Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[mrfelix]

Ano, prokaučoval jsem to.
Podpůrnej důvod je, že v případě Strakonice nebylo, co bych do odvolání napsal. Mám jen nepoučení o výslechu svědků, zpochybňování materiálního znaku, když se jím oni dlouze zabývali a jeden chybějící dokument v seznamu spisu (ale ve spisu asi je). Je to bída.
Doufám, že je dobře, že je zaměstnávám s tím, aby museli museli zamítat odvolání. Lepší, než aby rovnou dostali na účet.

Ano, díky, samozřejmě jsem myslel spisovou značku.

[IZS]

To ano, přidělávat práci úředníkům je sice hezký zájem (minimálně bonus pro zdejší kumpány), nicméně to asi není váš kýžený efekt (nebo alespoň ne za cenu 1.000 kč). V dalších případech doporučuji dávat si lhůtu o den kratší, takže když se zpozdíte/zapomenete, tak máte pořád den rezervu. Kalkulačka úředních lhůt ZDE.

[mrfelix]

Na vyjasněnou: Pane IZS, Vám jsem nic neprohrál, není, proč se zlobit. Můj osobní názor je, že pokud jde o peníze a strávený čas, je čistě nejlevnější zaplatit buď fízlům nebo s větší jistotou úřadu v příkazním řízení po znalosti spisu.

Ještě jsem hledal a nenašel:
Jak se dostanu k číslu spisovému, které má spis v odvolacím řízení na kraji? (Když znám původní spisovku z města a jsem účastník.)

[IZS]

Na vyjasněnou: já proti vám nic nemám, ani se nezlobím, jen jsem vám napsal doporučení, pokud chcete pokuty efektivně řešit. Jestli se jím budete řídit nebo ne je čistě vaše věc.

Spisová značka je konstantní.

[mrfelix]

Dnes nahlédnuto na kraji.
Mají tam jen kompletní spis ze Strakonic bez strakonické spisovky (bez strakonického obsahu spisu). Ve svojí spisovce mají celý spis jen jako jednu položku. (Asi je to v pořádku, jen to tu píšu, jak to chodí.)

Z toho vyplývá: nic nevzdávat, doplnění odvolání poslat přece, byť už pozdě. Jak je vidět, v tomto konkrétním případě se to na kraj dostalo.

[Lexx]

Ano, opožděné odvolání se dostane na kraj.

§ 92 odst. 1 SŘ: Opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.

[mrfelix]

Nyní jede Hlinsko:
ROZHODNUTÍ KRAJSKÉHO ÚŘADU PARDUBICKÉHO KRAJE
Pardubice X. 12. 2017
R O Z H O D N U T Í
Krajský úřad Pardubického kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství jako věcně
a místně příslušný odvolací orgán, podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) zákona
č. 129/2000 Sb., o krajích a čl. 1 bodu 9 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření
vyšších územně samosprávných celků a ustanovení § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přezkoumal podle
ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, na základě odvolání podaného panem
, nar., bytem, rozhodnutí
Městského úřadu Hlinsko, odboru dopravy, Adámkova třída 554, 539 01 Hlinsko ze dne
X. 6. 2017, č. j., a podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu
rozhodl takto:
Rozhodnutí Městského úřadu Hlinsko, odboru dopravy,
Adámkova třída 554, 539 01 Hlinsko,
ze dne X. 6. 2017, č. j.
se ruší a věc se vrací k novému projednání.
O d ů v o d n ě n í:
…(přeskočen popis skutku a popis správního řízení až do blanketu) …

