Nejdřív je třeba si ujasnit, čeho chcete dosáhnout. Pokud tam budete pasivně sedět, je to jen o něco málo lepší, než kdybyste tam nebyl vůbec (nebudou se před Vámi bavit o tom, jak to sepsat co nejlépe, aby Vás upekli).
Pár otázek tu již zmíněno bylo, jako klíčovou otázku považuji, zda během "honění" bylo "honěné" (pozor, nikoli "Vaše!"

) vozidlo stále na dohled. Také např. pokládat otázky, na které není možné správně odpovědět, např. kolik bylo ve voze jež měl údajně projet na červenou osob (a poté co odpoví že pouze jedna se jich zeptat, jak to můžou vědět, když je ze záznamu zjevné, že má vůz tmavé fólie

což by mohlo policisty vyvést z rovnováhy - nebo to nezmiňovat hned a nechat si to až do písemného vyjádření). Také jaké bylo počasí (zda nemohla být silnice namrzlá), jak dlouho trvalo pronásledování, jaký byl během pronásledování provoz, jakou přitom jeli rychlostí apod. A to vše zamíchat mezi "vatu", např. jakou kolikátý řešený přestupek po dobu jejich služby ten den to byl (zkrátka otázky, které samy o sobě moc ničemu nepomohou, ale v případě rozdílných výpovědí policistů půjde na tento rozpor poukázat, zvláště v kontrastu s jejich sloní pamětí v jiných skutečnostech). Zapojte fantazii.
Ptát se budete Vy, odpovídat budou oni, Vy se vyjádříte písemně. Pokud by je orgán chtěl vyslechnout oba najednou, vyjádříte s tím svůj nesouhlas (na záznam samozřejmě), ale nebudete nutně trvat na vykázání druhého policajta.
(Berte to vše s rezervou, jsem teoretik

)