Ručení jako takové může trvat velmi dlouho. Není-li explicitně omezeno přímo v ručitelském prohlášení či dohodou s věřitelem, je jediným limitem existence zajištěného dluhu. Promlčuje se ale právo věřitele požadovat po ručiteli plnění - a tady je skutečně krajně nepravděpodobné, že by nějaký dluh (částečně) existoval 17 let, celou dobu by dlužník normálně splácel, ale až v posledních 3 letech by nastala situace, kdy by poprvé mohl věřitel požadovat po ručiteli plnění místo dlužníka. Zmíněné parametry - 300000 nesplacená jistina, a 9000 splátka odpovídají spíš nějakému čerstvému spotřebitelskému úvěru, než čemukoliv 17 let starému.
Kupní smlouva by měla být uložena na katastru (17 let je sice dlouhá doba, ale nikoliv pro úřad typu ČÚZK - listiny, které byly podkladem vkladu, se neskartují, archivují tam i pozemkové knihy ještě z 19. století).
Teoreticky je možný lecos - ale nemá smysl se trápit nějakými spekulacemi. Postup je jednoduchý - podejte TO, úplně bohatě jako podklad stačí to, co píšete zde, tedy výzva ke splnění (údajného) ručitelského závazku od ČS + prohlášení matky, že si není vědoma, že by něco takového podepsala, a že to nasvědčuje, že by mohl být v té souvislosti spáchán nějaký trestný čin, např. podvod. Neukazujte na nikoho prstem, ani se nepokoušejte ten příběh nějak domýšlet, to je práce pro fízly.
Můžete klidně zkusit předehru v bance, jak plánujete. Jsem k tomu lehce skeptický - pokud nebudete mít promyšlenou komunikační strategii a vše rovnou vybalíte, nejspíš jim rychle dojde, že fakt něco smrdí, a že i pro banku z toho plyne řada rizik (že se z toho úvěru stává toxické aktivum, že nejspíš něco sami zvrtali a těžko říct, zda by to nemohlo mít další následky, krom jiného by z toho třeba mohla být negativní publicita ...). A v tu chvíli automaticky všichni přejdou do defenzivy (každý si bude primárně krýt vlastní záda, a sekundárně jednat v zájmu banky).