 Dne 21. 7. 2017, tj. v zákonem stanovené lhůtě, podal
účastník prostřednictvím datové zprávy blanketní odvolání (list č. 28 spisu). Správní orgán
I. stupně proto účastníka vyzval, aby do 5 pracovních dnů od doručení této písemnosti, doplnil
odvolací důvody – tato výzva byla účastníkovi doručena prostřednictvím datové zprávy dne
4. 8. 2017 tzv. fikcí doručení (list č. 29 spisu). Dne 2. 8. 2017 se účastník dostavil ke
správnímu orgánu I. stupně, nahlédl do spisu a pořídil si z něj kopie (úřední záznam na listu
č. 30 spisu). Dne 9. 8. 2017 účastník doplnil odvolání a namítal, 1. že mu bylo odepřeno
seznámit se se spisem, ačkoli jiným osobám mělo být toto na základě informačního zákona
umožněno (list č. 31 spisu); 2. že nebyla vyřízena jeho žádost o kopii spisu a o stanovení lhůty
– od 24. 3. 2017 má účastník zřízenu datovou schránku a do ní mu žádné sdělení nebylo
doručeno, o jeho existenci se dozvěděl až poté co „vážil dalekou cestu do města Hlinska“,
sdělení nebylo doručeno řádně (list č. 31 spisu); 3. že nebyla respektována presumpce neviny,
neboť vozidlo je označováno jako „nástroj spáchání protiprávností“, a dále se účastník
odkazoval na články v internetových denících, že úřední osoby mají být motivovány vybírat
co nejvíce na pokutách (list č. 32 spisu a jako přílohy datové zprávy uvedené články;
4. že nebyla naplněna „materiální stránka správního deliktu“, kdy účastník dovozoval,
že ustanovení o přestupcích se vztahují rovněž na správní delikty provozovatele vozidla, a že
materiální znak přestupku blíže nezjištěného řidiče nemohl být naplněn (list č. 32 spisu);
5. že chybí „prokázání, že porušení pravidel nemělo za následek dopravní nehodu“ – dle
účastníka se jedná o zásadní liberační důvod, který měl být správním orgánem vyřešen (list
č. 33 spisu).
Správní orgán I. stupně neshledal důvod pro postup podle ustanovení § 87 správního
řádu, a proto veškerý spisový materiál k dané věci postoupil podle ustanovení § 88 odst. 1
správního řádu odvolacímu orgánu.
V prvé řadě odvolací orgán konstatuje, že v souladu s ustanovením § 89 odst. 2
správního řádu, přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání
napadeného rozhodnutí předcházelo s platnými právními předpisy. Správnost napadeného
rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy,
vyžaduje-li to veřejný zájem.
Po prozkoumání spisové dokumentace a napadeného rozhodnutí odvolací orgán
konstatuje, že rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s právními předpisy, a toto své
rozhodnutí odůvodňuje následovně:
Správní orgán I. stupně krátil obviněného na jeho procesních právech tím, že mu
reálně neumožnil vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Tím bylo dotčeno jedno ze základních
práv účastníka, totiž právo na obhajobu. Dne 24. 3. 2017 obdržel správní orgán I. stupně
mj. žádost o stanovení lhůty pro vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí (list č. 21
spisu). Téhož dne si účastník zřídil datovou schránku, což vyplývá i z ověření na listu č. 27
spisu. Správní orgán I. stupně však dne 29. 3. 2017 zaslal obviněnému písemnost, v níž mj.
4
stanovil lhůtu 10 pracovních dnů pro vyjádření účastníka k podkladům rozhodnutí,
prostřednictvím pošty na adresu trvalého bydliště (viz list č. 22 spisu). Účastník si uvedenou
písemnost nepřevzal do vlastních rukou a tato měla být dle správního orgánu I. stupně
doručena tzv. fikcí doručení ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu dne 10. 4. 2017
(viz doručenka před listem č. 22 spisu). Odvolací orgán však na základě výše uvedeného
konstatuje, že tato písemnost nebyla účastníkovi doručena v souladu se správním řádem,
nemohla u ní nastat tzv. fikce doručení, neboť sdělení mělo být účastníkovi zasláno datovou
zprávou. Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětná písemnost nebyla účastníkovi doručena,
a tento tedy nevěděl, do kdy se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Tím bylo správní
řízení zatíženo takovou vadou, která způsobuje jeho nezákonnost (ačkoli lze uvažovat
o možné účelovosti jednání účastníka, správní orgány jsou povinny doručovat v souladu se
správním řádem a ověřovat si, kam zasílají jednotlivé písemnosti).
K dalším námitkám účastníka se odvolací orgán vyjádří stručně, neboť napadené
rozhodnutí ruší a věc vrací k dalšímu projednání, kde se správní orgán I. stupně bude zabývat
všemi námitkami účastníka. V podaném odvolání účastník namítal, 1. že mu bylo odepřeno
seznámit se se spisem, ačkoli jiným osobám mělo být toto na základě informačního zákona
umožněno (list č. 31 spisu). K tomuto odvolací orgán konstatuje, že ustanovení § 38 odst. 1
správního řádu upravuje toliko nahlížení do spisu, které bylo účastníkovi umožněno,
nestanoví povinnost správních orgánů zasílat kopie (celého) správního spisu účastníkovi. Na
žádost o pořízení kopie správního spisu reagoval správní orgán I. stupně sdělením ze dne
17. 3. 2017 (list č. 17 spisu), které bylo účastníkovi řádně doručeno do vlastních rukou.
Takovéto vyřízení žádosti považuje odvolací orgán za dostatečné a upozorňuje účastníka, že
žádosti dle správního řádu a dle zákona o svobodném přístupu k informacím se vyřizují
v jiném režimu. Rovněž je možné zmocnit zástupce, který za účastníka nahlédne do spisu.
S uvedenými námitkami účastníka se proto odvolací orgán neztotožnil.
Ke druhému bodu, tj. Nevyřízení žádosti o kopii spisu a stanovení lhůty, se odvolací
