Zdravím,
vzhledem k obsáhlým zkušenostem v tomto směru je můj názor na věc jednoduchý: v současnosti by do nemocnice/porodnice vlezl dobrovolně jen totální blb. Důvodů mám víc.
První: nové nařízení vlády totiž jasně definuje, že při vstupu do nemocnice se třídí do tří skupin: nenakažení, nakažení a s podezřením na nákazu. A ty dvě poslední skupiny jsou ihned a automaticky hospitalizované v karanténě. Takže si tak vesele jdete koupit dezinfekci pro rodinu do nemocniční lékarny a domů ji už nedonesete, protože někdo prohlásil, že má podezření (neznáte to od někud?).
Druhý: porod a otec u porodu. Zde mluvím jako nastávající otec pátého dítěte, u předchozích 4 porodů jsem byl, poslední dva po předchozích VELMI silně negativních zkušenostech raději doma. (Prosím, komentářů jak je to hrozně nebezpečné se zdržte, pokud toho nemáte nastudováno minimálně tolik, že můžete dělat porodní asistentku, toto je částečně mimo téma.)
Takže, prosím, uvědomte si, že porod není o tom, že bez přítomnosti lékaře, porodních asistentek a zdravotních sester a uklízeček by se dítě nenarodilo. Naopak. Ve většině normálních připadů je potřeba u porodu pouze matka a dítě. Dokonce to je tak, že v připadě rušivých elementů se porod zastavuje. Mezi hlavní rušivé elementy patří právě zdravotnický personál, takže většina těch příběhů, které končí „a tak mi i dítěti v porodnici zachránili život“ při podrobném zkoumání začíná tím, že právě zdravotnický personál něco posral. Otec v těchto případech může a měl by fungovat jako tvrdá komunikační spojka mezi matkou a personálem. Rodící žena je jako jediná, kdo přesně ví, co se děje, ostatní to odhadují na základě svých zkušeností a toho, co jim matka sdělí. Jedině matka cítí, jakou potřebuje polohu, kdy má tlačit nebo naopak nemá a je na otci, aby toto sdělil personálu, protože matka je ve svém světě. Otec má oznamovat personálu, ne diskutovat. Toto jsou takové obecné kecy proč otec u porodu (a když to ten otec nezvládá psychycky, tak tam může být jakákoliv jiná blízká osoba, která tuto funkci zastoupí).
V dnešní době, kdy je personál stresovaný a kdovíco (ale teď je to chyba toho personálu), je to obzvláště důležité.
To, co se děje v současnosti na porodních sálech je regulérní řezničina a znásilňování bezbraných. V tomto směru je silniční fašismus jen slabý odvar. Je zcela normální, ze matce IHNED po porodu dítě odeberou a řeknou, že je uvidí až za 14 dní! O dvou hodinách na porodním sále si mohou nechat jen zdát (ano, je utopické si myslet že tazatele pustí na sál za matkou na dvě hodiny).
Pár perliček jen z TOHOTO týdne:
- Matka se dusí pod rouškou a doktor jí na to řekne: Pokud si tu roušku sundáte, vezmeme vám dítě!
- Matka potřebovala rodit v podřepu, personál ji doslova přivázal na porodní křeslo. Matka se bránila, museli ji táhnout tři lapiduchové. Porod se tím zastavil a nastala klasická řezničina, matka má taková poranění, že nejspíš další dítě nebude moci mít. Doba léčení následků je odhadována na 2 měsíce!
- Matku nechali sedět a čekat v čekárně na dítě tak dlouho, že skončily návšvní hodiny a sestra tam na ní pak řvala, že urcitě není matka, protože by přišla pro dítě v návštěvních hodinách. Zde existuje skrytá nahrávka a dítě vydali až po příchodu policie.
Jako bonus, některé porodnice se nechaly slyšet, že přitomnost otců u porodu pro ně samotné znamená polovinu práce, takže toto nařízení odmítají respektovat. Dále si uvědomte, že o procesech během porodu toho víme jen velmi málo, co ale víme s jistotou, tak že dění u porodu/v nejbližších dnec po něm nás ovlivňuje na celý život. Nejen po stránce fyziologické a náchylnostem k různým onemocněním, ale hlavně po stránce psychické. Pokud půjdete později s dítětem k jakémukoliv slušnému psychologovi, tak první věc, na kterou se zeptá je, jaký byl porod. A výčet těch možných komplikací je opravdu dlouhý -- začíná lehkou dislexií/disgrafií a končí schizofrenií a chorobnými sklony k sebevraždám (zde vím o čem mluvím, psychologii jsem měl dost dlouho na vysoké).
Také zasebe musím říct, že jsem velmi rád, že jsem byl u všech porodů, protože mi to dalo opravdu hodně. Ale chápu, že ne každý muž na to má a respektuji jeho rozhodnutí u porodu nebýt. Jen takovému muži obvykle řeknu, aby se zamyslel nad tím, jestli ho tam nepotřebuje jeho žena (a kde jinde by měl být než po boku své ženy).
Nemyslete si, prosím, že bych byl militantní zastánce porodů doma. To v žádném případě. Jen říkám, že každá žena by měla rodit přesně tam, kde se cítí bezpečně, ať je to doma nebo v porodnici nebo na paloučku u lesa. Toto je totiž základ toho, aby porod proběhl bez komplikací.
