Záleží na tom, o co Vám jde. Můžete sledovat např. tyto cíle:
a) aktivní přístup k délce řízení - např. tehdy, když do promlčení chybí pár týdnů, námitka podjatosti poslouží k oddálení rozhodnutí, nebo tehdy, když máte dostat zákaz řízení motorových vozidel, a potřebujete jej oddálit atp.;
b) stížnost - podáváte stížnost na úředníka, přihodíte námitku podjatosti, aby se neřeklo, úředník ji přehlédne a vydá rozhodnutí, které trpí právní vadou;
c) fun factor - podáte námitku a představujete si, jak se úředník tvářil, když ji četl, a kolik času jeho nadřízenému zabralo oběma prsty, kterými to uměl, napsat reakci.
Obecně je skutečná podjatost individuálního úředníka v řízení o přestupku jev stejně častý jako inteligentní strážník. Systémová podjatost je oproti tomu všudypřítomná, ale jaksi vůbec neexistují nástroje, jak ji prokázat. Existují ale nástroje k jejímu napadání a úřady se podněty v tomto smyslu musí zabývat a přezkoumatelně je vyřizovat, ať už je v § 14 SprŘ napsáno cokoliv. Navíc zákonodárce v tomto paragrafu netvrdí, že vztah úředníka ke konkrétnímu správnímu řízení nemůže být ovlivněn tím, že z uložené pokuty dostane podíl na kořisti, takže pokud by se podařilo prokázat, že úředník uložil pokutu proto, aby z ní dostal X %, nepochybně by byl shledán podjatým. Úspěšné provedení takového dokazování je nicméně mimo moji fantazii.
Shrňme si tedy, že námitka podjatosti tu existuje pouze jako procesní institut účelově použitelný k dosahování dílčích cílů.