orgán vyjádřil již výše. Správní orgán I. stupně chybně doručoval účastníkovi, tento se tedy
nedozvěděl, v jaké lhůtě se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí – tedy bylo porušeno jeho
právo na obhajobu. Informaci, jak byla vyřízena urgence žádosti o zaslání kopie spisu, se
účastník dozvěděl dne 2. 8. 2017, kdy nahlédl do spisu a pořídil si z něj kopie (viz úřední
záznam na listu č. 30 spisu). Již výše přitom odvolací orgán uvedl, že žádost o zaslání kopie
celého spisu byla vyřešena řádně a v souladu se zákonem sdělením ze dne 17. 3. 2017 (list
č. 17 spisu).
Účastník dále namítal porušení zásady presumpce neviny a polemizoval s tím, že
vozidlo bylo v daném případě „nástrojem spáchání protiprávnosti“, kdy vozidla byla dle něj
„odkázána do role pachatelů protiprávnosti“. K namítanému odvolací orgán konstatuje, že
úprava odpovědnosti provozovatele vozidla podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona
o silničním provozu, je úpravou zákonnou, tedy úpravou závaznou. Ke smyslu objektivní
odpovědnosti provozovatele vozidla se mj. vyjádřil i Nejvyšší správní soud, když ve svém
rozsudku ze dne 11. 12. 2014, č. j. 3 As 7/2014 – 21, dostupném na www.nssoud.cz, uvedl
následující závěry, které parafrázoval správní orgán I. stupně (a které se účastníkovi zdály
neuchopitelné):
„Evidentním primárním úmyslem zákonodárce v právní úpravě správního deliktu dle
ustanovení § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích je postihnout existující
a jednoznačně zjištěný protiprávní stav, který byl způsoben provozem resp. užíváním vozidla
při provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je zcela
přiléhavé, pokud zákonodárce zvolil objektivní formu odpovědnosti samotného provozovatele
vozidla, jenž je jako vlastník věci - nástroje spáchání protiprávnosti - z hlediska veřejného
práva primární identifikovatelnou a konkrétní osobou.
5
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že takto konstruovaná odpovědnost působí
individuálně preventivně vůči provozovateli vozidla, stejně tak jako generálně preventivně
vůči okolní společnosti, neboť je zřejmé, že zjevně nastalá protiprávnost spjatá s užíváním
a potažmo provozem vozidla nezůstane postižena bez odpovědnosti konkrétní osoby.“
Tato úprava je vyjádřením zásady, že vlastnictví zavazuje. Je tedy pouze na
provozovateli, komu své vozidlo svěří a jak ho před jízdou poučí. Judikatura týkající se
přestupků, se na dané řízení nevztahuje, neboť v tomto případě se jedná o objektivní
odpovědnost, tedy odpovědnost za výsledek, nikoli za zavinění. Správní orgán I. stupně se
nezaměřil pouze na okolnosti směřující k tíži účastníka, hodnotil všechny zjištěné skutečnosti.
Odkaz na články o měření rychlosti ve městě Hlinsku pak prokazuje pouze toliko, že se
někteří novináři domnívají, že město Hlinsko chce naplnit z pokut rozpočtovou kapitolu.
Stejně tak lze ale uvést, že se jedná o prostý odhad na základě zkušeností z jiných obcí v ČR,
a teprve „praxe“ ukáže, jaká částka se na pokutách skutečně vybere, ale zejm. jestli toto
měření bude působit preventivně. V článku je navíc citace místostarosty, který se od
„radarového byznysu“ výslovně distancoval. Tedy z uvedených námitek odvolací orgán
nedovodil, že by v daném případě byla porušena zásada presumpce neviny.
Ve čtvrtém bodu, nazvaném Materiální stránka správního deliktu, účastník namítal, že
nebyla naplněna materiální stránka přestupku blíže nezjištěného řidiče a uváděl skutečnosti,
které by měly svědčit „ve prospěch obviněného“. K tomuto odvolací orgán pouze konstatuje,
že ve správním řízení o deliktu provozovatele vozidla již není na místě zkoumat materiální
stránku přestupku blíže nezjištěného řidiče, proto toto zkoumání byl prostor v přestupkovém
řízení, pokud by účastník oznámil jméno řidiče. Takto se nestalo, tedy je na místě zkoumat,
zda jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu,
přičemž platí, že toto ustanovení však nelze vykládat tak, že jsou správní orgány v řízení
o správním deliktu povinny zjišťovat, zda byly naplněny všechny předpoklady přestupkové
odpovědnosti řidiče vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2016,
č. j. 8 As 156/2016 – 35, dostupný na www.nssoud.cz).
V posledním, pátém bodu, účastník namítal, že správní orgán I. stupně neprokázal, že
porušení pravidel nemělo za následek dopravní nehodu a že pokud by k dopravní nehodě
došlo, jednalo by se o liberační důvod. Odvolací orgán předně konstatuje, že by se nejednalo
o liberační důvod, ale nebyly by splněny podmínky pro možnost projednat správní delikt
provozovatele vozidla. A dále, že účastník pouze hypoteticky nastínil možnou situaci, avšak
ničím nedoložil, že by skutečně k dopravní nehodě došlo. Nadto tuto skutečnost poprvé uvedl
až v odvolání, odvolací orgán proto toto tvrzení vnímá jako účelové.
Odvolací orgán ovšem znovu zdůrazňuje, že ačkoli se s ostatními námitkami účastníka
neztotožnil, řízení před správním orgánem I. stupně bylo zatíženou takovou vadou, která
způsobuje jeho nezákonnost.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy odvolací orgán rozhodnutí
správního orgánu I. stupě ruší a věc vrací k novému projednání s tím, že se správní
orgán I. stupně v dalším řízení umožní účastníku, aby se vyjádřil k podkladům
rozhodnutí (přičemž si pečlivě zkontroluje, zda doručuje v souladu se správním řádem)
a teprve poté ve věci opětovně rozhodne.

