Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[hh]

kdo: Ohledně UA řidičáku to máte asi analyzované správně. Jak už se probíralo, podle § 116 ZPPK mají zde usazení cizozemci povinnost si cizí řidičák vyměnit, což by ale samo o sobě bylo bezzubé, protože by to byla sice povinnost, ale bez sankce. Pramenem práva držitele ŘP vydaného jiným státem zde řídit je příslušná mezinárodní smlouva (Ukrajina je snad signatářem novější Vídeňské úmluvy 1968) - mezinárodní smlouva má přednost před zákonem, což ale neznamená, že by takto získané oprávnění bylo neomezitelné. Jedno z omezení je v § 118(2) ZPPK, to ten následek nesplnění povinnosti dle § 116, kvůli kterému nelze povinnost výměny ignorovat.

Je tedy třeba vyřešit 2 otázky. Jednak zda nastaly předpoklady § 118(2), tedy zda tu dotyčný má nepřetržitě trvalý či přechodný pobyt víc než rok. To se shodně jako Mršťa obávám, že asi splněné bude, když jinak normálně žádá o český ŘP. Druhá otázka je, zda je § 118(2) českého ZPPK kompatibilní s Vídeňskou úmluvou o řidičských průkazech - zřejmě ano, ale znáte to, důvěřuj, ale prověřuj ...

Zda měl SO1 povinnost ex offo po existenci ŘO cizího původu pátrat si nejsem jist. U cizince si asi minimálně měl vylustrovat nějaké základní informace, např. zda, jaký a jak dlouho tu má pobyt a další věci, co z těch cizineckých registrů lezou. Ale jestli tu dotyčný fungoval na vyměněný či přímo v ČR získaný ŘP a v mezičase o pobytový status nepřišel, nepřijde mi jako vada, že to SO nezjišťoval, když nic v tom smyslu obviněný ani netvrdil. Nezbyde než to uplatnit v odvolání jako novotu a zkusit to zamotat tak, aby to kraj, i když mu samozřejmě nic nebrání to posoudit a rozhodnout, tuto práci radši přenechal SO1.

[kdo]

S tou Vídeňskou úmluvou je to nejen kompatibilní, ona to dokonce v bodě 7 čl. 41 nepřímo doporučuje:

Ustanovení tohoto článku nezavazují smluvní strany:
(a) uznávat platnost národních nebo mezinárodních průkazů, které byly vydány na území jiné smluvní strany na jejich území osobám, které měly trvalé bydliště na jejich území v době tohoto vydání nebo které změnily své trvalé bydliště na jejich území po tomto vydání;
(b) uznávat platnost shora uvedených řidičských průkazů, které byly vydány řidičům, jejichž trvalé bydliště se v době vydání nenacházelo na území, na kterém byl průkaz vydán nebo jejichž trvalé bydliště bylo po tomto vydání změněno na jiné území.

Takže teď půjde primárně o to, jak je na tom cizozemec s trvalým pobytem, a sekundárně o aktivní přístup k délce řízení.

Budeme přesto namítat ten UA ŘP + nevyslechnutí osoby spolujezdce, kterého strážníci údajně také poznali.

[kdo]

Tak cizozemec bohužel má trvalý pobyt už bezmála 15 let. Na fotce v ŘP ovšem naprosto není podobný osobě na videu MP. Na tom videu má navíc plnovous; pokusime se najít nějakou jeho fotografii z doby těsně předcházející, kde je hladce oholen.

Dále budeme namítat protiprávnost postupu MP a s tím spojenou procesní nepoužitelnost důkazů, absenci výslechu údajného spolujezdce a i přes jeho neudržitelnost použijeme jako důkaz ŘP z UA.

Dá se dělat něco dalšího?

[doctor]

Zdravim, tak je tu dalsi krok - rozhodnuti SO1 po vyslechu MP. No, napsane je to bohuzel celkem dobre, prikladam rozhodnuti. Mel by nekdo napad jak postupovat v odvolani? Me napada co nejvic zpochybnit identifikaci pachatele, ale uz nevim jak, co me napadlo jsme pouzili ve vyjadreni k podkladum. Diky moc.

