30kmhcz

add ten predpis asi ty veci z toho predpisu budou stale platit, loni se mi stalo neco podobneho, vezl jsme kamaradovi hodne drahe auto a nalepili se na me a tak 2 km za mnou jeli, bylo to ve meste nejel sem ani 50, pak nejak za mnou jen majaky, netusil jsem na koho to je, tak sem to ignoroval, pak dali i houkacku a stop, tak sem zastavil az po cca 500ti metrech na bezpecnem miste, no prisli 4, mluvit umel jen jeden a mel kecy ze sem je ignoroval a okamzite nezastavil, tak ac sem neznal ten predpis vyse, rekl jsem jim neco hodne podobneho, ten co umel mluvit protahnul ksicht a tim bylo hotovo.

Byl aktualizován, odkazovaná verze z roku 2016 je dle webu PČR aktuální. I kdyby existovala nějaká novější, nepředpokládám, že by se v názoru na zastavování vozidla jednotlivé verze významně lišily.

Nebyl ten ZP mezitím nahrazen nějakým jiným interním předpisem?

Ještě jako vedlejší podpůrný argument lze použít Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009, který v čl. 21 odst. 1 policistům striktně ukládá, že znamení k zastavení musí být dáváno tak, aby řidič mohl včas a bezpečně zastavit s ohledem na:
1) povětrnostní podmínky (v daném případě déšť),
2) viditelnost (tma),
3) stav pozemní komunikace (úzká, rozbitá).

Pokud policisté jeli 4,5 km za obviněným a viděli, že na nápis „STOP“ nereaguje, ale o jejich přítomnosti ví (gestikulace, blinkr), porušili tento článek tím, že nezvolili srozumitelnější způsob zastavení (např. předjetí a dání znamení zepředu). Policisté tedy nezajistili zastavení s ohledem na bezpečnost a srozumitelnost, jejich nesprávný postup nelze přičítat k tíži obviněného.

Vynikající postřeh. Takže když to všechno shrneme:

V první řadě je nutné zásadně odmítnout závěr správního orgánu o naplnění subjektivní stránky přestupku, tedy úmyslného zavinění. Obviněný se nedopustil žádného protiprávního jednání, neboť jeho registrační značka byla plně čitelná a její úprava (přelepení symbolu EU) je dle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 219/2024 - 32) jednáním, které nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku, ba dokonce ústavně chráněným projevem. Za situace, kdy si byl obviněný vědom bezvadného technického stavu vozidla i legality všech jeho prvků, postrádal jakýkoliv motiv k vědomému neuposlechnutí výzvy k zastavení. Tvrzení o úmyslném ujíždění je za daných okolností zcela absurdní, neboť obviněný se pohyboval standardní rychlostí a jeho následné jednání bylo vedeno výhradně snahou o dodržení pravidel silničního provozu v podmínkách snížené viditelnosti.

Samotné zastavování bylo ze strany zasahujících policistů vedeno způsobem, který objektivně neumožňoval jednoznačné vnímání výzvy k zastavení. Vzhledem ke tmě, dešti a vibracím zpětných zrcátek na nekvalitním povrchu vozovky byl nápis „STOP“ umístěný mezi intenzivně blikajícími majáky pro obviněného nečitelný. Obviněný přítomnost policejního vozidla registroval a v souladu s § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu ji interpretoval jako průjezd vozidla s právem přednostní jízdy k naléhavému zásahu. Této interpretaci mimo jakoukoli pochybnost odpovídá i jeho aktivní součinnost; blinkrem a gestikulací rukou dával hlídce najevo, že o ní ví a umožňuje jí bezpečné předjetí. Pokud policisté po dobu 4,5 km setrvávali v pozici za vozidlem a nevyužili možnosti předjetí či srozumitelnější výzvy, nelze jejich procesní pasivitu a taktická pochybení klást k tíži obviněného.