[mrfelix]

M ě s t s k ý ú ř a d H l i n s k o  O d b o r  d o p r a v y
V y r o z u m ě n í a poučení účastníka řízení - obviněného ze správního deliktu
Správním orgánem Městského úřadu Hlinsko, odboru dopravy, jste byl obviněn ze správního delitu provozovatele
vozidla (od 1.7.2017 přestupku provozovatele vozidla) dle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
silničním provozu“). Tohoto přestupku se, dle oznámení Městské policie v Hlinsku č.j. ________ ze dne
15.9.2016, měl obviněný dopustit tím, že dne __.9.2016 v ___ hod. na pozemní komunikaci silnici č. I/34,
Krouna 218 u OÚ v obci Krouna jako provozovatel vozidla registrační značky ____ v rozporu s ust. § 10
zákona o silničním provozu, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti
řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovených zákonem o silničním provozu. Neustanovený
řidič výše uvedeného vozidla nerespektoval a porušoval platná ustanovení zákona o silničním provozu, daném
případě ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že ve výše uvedenou hodinu a den na výše uvedené
komunikaci překročil ve výše uvedeném místě dovolenou rychlost, vozidlu registrační značky ______, řízenému
blíže neustanoveným řidičem, byla v uvedenou dobu a místě naměřena okamžitá rychlost ve výši ___ km/hod. (po
odečtu stanovené tolerance) v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod. Přestupkové jednání
neustanoveného řidiče, který řídil vozidlo registrační značky ______ jehož jste byl ve výše uvedený den
provozovatelem, bylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost
provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy a zadokumentováno. Toto jednání nezjištěného řidiče vykazuje
znaky přestupku podle ust. §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Účastník řízení tímto výše
popisovaným jednáním porušil ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu
Tímto Vás správní orgán vyrozumívá, že ve věci předmětné ukončil dokazování a ve věci bude vydáno
rozhodnutí.
Jako účastníka řízení - obviněného ze správního deliktu Vás správní orgán podle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č.
500/2004 Sb., správní řád poučuje, že před vydáním rozhodnutí máte možnost vyjádřit se k podkladům
rozhodnutí u správního orgánu Městského úřadu Hlinsko, Odboru dopravy, Adámkova třída 554, PSČ 539 01
Hlinsko, 1. patro, kancelář „Radary“, a to ve lhůtě do 10-ti, tj. slovy do deseti pracovních dnů po obdržení tohoto
vyrozumění, a to v kterýkoliv vyhrazený den pro úřední jednání, tj. v pondělí a ve středu, nebo v dny
nevyhrazené pro úřední jednání, tj. v úterý, čtvrtek nebo pátek vždy ale po předchozí telefonické domluvě na
telefonních číslech 469 326 120 nebo 469 326 166. Pokud by jste se dostavil bez předchozí domluvy, mohlo by se
stát, že vzhledem k jinému jednání správního orgánu by se Vám správní orgán nemohl hned věnovat, musel by jste
počkat na ukončení tohoto jednání a nebo pro nepřítomnost správního orgánu by jste se k podkladům nemohl
vyjádřit.
Poučení účastníka řízení :
(...vynechávám, je toho přes stránku, předpokládám, že v nich zakopaný pes není...)

