Řešil jsem poměrně nedávno stejný problém. Původní vlastník dal novému plnou moc k vyřízení převodu, nový vlastník převod neprovedl. V každém případě teď alespoň formálně (bude odmítnuta) podejte žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel.
Výzev původnímu majiteli přišlo už kolem 20. Kromě dvou skutečně idiotských úřadů zafungovala tato argumentace:
Jsem přesvědčen, že právní názor správního orgánu je nesprávný, neboť:
1) Ve smyslu příslušné právní úpravy jsem stricto sensu nebyl provozovatelem vozidla k datu spáchání údajného přestupku , jelikož vlastníkem vozidla byl tou dobou někdo jiný. Důkaz: kopií kupní smlouvy.
2) Jelikož jsem nebyl vlastníkem (a stricto sensu ani provozovatelem) vozidla, nemohl a nebyl jsem objektivně oprávněn ani povinen mít vozidlo pod svou kontrolou, zajistit dodržování povinností řidiče řídícího toto vozidlo a pravidla provozu na pozemních komunikacích tímto řidičem, a nemohl jsem (dokonce jsem ani nebyl oprávněn) vědět, kdo oním řidičem v rozhodném okamžiku byl.
3) Na mém případném potrestání pokutou neexistuje jiný společenský zájem, než je samotný výběr pokuty, a tedy výhradně zájem fiskální, jenž však není aprobován zákonem č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále též „ZPPK“), jelikož:
a. V době údajného spáchání přestupku jsem nebyl vlastníkem věci-nástroje spáchání protiprávního jednání, a tedy jakékoli mé správní trestání přinejmenším v rovině elementární logiky je zcela absurdní.
b. Nemohu jakkoli působit na řidiče ani žádného řidiče označit, jelikož ani nevím, zda pan X, kterému jsem vozidlo prodal, byl v rozhodném okamžiku stále ještě skutečným vlastníkem či provozovatelem vozidla, příp. zda vozidlo v rozhodném období neposkytl třetí osobě.
Ad absurdum by mne, pokud bych měl být skutečně provozovatelem vozidla, ač již nejsem jeho vlastníkem, kdykoliv kterýkoliv správní orgán v ČR mohl obvinit a pokutovat rovněž za porušení § 10 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích, podle nějž „Provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, ... jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona“. Já však od data předání vozidla (jež je totožné s datem uzavření kupní smlouvy) nemohu a nejsem de lege lata ani oprávněn dostát této zákonné povinnosti provozovatele, neboť v důsledku pozbytí vlastnického práva nemám k vozidlu, resp. jeho novému vlastníku žádná právně relevantní oprávnění, která by mi to umožňovala. Pokud by na mne mělo být jako na provozovatele vozidla nahlíženo, znamenalo by to, že jsem postaven před povinnost objektivně zcela nesplnitelnou.
Rovněž je třeba zdůraznit, že sveřepé trvání na tom, že jsem v době spáchání údajného přestupku byl provozovatelem vozidla, je zcela absurdní v kontextu gramatického výkladu § 2 písm. b) ZPPK, z nějž jasně vyplývá, že prvotním znakem pro stanovení osoby provozovatele je vlastnictví vozidla.
Dovoluji si upozornit na skutečnost, že ze strany správního orgánu se podle mého právního názoru jedná o porušení ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, tím, že ignoroval informaci o změně vlastníka, jež uváděla na pravou míru osobu provozovatele vozidla, a odeslal příkaz o uložení pokuty, používaje zcela vědomě nesprávné osobní údaje v rozporu se zákonem (srov. rozsudek NSS č. 7 As 254/2016-33 ze dne 6. 12. 2016): „Stejně tak nicméně není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy s právy třetích osob. Z toho důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.“.
Z ústavněprávního pohledu obsahuje samotné ustanovení zakotvující presumpci odpovědnosti provozovatele vozidla za jednání řidiče při užití vozidla, jehož je provozovatelem, pravidlo vyžadující nesplnitelné chování, neboť provozovatel vozidla zpravidla není schopen ovlivnit chování řidiče, tedy zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená silničním zákonem. Koncepce objektivní odpovědnosti, na které je postaven i tzv. přestupek provozovatele vozidla, by měla být pouze výjimkou z principu presumpce neviny a měla by být přípustná jen tehdy, pokud může být obviněným vyvrácena.
Ústavně relevantní vadou této právní úpravy je skutečnost, že provozovatel vozidla je odpovědný za jednání jiného, které není schopen objektivně ovlivnit, a to bez toho, aby mu byla vina prokazována, neboť je povinen zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Objektivní odpovědnost za správní delikt je v mém konkrétním případě jednoznačně protiústavní. Dochází k neodůvodněné disparitě v postavení občanů, neboť občan, jenž se konkrétního porušení zákona dopustil, je kvůli postupu správního orgánu ve výhodnější pozici než občan, který je stíhán za tzv. přestupek provozovatele. Jiné přestupky fyzických osob se svou povahou neliší od přestupků, které jsou založeny na principu zavinění, kdy obecným demokratickým principem trestání fyzických osob je právě princip zavinění. Důvodem odklonu od tohoto principu nemůže být snaha o zjednodušení postavení správního orgánu, což bylo záměrem zákonodárce, který chtěl zamezit zneužívání institutu tzv. osoby blízké provozovateli vozidla. V mém případě se však o žádnou osobu blízkou ani žádné výmluvy nejedná a jakákoli sankce vůči mé osobě nemůže být vnímána jako právně odůvodnitelná, natož spravedlivá.
Zároveň opakuji, že jsem před datem spáchání údajného přestupku podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, a tedy v souladu s § 125f odst. 6 písm. b) ZPPK neodpovídám za případné nedodržení povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích spáchané s mnou kdysi vlastněným vozidlem. Tato žádost je vedena Městem X pod č. j. x/y.
Autor
Téma: Správní delikt provozovatele - parkování prodaného vozidla (Přečteno 21368 krát)