Doplňuji text odvolání, na které nám SO2 reagoval - viz výše
+ v příloze rozhodnutí SO1
Prosím matadory, kdo má chuť pročíst a případné postřehy?
Díky.
---------------------------------------------
O D V O L Á N Í
proti rozhodnutí vydanému Městským úřadem x, odborem vnitřních věcí , pod spis. zn. x, ze dne x. (dále jen „Rozhodnutí“)
Předmětné rozhodnutí napadám v plném rozsahu, neboť bylo vydáno v rozporu s právními předpisy i se skutkovými zjištěními a je stiženo vadami takového charakteru, že zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Odůvodnění:
1. Neprokázání přestupku
Výše zmíněným rozhodnutím jsem byl uznán vinným (citace z rozhodnutí): „ ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 13.04.2019 v době nejméně od 08:15 hod. do 08:30 hod. stál s vozidlem tov. zn. x při pravém okraji vozovky ulice x , ačkoli při stání nezůstal volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m prokaždý směr jízdy, tedy v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), jako řidič uvedeného vozidla porušil povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona, v tomto případě porušil ust. § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu a naplnil tak skutkovou podstatu uvedeného přestupku.
V podkladech zaslaných Policií ČR není uvedeno, jaký byl na místě poměr zaparkovaného vozidla a šíře jízdních pruhů. Vzhledem k tomu, že výše citovaný zákon 361/2000 Sb. stanovuje přesné rozměry a je technicky a časově nenáročné provést na místě stanoveným a ověřeným měřidlem ověření stavu. Správní orgán nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy, nepokusil se žádným dalším způsobem ověřit stav a spokojil se s nepodloženými údaji z „Oznámení“. Správní orgán tedy nedodržel ustanovení zákona 500/2004Sb. §50 odst 3) : „ Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena“.
Správní orgán, i přes jasné ustanovení zákona tuto povinnost nedodržel a o získání podložených a přezkoumatelných důkazů o rozměrech na místě se během řízení nijak nezasadil.
2. Správní orgán nedodržel ustanovení §2 odst.4 zákona 500/2004Sb. definovanou jako „ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ“. Odstavec 4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Ve stejné věci a ve stejném čase – totiž odstavení nepojízdného vozidla dne x se mnou správní orgán vedl řízení pod č.j. x – jednalo se také o odstavení (odtlačení) téhož vozidla z důvodu opakovaně se projevující, ale nahodilé poruchy ve stejné lokalitě a následný odvoz vozidla zprovozněného vozidla. Okolnosti případu byly naprosto stejné, po podání vysvětlení z mé strany (jako provozovatele) a od ustanoveného řidiče bylo správním orgánem oznámení o přestupku odloženo. Spatřuji v tom přímé porušení §2 odst. 4) zákona 500/2004Sb.
3. Materiální aspekt přestupku
Výše zmíněné rozhodnutí se materiálním aspektem přestupku zabývá takto. Cituji: „V tomto případě je nepochybně naplněn i materiální znak přestupku a to škodlivosti uvedeného jednání pro společnost. Lze obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňují v běžně se vyskytujících případech i materiální znaky přestupku, neboť porušují nebo ohrožují určitý zájem společnosti. Zde nebyla zjištěna žádná významná okolnost, která by vyloučila nebezpečnost tohoto jednání a měla za následek nenaplnění materiálního znaku přestupku. Je zřejmé, že řidič, který nerespektuje dopravní značení a ustanovení zákona o silničním provozu, poruší zájem společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu“.
Správní orgán zde argumentuje přesně v rovině odmítnuté rozhodnutím NSS 5 As 104 /2008 – 45. Cituji: „Samotná skutečnost, že řidič vozidla v provozu na pozemní komunikaci sice překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou, nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blížila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, že nebyla naplněna materiální stránka (§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona. Měla by však vést správní orgán k tomu, aby na materiální stránku tohoto jednání zaměřil svou pozornost, neboť je třeba posoudit, zda zde nejsou další pro věc relevantní okolnosti, které by teprve ve svém souhrnu takový závěr odůvodňovaly.“
Analogicky tedy měl být zkoumán a vyhodnocen stav, kdy bylo vozidlo pro poruchu a tedy nezávisle na vůli řidiče odstaveno na nejbližším vhodném místě, v ulici která není průjezdná a kde je jen minimální provoz v běžný den, natož v čase sobotního rána a dopoledne, kdy je běžný provoz naprosto marginální a tedy takovéto odstavení vozidla není možné označit za ohrožující jednání, ani omezení v dopravním provozu. Materiální aspekt přestupku tak nebyl neplněn a správní orgán pochybil, když nedodržel základní ustanovení zákona 500/2004Sb. Konkrétně §50, odst. 3.
4. Neprokázání zavinění
V řízení o přestupku byly popsány okolnosti, za kterých došlo k dočasnému odstavení vozidla v místě popsaném v Oznámení o přestupku. Výše zmíněné rozhodnutí tyto skutečnosti zohledňuje jen velmi vágně a úvahu o zavinění staví na věte, že „obviněný točil volantem skrze otevřené okénko“ a úplně pomíjí další okolnosti, tedy že nepojízdé vozidlo bylo odstaveno za pomoci náhodného kolemjdoucího a nebylo možno je bez použití dalšího technického prostředku dopravit jinam, než nejbližší místo, kde by netvořilo překážku provozu. Zákon 361/2000Sb zná tuto situaci, kdy je vozidlo odstaveno v rozporu s platnými pravidly, nezávisle na vůli řidiče. Jde o §2 odst. p). Postupoval jsem podle ustanovení tohoto zákona, správní orgán tuto mou výpověď nevzal v úvahu a vyhodnotil ji v můj neprospěch v příkrém rozporu s ustanovením zákona 500/2004Sb. §50 odst 3) a §2 odst.4)
Shrnutí a návrh
Na základě výše uvedeného nezbývá než konstatovat, že správní orgán vůbec neprokázal, že byl spáchán přestupek, rozhodnutí bylo vydáno v příkrém rozporu s právními předpisy i skutkovým stavem, jako tako-vé je věcně nesprávné a správní řízení bylo stiženo procesními vadami takového charakteru, že zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí. Proto
navrhuji,
aby odvolací orgán v souladu s ust. § 90 odst. 1. písm. a) SpŘ napadené rozhodnutí jako nesprávné a vydané v rozporu s právními předpisy zrušil a řízení zastavil.
Autor
Téma: [LOST] výzva k zaplacení částky dle par.125h odst.1 zák. č.361/2000 sb. (Přečteno 2545 krát)