gumidos: Na žalobu je brzy, ale je třeba důsledně zavřít pojišťovně jakoukoliv možnost přehrát míček od sebe či jinak švejkovat. Tedy především postavit na jisto, že příslušný nárok byl uplatněn (a případně kdy se tak stalo), splnit všechnu oprávněně požadovanou součinnost a naopak pojišťovnu poslat do háje s tím, na co nemá právo. A vyrazit z ní jasné stanovisko, tedy pokud nechce plnit, tak ať to jasně řekne a odůvodní, ať lze postoupit do dalšího kola (např. k předžalobní výzvě).
Pojišťovny jsou velmi vynalézavé v tom, jak poškozeného (ale stejně i pojištěného) utahat, věčně na něco čekají, něco dalšího chtějí (mnohdy opakovaně totéž), provozují simulátor ženského mozku (neví co chce, ale nedá pokoj ...), hodného a zlého policajta a další podobné triky. Já mám na mnoha případech vyzkoušeno, že když se s pojišťovnou jedná korektně (nikdo se ji nesnaží „podojit“ atp.), ale zároveň tvrdě, lze se vcelku rychle dohodnout a jen málokdy je opravdu nutné dohrávat to až u soudu.
Mike: Bezdůvodné obohacení to není, ale doktrinální klasifikace toho závazku není až tak důležitá. Jde o tuctový spor, typu A si myslí, že mu B má platit, B si to nemyslí a tak neplatí. Buď se dohodnou, nebo se na to A vykašle, nebo to nechají rozseknout soud.