[mrfelix]

Vyrozumění vyzvednuto dnes, tzn. konec lhůty nastává 9.2.2018!!!

Rozhodně tam nemám cestu, takže korespondenční odpověď. Jenže, odvolací orgán mi jasně naznačil, že kašle na všechny moje námitky, kromě samotného špatného doručování. A nějak mi nezbylo v záloze, co bych nyní oponoval...

[icu]

Chybí anonymizace (SPZ/RZ)...

[mrfelix]

To už se řešilo, smlouva mezi Obcí a Městem Hlinsko tady byla v pořádku. Státní policajti místo měření taktéž schválili.

Dnes jim musím něco vyplodit, popravdě mám chuť se skoro na to vysrat a zaplatit. Jsem z těch mejch trapnejch pokusů o obhajobu už poněkd zoufalej. Strávím na tom hromadu času a stejně na konci zaplatím původní částku.

Ještě, můžu se Vás zeptat na následující text z rozhodnutí o odvolání:
Opravdu správní orgány nemusí zkoumat materiální znak žádným způsobem, když řidič prásknut nebyl a řeší se jen sprdel?

"Ve čtvrtém bodu, nazvaném Materiální stránka správního deliktu, účastník namítal, že
nebyla naplněna materiální stránka přestupku blíže nezjištěného řidiče a uváděl skutečnosti,
které by měly svědčit „ve prospěch obviněného“. K tomuto odvolací orgán pouze konstatuje,
že ve správním řízení o deliktu provozovatele vozidla již není na místě zkoumat materiální
stránku přestupku blíže nezjištěného řidiče, proto toto zkoumání byl prostor v přestupkovém
řízení, pokud by účastník oznámil jméno řidiče. Takto se nestalo, tedy je na místě zkoumat,
zda jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu,
přičemž platí, že toto ustanovení však nelze vykládat tak, že jsou správní orgány v řízení
o správním deliktu povinny zjišťovat, zda byly naplněny všechny předpoklady přestupkové
odpovědnosti řidiče vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2016,
č. j. 8 As 156/2016 – 35, dostupný na www.nssoud.cz)."

[uziv]

Vzhledem k odkazu na NSS je reálná šance, že to odvolací orgán podrží. Takže pokud to nechcete hnát až k NSS a ÚS, tak se na to vyserte a zaplaťte.

Pokud máte chuť pokračovat, tak něco pro inspiraci z žaloby na obdobné téma:

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s tímto názorem ztotožnil a v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2016, č. j.: 8 As 156/2016 – 35: „Pro založení odpovědnosti provozovatele vozidla za správní delikt je sice podle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu nutné, aby porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazovalo znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, toto ustanovení však nelze vykládat tak, že jsou správní orgány v řízení o správním deliktu povinny zjišťovat, zda byly naplněny všechny předpoklady přestupkové odpovědnosti řidiče vozidla. Pro splnění podmínky podle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu proto postačí, že jednání řidiče vykazuje znaky přestupku.“ Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že „v řízení o správním deliktu bylo dostatečně prokázáno, že jednání řidiče vykazovalo znaky přestupku. Provádění rozsáhlého dokazování stran přestupkového jednání v rámci řízení o správním deliktu by pak dle odvolacího správního orgánu znamenalo přenesení podstaty věci z roviny správního deliktu do roviny přestupku.“ To ale zjevně žalovanému nebrání, aby při hodnocení materiálního aspektu správního deliktu neodkazoval pouze a právě na znaky údajného přestupkového jednání, u kterého ale nepovažuje (sic!) jeho podrobné přezkoumání za nutné.

