Doručeno
předvolání k ústnímu jednání na 26.11.2018, ve kterém je na konci zmíněno, že jsou předvoláni i poloopičáci.
Jelikož je možné, že si někdy v průběhu řízení vzpomenu, že onoho dne jsem zapůjčil vozidlo kamarádovi z Německa a že jsem ve voze zapomněl své doklady, kterými se pravděpodobně poloopičákům prokázal (k čemuž se následně přizná a potvrdí to i svědkyně-spolujezdkyně), ani trochu se mi nechce se na ústním jednání ukazovat osobně. Kamarád z Německa je mi totiž dost podobný a nerad bych, aby si nás obecní popletové popletli a prohlásili něco ve stylu "ano, to je ten pán, kterého jsme zastavili". Proto váhám, jak ohledně ústního jednání postupovat:
Varianta A: Ústní jednání úplně ignorovat.
Ouřada sice vyhrožuje pokutou dle
§ 62 odst. 1 písm. a) SprŘ, ale jsem toho názoru, že ústní jednání je mým právem a nikoli povinností.
Varianta B: Poslat na ústní jednání zmocněnce.
Nejsem si ale jist, zda najdu dostatečně schopného zmocněnce, který bude mít v tu dobu čas a bude ochoten se tam trmácet a následně se s těmi primitivy vybavovat.
Varianta C: Z ústního jednání se omluvit a požádat o jiný termín nebo zaslat
souhlas s konáním ústního jednání v mé nepřítomnosti.
Tahle varianta se mi ale moc nezamlouvá.
Varianta D: Těsně před ústním jednáním poslat
"blanketní" námitku podjatosti.
Draft:
Tímto podávám námitku podjatosti proti všem úředníkům Městského úřadu Chotěboř a starostovi městečka Chotěboř. Dle § 14 odst. 3 SprŘ tedy až do posouzení námitky podjatosti představeným můžete provádět pouze úkony, které nesnesou odkladu. Jelikož ústní jednání je úkonem, který odklad snese, nemůžete jej provést. To je také důvod, proč se na vámi nařízené ústní jednání nedostavím, jelikož nemůže proběhnout. Až vyřešíte podjatost (a pozor na správné určení představeného!), předvolejte mne laskavě znova.
Varianta E: Něco úplně jiného (teď mne nenapadá co).
---
Nástřel dlouhodobějšího plánu v této kauze (prosím o zkritizování):Jelikož opět zopakovali nesmysl o porušení
§ 118 odst. 1 ZPPK, napadl mne trochu "kamikaze" postup. V prvním kole vynechám věcné argumenty, jen je poškádlím nějakými infožádostmi, stížnostmi, námitkami podjatosti a podobně.
Pokud SO1 vydá rozhodnutí vinen a zopakuje § 118, podám (samozřejmě nejprve blanketní, poté doplněné) mizerné odvolání bez konkrétních argumentů jen z důvodu, abych vyčerpal řádné opravné prostředky.
Draft:
Porušení zákonů, které jsou mi kladeny za vinu jsem se nedopustil, přestupky, za které mi byla nepravomocně uložena sankce jsem nespáchal.
Pokud SO2 odvolání zamítne a rozhodnutí SO1 potvrdí, podám správní žalobu. Předpokládám, že samotné nesmyslné obvinění z porušení § 118, kterého se nelze dopustit, by mělo stačit k prohlášení rozhodnutí za nicotné a jeho zrušení. Pletu se?
Jako nevýhodu tohoto postupu bych viděl "podmínku na řidičák", jako výhodu aspekt "kdo se směje naposled" a průzkum bojem, zda se
doba, po kterou se vedlo soudní řízení správní nezapočítává pouze do lhůt dle
§ 30 PřesZ nebo i do lhůt dle
§ 32 odst. 3 PřesZ.