Obhajoba byla vskutku komická - netuším, co bylo cílem těch čepic - zda si chtěli koupit čas, dělat show či připravit půdu pro nějaké další kroky. Vcelku obstojně to zvládnul ten nastrčený zmocněněc (který je tam patrně aby pana K. chránil proti nařčení z vinklaření) - nic neví, nic nedělá, netuší pro koho vlastně pracuje ... Sám Kocourek ale svým mlžením obžalovanému přitížil, pokud to chtěli hrát na přesvědčení Mika, že rozhodnutí není pravomocné, tak nechápu proč připustil, že nechali Mika v nejistotě.
Můj soukromý názor je, že ten konkrétní skutek není trestný, ale z jiného důvodu, než zatím bylo řešeno soudem či obhajobou. Proti tomu rozhodnutí, kterým byl uložen ZŘMV, totiž nějaké odvolání evidentně bylo podáno, ale dokud o jeho opožděnosti či nepřípustnosti podle § 92 SprŘ nadřízený správní orgán nerozhodl, tak bez ohledu na to, jak se správní věda staví k (ne)existenci suspenzivního účinku takového opravného prostředku v mezidobí, než je o něm rozhodnuto, tak odpovědnost za úmyslný trestný čin to jednoznačně vylučuje, ledaže by bylo prokázáno, že o nepřípustnosti podaného odvolání řidič věděl.
Pravomocné rozhodnutí, které je až následně zrušeno za aktivace mimořádných opravných prostředků či soudní ingerence, každopádně v principu mařit lze, i když v jednotlivých případech bude podstatný jak důvod zrušení, tak pohnutka pachatele, a může to být nakonec vyhodnoceno jako netrestné, např. pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Ten Mikův případ je otevřený, u aktuální odvolačky má šance slušné, jednak pro ne úplně přesvědčivé právní hodnocení, jednak pro drobný úlet v závěru, kde trestní soud učinil jakési závěry nejdřív o porušování dopravních předpisů (což by s přimhouřeným okem ještě šlo) ale následně o dopuštění se dopravních přestupků (což už je exces, spáchání přestupku si soud jako předběžnou otázku samostatně posoudit nesmí). Jak to dopadne finálně odhadnout nedokážu, ale pokud bych si musel vsadit, tak bych to dal na odsouzení.