Tzv. neustanovení řidiče nebrání zhodnocení objektivně existujících okolností dotčeného údajného přestupkového jednání. Proto je odvolání na rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2016, č. j.: 8 As 156/2016 – 35 nepřípadné. Ani tvrzení žalovaného, uvedené v předchozím odstavci, nelze akceptovat, protože při hodnocení společenské nebezpečnosti vychází jak správní orgán I. stupně, tak žalovaný právě z tohoto přestupkového jednání. Je evidentní, že toto přestupkové jednání a porušení nebo ohrožení právem chráněného zájem společnosti musí být prokázáno nadevší pochybnost, neboť opačný postup by vedl k bezprecedentnímu porušení právní zásady nulla poena sine crimen (žádný trest bez zločinu).

V § 125f odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. stanoví, že „Právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídá, pokud porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona.“ Samotný pojem „přestupek“ je definován v § 2 zák. č. 200/1990 Sb.: „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“

Aby vůbec bylo možné hovořit o naplnění znaků přestupku, musí být prokázáno, že došlo k porušení nebo ohrožení zájmu společnosti (materiální znak přestupku) a rovněž musí být dané jednání výslovně označeno za přestupek v zákoně (formální znak přestupku).

No a dál už pokračujte sám...

[mrfelix]

POSLÁNO TOTO:
Posláno datovkou dnes ráno, lhůtu jsem měl jenom do pátku, ale rozhodnutí zatím nedorazilo.

Věc:  Vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí

Jako účastník řízení se tímto
VYJADŘUJI
k podkladům pro vydání rozhodnutí na základě vašeho poučení č.j.                    .

1) Požaduji respektování principu presumpce neviny.
Požaduji, aby správní orgán nezaměřoval jen na okolnosti směřující k tíži obviněného a hodnotil i okolnosti směřující v jeho prospěch. Zejména, aby hodnotil konkrétní okolnosti jízdy osobního motorového vozidla registrační značky       obcí         , dne          v          hod.

2) Požaduji, aby v rozhodnutí bylo vyjádření ke skutečnosti, že na snímku z radarového rychloměru je zřejmé, že minimální zjišťovaná rychlost v době a čase zjištěného skutku činila 61 km/h. (Minimální zjišťovaná rychlost 61 km/h je uvedena vpravo dole u obrázku osobního auta, jedná se o hodnotu za středníkem.) Zejména by se měl správní orgán vyjádřit k tomu, proč byla nastavena právě na 61km/h a proč Městskou Policii v Hlinsku a správní orgán jízdy rychlostí 60 km/h (podle nepřesného měření radarovým rychloměrem) nezajímaly a takto naměřené hodnoty a jejich snímky neukládali a dále neřešili. (V předchozím souvětí jsem použil minulý čas z důvodu, že nevím, zda se tyto parametry nezměnily, pro hodnocení řešeného skutku je zásadní, jak to bylo s jízdou rychlostí 60 km/h v době skutku.)

Proto
navrhuji,
aby správní orgán doplnil podklady pro vydání rozhodnutí o řešení těchto námitek.

[mrfelix]

uziv: děkuji, teď čekám na druhé rozhodnutí SO1, toto by se mi hodilo do odvolání proti němu.
icu: děkuji, anonymizaci ještě zlepším.


Ještě otázka, žádali jste někdy SO1, u něhož jste už podruhé, když to SO2 vrátil, o vypořádání vašich námitek z prvního odvolání? Jaké zákony a paragrafy byste použili?
Mně napadá požádat jednou podle § 38 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, a protože vím, že na to serou, tak podruhé podle InfZ.

žádám o sdělení, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení, která byly uvedeny v mém odvolání ze dne 21.7.2017, značka HL-2017-04 a jeho doplnění ze dne dne 7.8.2017, značka HL-2017-05.

