Telegraficky.
Pokud vím, žádný zvláštní režim ohledně odkladných účinků v případě stavebního řízení není. Potvrdí-li SO2 povolení, můžete stavět, a bude-li se soused soudit, bude muset klasicky žádat soud o přiznání odkladného účinku (přičemž netuším, jaká je ochota toto přiznávat, čistě pocitově bych odhadoval, že ne moc velká, zejména bude-li ze spisu prima facie vidět, že žalobce je kverulant).
V opačném gardu soud příliš nehrozí. Netuším, co by se mělo stát, aby k námitkám sousedů SÚ žádost pravomocně jako celek zamítly (proti čemuž jedině by šlo podat žalobu). Mnohem větší riziko je nekonečný pingpong, tedy neustálé požadování nových podkladů, rušení nepravomocných povolení s tím, že nějaký detail je nutné doplnit, upravit ... K soudu se z pozice stavebníka chodí jen tehdy, je-li úřad obsazen debilem (*), někým uplaceným, případně uplaceným debilem - a jinak to zkrátka nejde. Pak nezbývá než jít zamítnutí naproti, aby bylo jak to k soudu poslat.
Koncentrační zásada ve stavebním řízení platí. Tedy k novým námitkám či důkazním návrhům uplatněným až v odvolání, které bylo možné učinit v nalézacím řízení, by neměl SO2 přihlížet (ovšem je nanejvýš vhodné na takovou okolnost upozornit, nejlépe hned ve vyjádření k odvolání, je naivní spoléhat se, že to SO2 pozná sám). I s opominutým účastenstvím osoby s břemenem se dá pracovat, jednak samotné účastenství není absolutní (gumová klauzule může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno snese lecos, viz bohatá judikatura k § 109 StavZ), ale především okruh námitek, které takový účastník může důvodně vznášet, je značně omezený (a nejspíš už byly v řízení vypořádány), tedy ať už k tomu úřady přistoupí jakkoliv (včetně vrácení SO1 pro jistotu), nemělo by jít o velkou komplikaci ani velké zdržení.
Pokud jde o obecné nářky nad katastrofálním stavem povolování staveb, doporučuji vzniklou negativní energii nasměrovat spíš na úřady, zákonodárce, stát jako celek, než na hajzla souseda. V normálně fungujícím systému má soused plné právo naplkat si tam cokoliv, co ho napadne (nebo mu někdo poradí), a úřad by to měl vypořádat, a to i tak, že bude schopen zjevné kraviny či ryze obstrukční námitky shodit ze stolu, aniž by to trvalo věčnost či zatěžovalo žadatele nějakými novými povinnostmi, ale zároveň tak, aby potížista neměl šanci u nadřízeného SÚ či soudu. Probíhá-li to v reálu jinak, je to především chyba úřadu, potažmo legislativy.
(*) myšleno relativně k úřednímu průměru, nikoliv obecné populaci