8.7., tak stihnout se včas odvolat šlo v pohodě. Což je i obecné poučení - využívat lhůty je jedna věc, ale pokud něco schválně posílám na poslední chvíli, tak bych si měl být velmi jistý, že to mám spočítané správně. Kdybyste třeba tou chybnou informací pošty a delším než obvyklým intervalem mezi fiktivním doručením a vhozením do schránky zkoušel argumentovat v žádosti o zmeškání úkonu, bude vám to prd platné, protože vám úřad jednak odepíše, že jste se měl řídit poučením a oznámením (a brát za relevantní pouze to datum od), ale i kdyby vzali jako omluvitelnou překážku to, že jste předpokládal možnost vyzvednutí do 22., stejně jste si nic nevyzvednul, a i kdyby jo, pořád byste měl hafo času úkon učinit.
Pointa je v tom, že máte sice právo učinit úkon kdykoliv během dané lhůty, ale nikoliv už právo mít celou tu lhůtu volně k dispozici. Např. vyzvednu rozhodnutí, týden s tím nic nedělám, a pak odjedu např. na nějakou plánovanou operaci. Kdyby to přišlo tak, že už to nešlo ani vyzvednout, je to vcelku učebnicový důvod na uplatnění § 41, ale když jsem objektivně měl dost času úkon učinit, nemůžu si stěžovat, že se cítím diskriminovaný tím, že jsem o tom nemohl přemýšlet celých 15 dní ...