30kmhcz

Je zjevně nezdravá společnost, ve které se už i vlastnictví psa stane prostředkem špiclování.
(To já jen tak na okraj.)

Mimochodem, není to ustanovení 64(2) vlastně duplicitní k par. 12 SpŘ, na který jsem odkazoval?
250/2016 Sb. neobsahuje výluku použití SpŘ, pokud dobře vidím. Ale způsob předání je v každém z těch dvou zákonů stanoven jinak (pouhé usnesení vs. oznámení podateli).

Ten výklad je chybný, muselo by tam být explicitně uvedeno, že se jedno nebo druhé nepotvrzuje.
Máte-li chvíli času, podejte to souběžně i na podatelnu MV s tím, že mezi jednotlivými úřady existuje nejednotnost při výkonu spisové služby a je potřeba vydat sjednocující stanovisko.
Připojte odpověď z Kuřimi a pokud máte, přidejte i doklad o tom, že jiné úřady stejné podání běžně potvrzují.
Žádost podle 106 je dost silný argument, přinejmenším kvůli termínům.
Teď na to může být vhodná doba.
V takovém případě vlastně nevíte, zda podání bylo učiněno, a jediný doklad zůstává ve Vašem mailu, což by mohl kreativní úřad rozporovat.
Můžete tam připojit, že i MZA coby dozorový orgán potvrzení nezasílá :-)

I v takovém případě lze někoho usvědčit jen pokud tomu sám hodně pomůže.

Spíš se obávám, že jste se špatně, pokud vůbec, bránil. Jednalo-li se o přestupek dle par. 7 odst. 1 a) zák. 251/2016 Sb., pak podle odst. 7 téhož par. lze řízení zahájit pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku. Pokud je pravdivý výrok, že císařpán (osoba postižená spácháním přestupku) neudělal nic, pak souhlas absentoval a řízení nebylo možno vést. Dále pak pachatele nebylo možno usvědčit jinak, než že se sám přiznal, jinak si dokazování například bez technických prostředků nedokážu představit. Konečně úřad měl nejprve zjistit, zda vůbec k přestupku došlo. Ale je to samozřejmě akademická debata, nikdo z nás u toho nebyl a dokumenty jsme neviděli. Zvážil bych opravný prostředek, ale ten se musí podat včas a správně.

Jako potenciál tohoto typu to asi má, ale čím déle nad tím přemýšlím, tím víc se mi zdá, že by se úřadu nic takového poskytnout nemělo. Pokud odhlédneme od faktu, že spis není za normálních okolností schopen vést v takovém režimu, aby nedošlo k neoprávněné manipulaci s údaji, tak požadované citlivé osobní údaje jsou pro řízení zcela irelevantní a úřad je naprosto k ničemu nepotřebuje. Stačí prokázat hospitalizaci, ale diagnóza ani jiný podobný údaj nemůže být v řízení k ničemu použit, nanejvýš jej úřad může zneužít, což může být skrytý smysl toho požadavku.
Dle mého názoru úřad na žádné podobné "doplnění" právo nemá. Buď bych neodpovídal vůbec, nebo odpověděl, že se jedná o citlivé osobní údaje, které jsou zcela v dispozici nositele a ten se rozhodl, že je nikomu sdělovat nebude.
Zdravotnická zařízení nesmí sdělovat neurčeným osobám nic, hospitalizovaná osoba určitě určila okruh možných příjemců informací o jejím zdravotním stavu, ale přes známé jde samozřejmě všechno, jen se musí dělat jako že ne.

Doanonymizovat.

Šlo, ale procesní ustanovení pro odvolací řízení jsou zde totožná.
I když jak se na to teď dívám, tak v obou případech to je neprovedení odvolacího řízení, ale pokaždé z jinéího důvodu (zde "jelikož jsem ani po výzvě neodstranil vady (nedoplnil podpis)"), takže se ta judikatura dá aplikovat jen v nějakém rozsahu. Bez přečtení onoho dokumentu si to netroufnu blíž určit.