Protože velmi rádi porušujete obecné zásady správního řádu, nebo jim nerozumíte, nezbývá mi jiná možnost, než vás zkusit požádat ještě podle informačního zákona. Je to velmi smutné, že musím psát dvě žádosti a obě posílat, jenže v dnešní době je domoci se svých práv ve správním řízení čím dál těžší.

Zatím neposláno.

[mrfelix]

Přišlo druhé rozhodnutí SO1.

Námitky z prvního odvolání mi v něm vypořádali.
Rovněž vypořádali námitky, které jsem jim zaslal teď před druhým rozhodnutím. Vypořádání zde:

K výše uvedeným námitkám a požadavkům účastníka řízení uvádí správní orgán následující skutečnosti:
V podaném odvolání účastník řízení namítal, že mu bylo odepřeno seznámit se se spisem, ačkoliv jiným osobám toto bylo
umožněno. K tomu správní orgán konstatuje, že ustanovení § 38 odst. 1 správního řádu upravuje toliko nahlížení do spisu, které
bylo účastníkovi řízení umožněno (viz úřední záznam č.j.     ze dne     ), tohoto práva mohl účastník řízení
využít už dne 23.3.2017 při dokazování mimo ústní jednání o kterém byl včas a řádně vyrozuměn (viz písemnosti ze spisu č.j. Hl
    ze dne    a č.j.     ze dne    ). Na žádost o pořízení kopie správního spisu zaslal
správní orgán účastníku řízení sdělení (viz č.j.     ze dne    ), které bylo účastníku řízení řádně doručeno
dne    . Takové vyřízení žádosti považuje správní orgán za dostatečné a zároveň uvádí, že žádosti dle správního řádu a dle
zákona o svobodném přístupu k informacím se vyřizují v jiném režimu. Žádost společnosti SOKRA s.r.o. se týkala jiného případu
a byla do spisu vložena omylem a následně byla vyjmuta, žádost pana                  se týkala tohoto případu, byla vyřizována
pod jinou spisovou značkou, do spisu byla rovněž vložena omylem a následně byla vyjmuta. Panu           byla kopie spisu ve
stavu k datu jeho žádosti za finanční úhradu vyhotovena a to v anonymizované verzi v souladu s ust. § 12 zák. č. 106/1999 Sb., o
svobodném přístupu k informacím, neboť žadatel nebyl účastníkem řízení.
Strana 9 (celkem 10)
Na základě toho, že se účastník řízení nedozvěděl o lhůtě možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí bylo
rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím odvolacího orgánu zrušeno.
K dvakrát uvedené námitce účastníka řízení, která se týká zásady presumce neviny (podruhé uvedena v podání ze dne XX.2.2018) a
polemiky v tom, že vozidlo bylo v daném případě nástrojem protiprávnosti, kdy vozidlo bylo dle účastníka řízení do role pachatele
protiprávnosti, správní orgán uvádí že úprava odpovědnosti provozovatele vozidla podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o
silničním provozu je úpravou zákonnou, tedy úpravou závaznou. Ke smyslu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla se
mimo jiné vyjádřil i Nejvyšší správní soud, když ve svém rozsudku ze dne 11.12.2014, č.j. 3 As 7/2014-21, uvedl závěry, které
správní orgán uvedl a opětovně uvádí ve svém rozhodnutí odůvodnění. Tato úprava zákona je vyjádřením zásady, že vlastnictví
zavazuje. Je tedy pouze na provozovateli, komu svěří své vozidlo a jak ho před jízdou poučí. Judikatury týkající se přestupků řidičů
vozidel se na dané řízení nevztahuje, neboť v tomto případě se jedná o objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost za výsledek,
nikoliv za zavinění. V odůvodnění rozhodnutí se správní orgán nezaměřil jen na okolnosti směřující k tíži účastníka řízení, ale
hodnotil všechny zjištěné skutečnosti. Odkaz na články o měření rychlosti v obci Hlinsko pak prokazuje pouze to, že se někteří
novináři domnívají, že město Hlinsko chce naplnit z pokut rozpočet města. V tomto případě se jedná o prostý odhad na základě
zkušeností z jiných obcí v ČR. Stanoviště stacionárního radaru umístěného v obci Krouna se nachází v bezprostřední blízkosti
křižovatky silnic I/34 a II/354 a dvou přechodů pro chodce na silnici I/34, v tomto úseku dochází k častým dopravním nehodám
