V úterý 06.04.2021 je deadline pro podání správní žaloby proti
rozhodnutí SO2 (předcházelo
rozhodnutí SO1 a
odvolání). Budu rád za případné připomínky a komentáře.
I. Formální aspekt přestupkuVodorovná dopravní značka č. V 13 „šikmé rovnoběžné čáry“ označuje plochu, do které je zakázáno vjíždět, ale jen a pouze za určitých přesně stanovených okolností, a to konkrétně jen a pouze v případě, kdy to není nutné k objíždění. Magistrát města Brna (jako správní orgán prvního stupně; dále také jen „SO1“) i Žalovaný tuto skutečnost po celou dobu správního řízení účelově ignorovali. Ani SO1 ani Žalovaný se ani v nejmenším nepokusili prokázat, že se nejednalo o objíždění, když vozidlo do plochy vyznačené touto značkou vjíždělo.
Žalobce doplňuje, že tento zákaz (platný ale jen a pouze pro vozidla, kterými není prováděno objíždění) platí jen a pouze pro vjíždění do této plochy, nikoli však už pro jízdu po této ploše, nebo vyjíždění z této plochy. Ostatně, pokud by tomu tak bylo, vozidlo zaparkované na této ploše (ať už by se jednalo o přestupek či nikoli), by z této plochy nemohlo legálně odjet, neboť by se jednalo o přestupek jízdy po této ploše a přestupek vyjíždění z této plochy (samozřejmě pokud by to nebylo nutné k objíždění).
Argumentace Žalovaného, že se nejednalo o objíždění, neboť vozidlo stálo na místě, je zcela zcestná. Rozhodným okamžikem je vjíždění do plochy vyznačené touto značkou, nikoli doba, po kterou se vozidlo v ploše vyznačené touto značkou již nachází. Aby mohl Žalovaný vyvrátit, že vjíždění do plochy vyznačené touto značkou nebylo nutné k objíždění, musel by mít zadokumentován právě onen proces vjíždění do plochy vyznačené značkou. Ze spisového materiálu však plyne, že veškerá dokumentace proběhla až v době, kdy se vozidlo již nějakou dobu na ploše vyznačené touto značkou nacházelo, a tedy nijak nevypovídá o situaci v okamžiku vjíždění do této plochy.
Neexistuje předpis, který by řidiči, který započal objíždění, přikazoval, že nejprve musí objíždění dokončit a až poté může zastavit nebo stát. Pokud řidič zahájil objíždění a ještě před ukončením objíždění ukončil jízdu, nedopustil se žádného protiprávního jednání. Tento argument již Žalobce uvedl v odvolání, ale Žalovaný se ním nevypořádal.
Z výše uvedeného vyplývá, že se žádný přestupek nestal.
Důkazy:
Správním spisem
Vyhláškou č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích
II. Odpovědnost provozovateleProvozovatel vozidla za přestupek podle odst. 1 § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích (dále také jen „ZPPK“) odpovídá, pokud porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání. V tomto případě je nezjištěnému řidiči kladeno za vinu porušení povinnosti nevjíždět do plochy vyznačené značkou V 13, tedy se nejedná o neoprávněné zastavení nebo stání. Zároveň strážníky nelze považovat za automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.
Argumentace Žalovaného, že pokud je na nějaké místo zakázáno vjíždět, pak je tam zakázáno i stát je také zcestná. Pokud bychom přistoupili na takovou argumentaci, pak by byl provozovatel vozidla odpovědný za naprosto jakýkoli přestupek spáchaný tímto vozidlem, protože každá jízda je ukončena zastavením nebo stáním. V takovém případě by pak byl § 125f odst. 1 ZPPK zcela zbytečný, což jistě zákonodárce nezamýšlel.
Podobně absurdní je i tvrzení Žalovaného, že jinak než vjetím na značku by na ní nebylo možno zaparkovat. Vozidlo může být na značku přivezeno a složeno odtahovou službou, jeřábem nebo vrtulníkem, přineseno lidskou silou, může se na místo samovolně (bez řidiče) doklouzat po náledí a nebo být na místo (bez řidiče) náhodným kolemjdoucím vtipálkem dotlačeno. Podobně není technický problém namalovat značku pod stojícím vozidlem (a kolem něj).