[gumidos]

Minimálně v této chvíli by se měla záležitosti věnovat osoba erudovaná, např. advokát.
Napadají mě 3 body pro hlubší posouzení - jednak v rámci odstavce o úmyslném zavinění orgán konstatuje, že "ŘO mu bylo vráceno cca 2 týdny po deliktu". Orgán nepochybně ví úplně přesně, kdy mu bylo ŘO vráceno - a tedy i kdy nabyl odborné způsobilosti složením zkoušky. Stojí za prozkoumání, zda-li to nebylo náhodou před přestupkem a tedy se obviněný domníval....tedy o úmysl nešlo. Dále pak vypořádání s námitkou 4/ - dotazovaná osoba v pozici svědka rozhodně nemá svobodnou volbu neodpovídat na dotazy - dle § 55 SprŘ odpovědět musí a výjimky jsou přesně definované. Není patrné, na co svědek odmítl odpovědět a případně ho měl orgán k výpovědi donutit.  Poslední bod je zmínění osoby delikventa ve vypořádání námitky 3/ jako "častého a nezaměnitelného klienta úřadu"  - skoro mi to přijde jako značná ironie svědčící o možné podjatosti zainteresované osoby (ten pojem "nezaměnitelnosti").

[Číkus]

To je hnus. Když se najdou dva svědci, kteří viděli strážníka M, když šukal malou holčičku a uvedou, že strážníka M znají a určitě si ho s nikým nepopletli, bude strážník M odsouzen za sex s dítětem?

[doctor]

Minimálně v této chvíli by se měla záležitosti věnovat osoba erudovaná, např. advokát.
Napadají mě 3 body pro hlubší posouzení - jednak v rámci odstavce o úmyslném zavinění orgán konstatuje, že "ŘO mu bylo vráceno cca 2 týdny po deliktu". Orgán nepochybně ví úplně přesně, kdy mu bylo ŘO vráceno - a tedy i kdy nabyl odborné způsobilosti složením zkoušky. Stojí za prozkoumání, zda-li to nebylo náhodou před přestupkem a tedy se obviněný domníval....tedy o úmysl nešlo. Dále pak vypořádání s námitkou 4/ - dotazovaná osoba v pozici svědka rozhodně nemá svobodnou volbu neodpovídat na dotazy - dle § 55 SprŘ odpovědět musí a výjimky jsou přesně definované. Není patrné, na co svědek odmítl odpovědět a případně ho měl orgán k výpovědi donutit.  Poslední bod je zmínění osoby delikventa ve vypořádání námitky 3/ jako "častého a nezaměnitelného klienta úřadu"  - skoro mi to přijde jako značná ironie svědčící o možné podjatosti zainteresované osoby (ten pojem "nezaměnitelnosti").

Zdravim,
moc dekuji za odpoved a napady. S tou zkouskou je to dobry napad, proverim to. Mam i dalsi napady jak argumentovat proc ridil, jen nevim, jestli by si neodporovalo to, ze budeme obhajovat proc ridil, ze mel platny UA ridicak apod. kdyz na jinem miste budeme tvrdit, ze vubec neridil a zpochybnovat identifikaci. Obavam se, ze bude nutne si vybrat jen jeden zpusob obrany.
Co se tyka neodpovidani svedka, SO se odvolava na zakon 250/2016 par.82, odst. 3 kde je napsano, ze dotazovana osoba muze odmitnout odpovidat. SO na to MP upozornil a ten druhy, ktery odpovidat chtel, tak ho SO pak jeste nekolikrat upozornoval, ze odpovidat nemusi.
Podjatost me napada hned od zacatku, prece jen i zpusob jakym MP celou akci provedli vypada spis jako pomsta nebo minimalne naschval spis nez ochrana verejneho blaha. Dokonce MP ve vyslechu rekl, ze se to snazili nejdriv nahlasit na PCR, ty ale rekli, ze se tim zabyvat nebudou, ale MP to i tak nahlasili na SO. Jen nevim jak tu podjatost spravne zformulovat.
Mam sem nahrat i zaznam z vyslechu MP?