(viz http://maps.jdvm.cz/cdv2/apps/nehodyvmape/Search.aspx) a jednoznačným důvodem umístění stacionárního radarového
měřiče rychlosti v tomto místě byla prevence a ne jak účastník řízení namítá výběr co nejvyšších pokut a nákladů správního řízení,
tedy tzv. „radarový byznys“. Z uvedených námitek správní orgán nedovodil, že by v daném případě byla porušena zásada
presumce neviny.
K námitce nazvané „Materiální stránka správního deliktu“ účastník řízení namítá, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku
blíže nezjištěného řidiče a uvádí skutečnosti, které by měly svědčit ve prospěch obviněného. K tomu správní orgán uvádí, že
v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla již není na místě zkoumat materiální stránku přestupku blíže nezjištěného řidiče,
pro toto zkoumání byl prostor v přestupkovém řízení, pokud by účastník řízení oznámil jméno řidiče, který v inkriminovanou dobu
a místě řídil výše uvedené vozidlo tak v následném správním řízení se zjištěným řidičem by správní orgán řešil jak formální tak i
materiální aspekty přestupku, v daném případě přestupku dle ust. § 125c odst. 1, písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu.
Účastník řízení však osobu řidiče neuvedl a správní orgán zkoumal jen to zda jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku
podle zákona o silničním provozu, přičemž platí, že toto ustanovení nelze vykládat tak, že jsou správní orgány v řízení o správním
deliktu povinny zjišťovat, zda byly naplněny všechny předpoklady přestupkové odpovědnosti vozidla (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu č.j. 8 As 156/20146-35 ze dne 28.11.2016 www.nssoud.cz ).
K námitce účastníka řízení, že správní orgán neprokázal, že porušení pravidel nemělo za následek dopravní nehodu a že, pokud by
k dopravní nehodě došlo jednalo by se o liberační důvod správní orgán uvádí, že by se v takovém případě nejednalo o liberační
důvod, nebyly by pouze splněny podmínky pro možnost projednat věc jako správní delikt provozovatele vozidla. To že by v daném
případě mělo výše uvedené přestupkové jednání nezjištěného řidiče za následek dopravní nehodu však účastník řízení ničím
nedoložil a správnímu orgánu není známo, že by toto výše uvedené jednání nezjištěného řidiče takový následek mělo.
K námitce, respektive požadavku účastníka řízení týkající se otázky, proč je minimální zjišťovaná rychlost při měření rychlosti
projíždějících vozidel stanovena na rychlost 61 km/hod. a nejsou řešeny případy překročení rychlostí nižších, tedy pod 61 km/hod.,
správní orgán uvádí, i když se tato námitka výše uvedeného případu netýká, tak z předchozí činnosti je mu známo, že i při
měření rychlosti Městskou policií v Hlinsku prováděném zařízením s obsluhou a to schváleným silniční radarovým rychloměrem
typu Laser Technology LTI 20/20 TruCAM, výr. č. TC001792, který MP v Hlinsku používá, postupují strážníci MP v Hlinsku
stejným způsobem, postihováni jsou jen řidiči, kteří jedou minimální naměřenou rychlostí 61 km/hod., kdy je ze strany strážníků
MP zohledňována materiální stránka takového jednání řidiče, nebezpečnost takového jednání při rychlosti pod 61 km/hod.
nedosahuje takové intezity nebezpečnosti, aby podobné jednání postihovaly (vzhledem k problematice dopravní situace daných
úsecích-dopravní nehody atd. bylo přihlédnuto k tomu, aby jednání městské policie, měřící rychlost pomocí automatického zařízení
rychlosti bez obsluhy právě v těchto úsecích, nebylo možno do jisté míry označovat jako jednání z jistého pohledu spíše směřující k
šikanóznímu postihování řidičů s ekonomickým výsledkem pro obec, než k naplňování účelu zákona, tj. k ochraně bezpečnosti
provozu na pozemních komunikacích).
Správní orgán výše uvedené námitky obviněného vyhodnotil jako liché a jako takové je odmítl.

Teď pošlu blanket (poslední den ještě ve lhůtě je 16.3.2018).
a pak odvolání, do kterýho nevím, co napíšu.
Jestli pak rozhodne i Pardubický kraj, asi už to zacvakám.

Nápady nebo připomínky přesto stále ocením!