Konečně je třeba poukázat na neobvyklou horlivost zasahujících policistů, která ve smyslu judikatury NSS (7 As 83/2010 - 63) zpochybňuje jejich věrohodnost jako svědků. Agresivní vyjádření policistů v protokolu o tom, jaká donucovací opatření mohli vůči obviněnému použít, svědčí o jejich subjektivním emocionálním zaujetí, nikoliv o profesionálním výkonu služby. Obviněný výzvu k zastavení uposlechl bez zbytečného odkladu ve chvíli, kdy se stala srozumitelnou – tedy v osvětlené obci, kde mohl bezpečně zastavit, aniž by tvořil překážku v provozu. Vzhledem k výše uvedenému a k zásadním procesním rozporům v protokolu o ústním jednání, který vnitřně koliduje v otázce přítomnosti obviněného, obviněný navrhuje zastavení řízení.

To je nějaká sranda?

Mně z toho Protokolu o ÚJ není vůbec jasné, jestli tam obviněný byl nebo ne. Nejdřív se píše, že ač byl předvolán, tak se dostavil. Pak že se jednání konalo v nepřítomnosti obviněného, aby na straně 4 obviněný k věci něco uváděl a kladl svědkovi otázky.

NSS 7 As 83/2010 - 63: “Projeví-li policista v souvislosti s řešením údajného přestupku na úseku dopravy (zde: držení mobilního telefonu v ruce při řízení motorového vozidla) při jeho řešení na místě samém neobvyklou horlivost a důkladnost v tom, že podrobí řidiče kontrole dokladů a testu, zda není pod vlivem alkoholu, jakož i rozsáhlé kontrole technického stavu vozidla a povinné výbavy (zde: kontrola výstražného trojúhelníku, klíče na kola, lékárničky, reflexní vesty, žárovek, ale i shody pneumatik s typem předepsaným pro provoz vozidla a stavu dezénu rezervního kola, které bylo z tohoto důvodu třeba odmontovat z umístění na spodku vozidla), aniž by vyvstal jakýkoli důvod k podezření, že některé z kontrolovaných prvků vozidla či jeho povinné výbavy nesplňují předepsané náležitosti, naznačuje takové jednání policisty možnou pochybnost o jeho nezaujatosti jako svědka.”

V dané věci se neobvyklá horlivost projevila jak pří zastavování vozidla pro nepřestupek, tak i popisem toho, co všechno prý mohli policisté (podle jejich názoru) udělat.

Při pročítání rozsudků jsem narazil na tento výplod Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 51 A 5/2023 - 57, kde soud zkrouhnul žalobci přiznané náklady na polovinu, protože si obviněný dovolil podat odvolání v poslední den lhůty emailem, který později potvrdil datovou zprávou. Podle soudu si tak sám způsobil, že parazit vyhodnotil odvolání jako opožděné a přiznal žalobci pouze 6 600 Kč namísto požadovaných 13 200 Kč!

Krajský soud nemůže odhlédnout od toho, že daná procesní situace (zamítnutí odvolání pro opožděnost) byla nastolena tím, že zástupce žalobkyně podával odvolání e-mailem, ačkoli disponuje (stejně jako žalobkyně, jakožto právnická osoba) datovou schránkou. Žalobkyně má pochopitelně možnost komunikovat i tímto způsobem – proto byla taky ve věci samé úspěšná – krajský soud však považuje za spravedlivé postupovat podle § 60 odst. 7 s. ř. s. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 6 600 Kč.

https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Index/720260

Návod k obsluze poskytnout nelze, ale lze na něj odkázat téměř v každé odpovědi. Co dodat?

Podstatná pro obhajobu může být zejména odpověď č. 1, která vyvrací letité dogma NSS (zejména v kontextu rozsudku Krajského soudu v Praze 47 A 50/2022 - 70 ze dne 26.9.2024, zejm. body 42-46): RAMER nedisponuje žádnou automatikou, která by vyřadila z dalšího procesu každé, jakkoliv nesprávně provedené měření.