[doctor]

To je hnus. Když se najdou dva svědci, kteří viděli strážníka M, když šukal malou holčičku a uvedou, že strážníka M znají a určitě si ho s nikým nepopletli, bude strážník M odsouzen za sex s dítětem?

No jo, je to zrejmne tak :-( S velkou pravdepodobnosti a znalosti mistnich pomeru jde o naschval ze strany MP. Ted jde o to jak se branit a ubranit.

[hh]

Co se tyka neodpovidani svedka, SO se odvolava na zakon 250/2016 par.82, odst. 3 kde je napsano, ze dotazovana osoba muze odmitnout odpovidat. SO na to MP upozornil a ten druhy, ktery odpovidat chtel, tak ho SO pak jeste nekolikrat upozornoval, ze odpovidat nemusi.

Tedy MP jako svědek odmítl odpovědět na položenou otázku s odkazem na poučení o právu odepřít výpověď, pokud by si tím způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt? Pak ovšem jeho výpověď nemá cenu ani papíru, na kterém je zachycena. Že je svědek o tomto právu poučován je v pořádku (pokud se poučení opakovalo podezřele často či se jevilo být návodné, v zásadě to ničemu nevadí, třeba se jen úředník obával, že déle než minutu měšťák informaci v hlavě neudrží) - ale klíčové je, zda odepření odpovědi na otázku s odkazem na toto právo je zachyceno v protokolu. Pokud ne, ať si ten, kdo u toho byl a takto krásnou nahrávku na smeč nevyužil, nafackuje ...

[doctor]

Co se tyka neodpovidani svedka, SO se odvolava na zakon 250/2016 par.82, odst. 3 kde je napsano, ze dotazovana osoba muze odmitnout odpovidat. SO na to MP upozornil a ten druhy, ktery odpovidat chtel, tak ho SO pak jeste nekolikrat upozornoval, ze odpovidat nemusi.

Tedy MP jako svědek odmítl odpovědět na položenou otázku s odkazem na poučení o právu odepřít výpověď, pokud by si tím způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt? Pak ovšem jeho výpověď nemá cenu ani papíru, na kterém je zachycena. Že je svědek o tomto právu poučován je v pořádku (pokud se poučení opakovalo podezřele často či se jevilo být návodné, v zásadě to ničemu nevadí, třeba se jen úředník obával, že déle než minutu měšťák informaci v hlavě neudrží) - ale klíčové je, zda odepření odpovědi na otázku s odkazem na toto právo je zachyceno v protokolu. Pokud ne, ať si ten, kdo u toho byl a takto krásnou nahrávku na smeč nevyužil, nafackuje ...

Tak nahravku samozrejmne mam a rad bych ji pouzil, ale SO se ohani timto odstavcem:

(3) Účastníci řízení mají právo klást otázky sobě navzájem, svědkům a znalcům. Zákonný zástupce a opatrovník mladistvého obviněného, osoba přímo postižená spácháním přestupku, která dala souhlas se zahájením nebo pokračováním řízení, a orgán sociálně-právní ochrany dětí mají právo klást otázky účastníkům řízení, svědkům a znalcům. Dotazovaná osoba má právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Správní orgán tuto osobu poučí o právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech.

MP na otazky SO odpovidal, pak dal SO prostor me, ze se muzu ptat, ale upozornil MP, ze podle tohoto zakona mi nemusej odpovidat. Je to spravne?

[Číkus]

hh> Já si asi sedím na vedení, ale proč by měla být bezcenná výpověď svědka, který na některé otázky odmítne odpovídat? Předpokládám, že max. v tomto případě, obecně to platit asi nebude.

Jako svědek nehody mohu například uvést, že jsem stál na cigáru před hospodou a viděl, jak vozidlo A nabouralo do stojícího vozidla B, ale odmítnout sdělit, co jsem dělal potom a jak jsem se následně dostal domů (jelikož bych se tím přiznal k řízení svého vozu C pod vlivem alkoholu). Taková výpověď by nebyla v rámci řízení o nehodě vozidel A a B, ne?

