Ano, ale i na 5. 1. fakticky doručenou výzvu k uplatnění práv do 3. 1. se dalo nějak reagovat - požádat o prodloužení lhůty neformálně, formálně podle § 39(2) správního řádu, případně o prominutí zmeškání dle § 41, rýpat se v doručení § 24(2), nebo jinak dát najevo vůli nějaká procesní práva uplatnit - požádat o konání ÚJ, nahlížet do spisu či takový úkon avizovat, požádat o nějaké informace podle § 36, poslat (dílčí) vyjádření, důkazní návrh atp.
Souhlasím, že lhůta 1 den je nepřiměřená, ale už si nejsem tak jistý, že by bez dalšího mělo být rozhodnutí SO1 zrušeno jen kvůli této jedné výzvě, pokud fakticky obviněný má/měl dost času ta práva uplatnit. Svoji pasivitu by musel vysvětlovat tím, že v něm výzva vyvolala očekávání, že po určené lhůtě nemá smysl cokoliv dalšího činit, což není úplně silné. Navíc je to vada, kterou poměrně snadno může napravit SO2, tedy pokud by účastník řízení proignoroval až k rozhodnutí SO1 (scénář č. 2) a pak tu nedostatečnou lhůtu a zkrácení na procesních právech namítal v odvolání, může mu SO2 dát prostor aby to vyjádření dodatečně poslal, případně jinak konkretizoval, v čem byl zkrácen, a až podle obsahu pak může posoudit, jestli to vrátit SO1 či vypořádat v rámci odvolacího řízení. Tedy fakticky se postavení účastníka v odvolacím řízení nebude lišit od situace, kdyby proignoroval výzvu k vyjádření s normální přiměřenou lhůtou.
Nicméně nebylo to myšlené jako nějaká implicitní kritika ... vidím to sice relativně pesimisticky, ale je-li nějaký potenciál tu chybu využít, je třeba znát konkrétní scénář a zúžit tak prostor pro rešerše prejudikatury a dalších pramenů.
