Tato ustanovení lze totiž použít obecně na jakoukoliv škodu vyvolanou provozem vozidla.
Já měl třeba nehodu, kdy se zaparkovaný vůz rozjel a narazil do stojícího vozu, byť to nebyla moje chyba, mám +1 záznam do registru ČKP na 20 let.
OK, ale škodu za Vás zaplatila pojišťovna, stejně jako ji zaplatí za pana Oskara. Povinné ručení přece platí provozovatel právě proto, aby za něj škody vyvolané porušením povinnosti podle § 2927 NOZ uhradila pojišťovna. Při letmém pohledu do judikatury jsem tento paragraf u žádné běžné nehody automobilu nenašel (jen v případě rallye). A to se řešilo kdeco, včetně odpovědnosti za provoz lyžařského vleku.
Vycházím-li z předpokladu, že k vozidlu existuje povinné ručení, pojišťovna z něj škodu uhradí, protože vozidlo bylo identifikováno. Provozovatel sice přebírá odpovědnost za škodu, ale nepřebírá odpovědnost za zaviněné protiprávní jednání řidiče (ujetí) ve smyslu regresních nároků. Pokud by pojišťovna mohla regres za ujetí řidiče uplatnit vůči provozovateli, byla by dikce § 32, který vyžaduje prokázání konkrétního porušení povinnosti, nadbytečná. Regresní důvody jsou sankční povahy a vážou se k jednání konkrétní osoby. Pokud se v přestupkovém řízení neprokáže, že řidičem byl pan Oskar, pojišťovna nemá jak prokázat, že naplnil skutkovou podstatu. Takže panu Oskarovi sice pojišťovna strhne bonusy (protože z jeho pojistky se bude platit), ale regres by u soudu bez prokázání, že skutečně řídil, velmi pravděpodobně neobstál.
Jak jsem předeslal, pojištění do hloubky nerozumím. Jsem nicméně zcela přesvědčen, že podáním odporu ve správním řízení pan Oskar může mnohem více získat než ztratit, protože sázka 2.500 Kč (úhrada nákladů řízení v případě neúspěchu) v případě výhry znamená úsporu 4.000 Kč na pokutě a velice pravděpodobně i lepší vyjednávací pozici pro případ regresu.