[hh]

Přestupkové řízení je správní řízení. V tom, co neupravuje procesní část 250/2016 Sb. (PřesZ), se řízení řídí správním řádem (SprŘ, 500/2004 Sb.). Jde o klasický vztah obecné a zvláštní úpravy.

Výslech svědka je obecně upraven v § 55 SprŘ. § 82 PřesZ nic zásadního proti této obecné úpravě nemění. Odst. 1 a 2 se týkají výslechu obviněného, to na řešenou situaci nedopadá. Odst. 3 prvá a druhá věta upravuje to, že otázky mohou klást kromě správního orgánu i účastníci a další osoby. Správní řád to neřeší, v řízení upraveném jen SprŘ tak záleží na orgánu, jak vede dokazování (zda např. přímé dotazy účastníka umožní, nebo je přefiltruje a položí sám) - že je přímé kladení otázek upraveno alespoň v přestupkovém řízení dává smysl, SO nemůže v tomto směru obstruovat či výslech sabotovat tím, že otázky pocházející od účastníka šikovně přeformuluje (jinak to ale žádné nové právo není, viz čl. 6 odst. 3 EÚLP). Třetí věta „Dotazovaná osoba má právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek.“ je jen odkaz podmínky odepření výpovědi v § 55 SprŘ (mluví se tam o dotazované osobě, protože může jít nejen o svědka, ale i další účastníky, např. poškozeného či spoluobviněné, znalce atd.). Čtvrtá věta je jen připomenutí obecné poučovací povinnosti (tohle je zcela redundantní, poučovací povinnost plyne obecně z § 4(2) SprŘ - z toho, že explicitně poučení svědka o právu odepřít výpověď není v § 55 SprŘ, ale je v PřesZ, bych nevyvozoval žádný závěr, nepoučení svědka o tomto právu by bylo vadou v každém případě, v obecném správním řízení i v přestupkovém řízení).

hh> Já si asi sedím na vedení, ale proč by měla být bezcenná výpověď svědka, který na některé otázky odmítne odpovídat? Předpokládám, že max. v tomto případě, obecně to platit asi nebude.

Samozřejmě jsem to myslel v daném kontextu. Netuším, k čemu přesně směřovala otázka, na kterou poloop odmítá odpovídat, ale předpokládám, že nějak souvisela s aktivitami „svědka“ týkajícími se řešené věci. Pokud má takový strážce zákona obavu, že by v dané souvislosti mohl být stíhán za trestný čin či jiný delikt, je to kvalitativně poněkud jiná informace, než když náhodný kuřák před hospodnou s odkazem na stejné právo odmítne odpověď na otázku, co dělal před a po tom, co něco viděl.

[doctor]

Kamaradi, moc dekuji za napady! Rozumim tomu tedy spravne, ze zakonu 250/2016 par.82, odst. 3 je nadrazeny zakon 500/2004, par.55, kde je omezene, kdy muze svedek odeprit vypoved a neni to tak, jak si mysli SO, ze muze odeprit vypovidat bez duvodu?
Pro upresneni jeste pridavam protokol z vylechu MP.

[hh]

Rozumim tomu tedy spravne, ze zakonu 250/2016 par.82, odst. 3 je nadrazeny zakon 500/2004, par.55 ...

Není nadřazený. Kdyby SprŘ a PřesZ něco upravovaly jinak, tak by v tomto kontextu měl přednost PřesZ, protože by zřejmě šlo o speciální ustanovení (pravidlo lex specialis derogat legi generali má sice někdy problém, že není úplně jasné, co je proti čemu speciální, zejména když hypotézy norem mají neprázdné oba doplňky, ale pokud jeden předpis upravuje správní řízení obecně a jiný jeho podmožinu - řízení o přestupcích, tak tento problém nenastává).

