To vlastní tvrzení §2 odst. b) prohlašuje něco, co přece reálně může být naprosto odlišné. Provozovatel z logiky toho slova je osoba, která "provozuje", nikoliv "je napsaná na papíře". Takže by dle mého mdlého rozumu měla být nastavena právní fikce ...
Tohle ale není dokonce ani právní fikce, to je přímo definice, legislativní zkratka. Aby zákonodárce nemusel všude psát, že
osoba zapsaná v registru silničních vozidel podle zvláštního ... má nějaké povinnosti, tak ji zavede jako provozovatele a pak na ní tak odkazuje. Kdyby jí označil úplně jiným slovem, třeba pitomec, tak by to fungovalo úplně stejně, definice by miminálně v rámci stejného zákona přebila i sémantický význam daného slova (i když zrovna tady žádný zásadní rozpor nenastává). Nicméně to je jen akademická otázka, protože i kdyby šlo o právní fikci, tak to vyjde nastejno, za právní fikci se považuje právě stav, kdy zákon tvrdí něco, o čem víme (nebo alespoň předpokládáme), že je v rozporu s realitou, ale i kdyby byl ten rozpor prokázán, rozhodující pro aplikaci je ta fikce. Např. fikce doručení - ve skutečnosti doručeno zpravidla není (i při uvážení vhazování do schránky určitě ne ten den, kdy nastane fikce), ale to nebrání tomu, aby se na zásilku hledělo jako na doručenou.
Vyvratitelná domněnka v § 2(b) zcela jistě není - to by tam musela být formulace typu
má se za to, že,
považuje se za atp.