Z výše uvedeného vyplývá, že i pokud by se přestupek stal, není za něj odpovědný provozovatel.
Důkazy:
Správním spisem
Zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
III. Protiprávní zahájení správního řízení s provozovatelemSO1 ale i Žalovaný uvádí, že Žalobce na žádnou z výzev k uhrazení určené částky (nebo sdělení totožnosti řidiče) nereagoval a nesdělil údaje o totožnosti řidiče. Toto tvrzení je nepravdivé, Žalobce na každou jednu takovou výzvu reagoval a včas a ve lhůtě sdělil údaje o totožnosti řidiče předmětného vozidla v době údajného spáchání přestupku. SO1 místo aby v souladu se zákonem obeslal udané řidiče (a případně s nimi zahájil správní řízení), tato sdělení totožnosti řidiče zcela ignoroval a v rozporu se zákonem zahájil správní řízení s provozovatelem vozidla (Žalobcem).
Že SO1 nepracuje v souladu se zákonem a svévolně ignoruje podání učiněná účastníkem řízení (Žalobcem), nelze klást k tíži Žalobci. Pokud by skutečně mělo dojít k tomu, že by SO1 k podáním z nějakého důvodu nepřihlížel (jak naznačuje Žalovaný v napadeném rozhodnutí), musel by minimálně tato podání zpracovat, zařadit do spisu a nějakým zákonným způsobem rozhodnout, že k nim nebude přihlížet. To se ovšem nestalo a SO1 tato podání zcela zapřel.
Žalobce k odvolání přiložil důkazy o zaslání těchto podání k SO1, ale Žalovaný opět pouze konstatoval, že součástí spisového materiálu nejsou žádná podání, která by obsahovala sdělení totožnosti řidiče. Žalovaný místo toho, aby na základě předložených důkazů vyzval SO1 k doplnění předmětných podání, která měla být součástí spisu (ale z důvodu pochybení ze strany SO1 nebyla), toto protiprávní jednání SO1 bezostyšně přikryl.
Ani tvrzení, že k hromadným podáním nemůže být přihlédnuto, není v souladu se zákonem (neexistuje zákon přikazující podávat každou dílčí věc zvláštním podáním ani zakazující učinit více podání v jedné zásilce) ani s ustálenou judikaturou. Viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 151/2020-51.
Z výše uvedeného vyplývá, že správní řízení s provozovatelem (Žalobcem) bylo zahájeno v rozporu se zákonem.
Důkazy:
Správním spisem
Kopií příslušných podacích lístků
Rozhodnutím Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 151/2020-51
IV. Nesloučení do společného řízeníŘízení vedené pod spis. zn. ODSČ-63200/20-SPA/V mělo být sloučeno do společného řízení se správním řízením vedeným pod spis. zn. ODSČ-41395/20-MIK/PŘ a v souladu se zásadou absorpce pak měla být uložena jedna pokuta a jeden správní poplatek za vedení správního řízení. Toto se ovšem nestalo, což je v rozporu se zákonem.
Řízení vedené pod spis. zn. ODSČ-63200/20-SPA/V bylo zahájeno dne 29.06.202 doručením oznámení o zahájení řízení č.j. ODSČ-63200/20-118 a týká se údajných přestupků, ke kterým mělo dojít v období 03.07.2019 až 15.09.2019.
Řízení vedené pod spis. zn. ODSČ-41395/20-MIK/PŘ bylo zahájeno dne 04.06.2020 doručením příkazu č.j. ODSČ-41395/20-8 a týká se údajného přestupu ze dne 07.04.2020.
Tato dvě řízení měla být sloučena do společného řízení dle § 88 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také jen „PřesZ“), ale SO1 tak v rozporu se zákonem neučinil.
Tvrzení Žalovaného, že tato dvě řízení nelze sloučit, neboť jedno je vedeno s účastníkem řízení jako s provozovatelem, zatímco druhé je vedeno s účastníkem řízení jako s řidičem vozidla, je pak zcela absurdní a nepodložené zákonem, neboť v obou případech je tímto účastníkem stejná osoba a to Žalobce.
