Já to nechápu tak, že je to nezajímá, ale že se tím budou zabývat až po rozhodnutí soudu. Ale moc mi není jasné, na základě čeho by se mohli takto zachovat.
Ta reakce, že kvůli žalobě (zatím) nebudou/nemohou nic dělat, rozhodně není
lege artis, i když je to velmi oblíbený postup (aby ne, když posláním šablony o dvou větách úředník „vyřídí“ věc, kterou by jinak musel trávit třeba celý den).
Přezkumné řízení se nevylučuje s řízením o žalobě podle § 65 SŘS (ani jiným soudním řízením), klidně může obojí běžet paralelně. Navíc se podáním žaloby nestaví lhůty dle § 96 a § 97 SprŘ (hypotéza § 41 SŘS na tyto lhůty nedopadá), takže bude-li žaloba projednávána přes rok (což typicky bude), nebude už co přezkoumávat. SO taky mívají guláš v rozlišení obecného přezkumu (dle § 94 an. SprŘ) a postupu dle § 153 SprŘ ...
Poměrně solidně je problematika konkurence přezkumu a správní žaloby zpracována v závěru č. 106 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu. Nějaké dílčí tam uvedené názory jsou už překonané nebo ne jediné možné, ale jsou to drobnosti - výhoda těchto ministerských oběžníků je ale v tom, že na to úřady a omezeně i jiná ministerstva docela slyší.
Normálně bych jim vpálil žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti.
To nepůjde (resp. podat žádost půjde, ale opatření se konat nebude, následná nečinnostní žaloba neuspěje). Posouzení, zda ne/zahájit přezkumné řízení, není rozhodnutím (ani formálně, ani materiálně ve smyslu SprŘ ani SŘS). Což vylučuje tyto formalizované postupy proti nečinnosti. MD tou výmluvou nesplnilo povinnost podle § 94 odst. 1 věty poslední SprŘ, tedy buď řízení zahájit, nebo sdělit, že SO neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, včetně odůvodnění. Jelikož to není rozhodnutí, ani nečinnost, zřejmě ani zásah ve smyslu § 82 SŘS, tak nezbývá, než se proti nesmyslům v dopise ohradit obecnou stížností dle § 175 SprŘ.