Ani moc ne
Obviněný X ve svém písemném podání ... snížil vážnost a důstojnost správního řízení tím způsobem, že v podání učinil hrubě urážlivé výroky vůči oprávněné úřední osobě, když uvedl: „…Jelikož Jordánek zjevně není schopen ani sepsat předvolání (v tom případě to nechte dělat nějakou uklízečku z Magistrátu nebo někoho náhodně vybraného na ulici, horší než on nikdo nebude), natož rozpoznat jednání, které není a ani teoreticky nemůže být přestupkem…“.
Obviněný X dále ve svém písemném podání ze dne XY, v tzv. Poučení opakovaně snížil vážnost a důstojnost správního řízení tím způsobem, že v podání učinil hrubě urážlivé výroky vůči oprávněné úřední osobě, když uvedl: „…Jordánku, jak jsem ti už dostatečně vysvětlil v žádosti o informace ze dne XY a jak ti ještě jednou vysvětlil Krajský úřad Jihomoravského kraje v rozhodnutí č.j. XY ze dne XY, InfZ pro poskytování informací v řízení o přestupku platí, jakkoliv se ti to nelíbí. Tak doufám, že jsi to už konečně pochopil. Zároveň tě upozorňuji, že požadovanou informaci pošleš v souladu s § 14 odst. 5 písm. d) InfZ do 15 dnů od přijetí žádosti – tj. nejpozději v XY, jelikož 15. den připadá na XY – do datové schránky. Tak si to červeně zakroužkuj v kalendáři, abych zase nemusel čekat dva měsíce a zbytečně obtěžovat Krajský úřad stížností na tvou neschopnost…“
Při ukládání pořádkové pokuty se správní orgán zabýval otázkou, zda výroky a tvrzení X svou povahou dosáhly intenzity hrubé urážky, přičemž se řídil následujícími úvahami:
Orgány veřejné moci jsou nutně podrobovány kritice ze strany účastníků řízení, veřejnosti, ale i médií, jedná se totiž o jeden z klíčových nástrojů zajišťujících veřejnou kontrolu činnosti orgánů veřejné moci. S ohledem na ústavně zaručenou svobodu projevu nelze nikomu upírat právo na kritiku činnosti správních orgánů a úředních osob. Stejně jako všechna ostatní ústavně garantovaná politická práva má však i svoboda projevu své meze. Právo na svobodné vyjádření názoru končí tam, kde začíná převažovat zájem na ochraně práv ostatních. Kritiku lze považovat za přípustnou, pokud svým obsahem a formou nevybočuje z rámce věcné argumentace způsobem, jenž by se dotýkal cti a dobré pověsti kritizovaného. Vybočí-li však publikovaný názor z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter korektního úsudku a jako takový se zpravidla ocitá již mimo rámec ústavně garantovaného práva na svobodné vyjádření názoru.
V posuzovaném případě vybočila podání X z mezí kritiky činnosti úřední osoby způsobem, který je zjevně v rozporu s obecně uznávanými pravidly slušnosti. X sice využil svého práva podat námitku podjatosti a žádosti o informaci, avšak podání doprovodil užitím urážlivých výroků vůči oprávněné úřední osobě („zjevně není schopen ani sepsat předvolání“, „nechte to dělat nějakou uklízečku z Magistrátu nebo někoho náhodně vybraného na ulici, horší než on nikdo nebude“) a vyjádřil v něm své pohrdání a nadřazenost nad úřední osobou, což dal najevo tím, že v podání ze dne XY úřední osobě tykal. Tyto výroky a tykání úřední osobě správní orgán považuje za hrubě urážlivé, směřující ke snížení důstojnosti a vážnosti úřední osoby s cílem snížit i vážnost vedeného správního řízení. Byť se vyvaroval použití vulgárních výrazů na adresu úřední osoby, následek jeho výroků je podle názoru správního orgánu v daném případě závažný, neboť jeho výroky jsou způsobilé způsobit závažnou újmu na dobré pověsti úřední osoby tím, že může vyvolat v očích třetích osob neznalých poměrů dojem, že tato úřední osoba není dostatečně kvalifikovaná, čímž se zároveň zpochybňuje i objektivita správního řízení, na jehož vedení se tato úřední osoba podílí.
Napadeným objektem z hlediska skutkové podstaty ust. § 62 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je důstojnost správního řízení. Podání X nepochybně útočí na vážnost a důstojnost oprávněné úřední osoby. Pokud si takováto tvrzení dovolil k oprávněné úřední osobě, zcela nepochybně tím vyjádřil despekt ke správnímu řízení jako celku a jeho podání lze chápat rovněž jako útok na důstojnost správního řízení.
Správní orgán uložil pokutu v jedné pětině zákonné sazby, kdy tuto hodnotí jako zcela přiměřenou s ohledem na skutečnost, že k znevážení a urážce došlo v řízení o přestupku, tedy v řízení sankčním, kde zachování vážnosti a důstojnosti v řízení prováděných úkonů je nezbytné k reprezentaci autority státní moci realizované vůči adresátům veřejnoprávního působení.
Kraj tomu trotlovi pořádkovku samozřejmě zrušil.