Žalobce se domnívá, že Žalovaný nepostřehl změnu zákonů z data 01.07.2017, jelikož před touto dobou skutečně nešlo do společného řízení spojit přestupek řidiče vozidla se správním deliktem provozovatele vozidla. Nicméně v dnešní době i v době údajného spáchání údajných přestupků se již v obou případech jedná o přestupek dle ZPPK, tedy je dle zákona nutno takováto řízení sloučit do společného řízení.
Případná argumentace Žalovaného, že se jedná o přestupky dle jiného ustanovení zákona pak také nemůže mít úspěch, neboť pokud by nebylo možné sloučit správní řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 ZPPK se správním řízením o přestupku § 125c odst. 1 písm. k) ZPPK, pak by nebylo ani možné sloučit správní řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) ZPPK například se správním řízením o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 ZPPK, což je očividný nesmysl.
Žalovaný se navíc odvolává na zásadu předvídatelnosti a legitimního očekávání, kdy je naprosto běžné že jsou v souladu se zákonem slučována správní řízení o přestupku řidiče se správními řízeními o přestupku provozovatele, pokud jsou řidič i provozovatel stejná osoba (a pochopitelně se jedná o stejnou skutkovou podstatu, týkající se porušení právních povinností, vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, k jejich projednání je příslušný týž správní orgán a žádný z přestupků nebyl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku).
Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem.
Důkazy:
Správním spisem
Příkazem č.j. ODSČ-41395/20-8
Příkazem č.j. XXX (kterým byl jiný pirát ve společném řízení uznán vinným jak z přestupků řidiče, tak z přestupků provozovatele)
V. Protiprávní postup SO1 po odvoláníV odvolání proti rozhodnutí SO1 Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí autoremedurou a pokud k tomu nedojde, požadoval Žalobce v souladu s § 36 odst. 2 správního řádu o zaslání kopie stanoviska správního orgánu prvního stupně předaného nadřízenému správnímu orgánu společně s odvoláním podle ust. § 88 správního řádu. Žalovaný však této žádosti v rozporu se zákonem nevyhověl.
Žalobce měl v rámci procesní strategie poskytnout Žalovanému další důkazy svědčící ve prospěch Žalobce, avšak až po okamžiku, kdy SO1 předá správní spis spolu s odvoláním Žalovanému, aby tak SO1 nemohl zpětně antedatovat dokumenty a opravovat tak ve správním spisu chyby jím spáchané a zahlazovat tak svá porušení zákona.
Tímto protiprávním jednáním SO1 tak byl Žalobce krácen na svých právech.
Z výše uvedeného vyplývá, že správní řízení bylo vedeno v rozporu se zákonem a napadené rozhodnutí je nezákonné.
Důkazy: Správním spisem
VI. Návrh na moderaciVzhledem k tomu že pokuta byla zcela zjevně udělena v nepřiměřené výši, navrhuje Žalobce, aby soud od pokuty upustil, nebo ji alespoň snížil dle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní. SO1 ve svém Rozhodnutí č.j. ODSČ-63200/20-191 neshledal naprosto žádnou přitěžující okolnost, přesto však uložil pokutu nad horní hranicí zákonné sazby.
Vzhledem k tomu, že SO1 ani Žalovaný v rámci správního řízení neučinili téměř žádné kroky, spis je hubený a neobsahuje téměř nic a nebylo potřeba zasílat téměř žádná úřední psaní domnívá se Žalobce, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby mu bylo uloženo uhradit náklady správního řízení, když SO1 ani Žalovaný v podstatě žádné náklady neměli. Proto Žalobce navrhuje, aby soud zrušil povinnost uhradit náklady správního řízení.
Závěrečný návrh výroku rozsudkuZ výše uvedených důvodů Žalobce navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek:
1. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. j. JMK 8156/2021 a rozhodnutí Magistrátu města Brna č. j. ODSČ-63200/20-191 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žalovaný je povinen nahradit Žalobci náklady řízení.
