To prokazování totožnosti je docela zajímavé.
Pokud si pamatuju, tak bez občanky jsem bez problémů vyřešil i dvě podání vysvětlení, jedno místní šetření jakožto sprostý obviněný z krádeže.
Ve dvou případech mi přišlo, že orgána zarazilo ústní tvrzení "Jsem X Y" max. když se to pokusil zpochybnit, vyžádal si datum narození,
nebo nacionále nějakého víceméně obskurního příbuzného. S konstatováním, že nemám u sebe občanku nikdy nebyl problém.
Podle obecné i právní logiky by takové tvrzení "Jsem X Y" mělo být považováno pravdivé dokud ho orgán nevyvrátí (takže sdělením jména, příjmení a popř. rodného čísla, data narození, místa pobytu a státní příslušnosti by imho mohla nezbytná součinnost obviněného končit) a pro nějaká další zjištění by měl nezbytnou součinnost poskytovat orgán.
Kdyby mě orgán po tomto předvedl a nezjistilo se nic co by rozporovalo moje tvrzení, tak bych si stěžoval nejspíš na zneužití pravomoci.
Je samozřejmě nezbytné si vše nahrávat.
Občanka má výhodu, že se orgánům obtížně zpochybňuje mnohdy i padělaná :-)
Ale není poprvé co poslání orgána do prdele jako odpověď na výzvu o prokázání totožnosti vyvolalo orgánovo radikální chování násilného charakteru.
Kde zjevně chybí znalosti a výcvik k vedení dialogu je tato dovednost podvědomě nahrazována radikálním násilím, což je výzva ke změně do budoucna.