Tady ale nejde o kolizi (a nutnost hledání správného přednostního intepretačního pravidla), ale obyčejný odkaz. SprŘ upravuje v § 55 výslech svědka, navíc explicitně vylučuje, že by někdo mohl být zároveň svědkem a účastníkem (... každý, kdo není účastníkem, je povinen ...). § 82(3) PřesZ k tomu přidává, že kromě svědků lze klást otázky i ostatním účastníkům a znalcům. Znalce nechme stranou (těch se týká ještě § 56 SprŘ, ale jak to jde dohromady teď řešit nepotřebujeme). Účastníci v přestupkovém řízení se navíc dělí do více skupin. Především je účastníkem obviněný, pak pro část řízení poškozený, případně vlastník věci, co má být zabrána (tj. osoby explicitně vyjmenované § 68 PřesZ ve spojení s § 27(3) SprŘ), ale mohou asi existovat i jiné osoby podle § 27 SprŘ - jesli může existovat osoba, o jejímž právu má být přímo rozhodnuto (ve smyslu odst. 1), a přitom není ve výčtu dle § 68 PřesZ, nevím, ale zcela jistě není prázdná množina podle odst. 2, protože osob, které mohou být přímo dotčeny v právech a povinnostech rozhodnutím v přestupkovém řízení, je za každým rohem dvanáct do tuctu (třeba provozovatel v řízení s řidičem o sprdelizovatelném přestupku).

Tedy když si to shrneme, máme přestupkové řízení, které se řídí subsidiárně SprŘ a speciálně § 82 PřesZ. V něm máme jednak účastníky (obviněné, poškozené, okradené vlastníky zabíraných věcí, případně další osoby), jednak svědky. Se svědky není problém, § 55 SprŘ říká, kdy nesmí být svědek vyslýchán (odst. 2 a 3) a kdy může odepřít výpověď (odst. 4). § 82(3) PřesZ k tomu přidává jen to, kdo všechno kromě orgána může svědkovi klást otázky. Třetí věta ve vztahu ke svědkovi nemá normativní význam, protože říká jen to, že svědek nesmí být vyslýchán za stejných podmínek, jako svědek.

Význam to má u účastníků. Ty SprŘ neřeší (přímo je vylučuje z hypotézy § 55). PřesZ ale přidává že si mohou i účastníci klást otázky navzájem a účastníkům klást otázky (tj. jen v jednom směru) nějaké další osoby. Obviněný má speciální postavení, ten nemusí odpovídat nikomu na nic a nepotřebuje k tomu žádný důvod. O ostatních účastnících ale platí to, co o svědcích - a to je jediný význam té třetí věty § 82(3) PřesZ.

Pokud nevěříte mému ukecanému vysvětlování, tak něco z komentářové mystiky:

Dotazovaná osoba, tedy účastník řízení, svědek nebo znalec, má přitom právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Jedná se o případy podle § 55 odst. 2 až 4 popsané výše. Aby dotazovaná osoba o svém právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech věděla, musí ji o tom správní orgán poučit. Ani formu tohoto poučení zákon o přestupcích nestanoví, z povahy věci se tak ovšem musí stát písemně nebo ústně (v rámci ústního jednání) do protokolu, aby bylo zřejmé, jaké poučení, komu, kdy a s jakým obsahem bylo poskytnuto. V případě obviněného vyplývá právo klást otázky z čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, který uvádí, že má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako v případě svědků proti sobě. Toto právo sice nebylo předchozím zákonem o přestupcích výslovně stanoveno, respektive nestanoví jej ani správní řád, nicméně bylo dovozováno z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho zohlednění má význam zejména v rámci úvah správního orgánu, zda nařídí ústní jednání podle § 80 nebo nikoli, protože výslechy svědků, respektive provádění důkazů znaleckým posudkem by měly být prováděny primárně v rámci ústního jednání. [Jemelka, Vetešník. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017]

***

Zpět ke konkrétnímu případu. Všude kde svědek řekl "využívám práva neodpovídat", tak buď by odpovědí na tuto otázku přivodil sobě či blízké osobě riziko nějakého stíhání, což by v kontextu těch otázek znamenalo, že se mu nedá věřit vůbec nic, protože na obědě pravděpodobně s dalšími komplici plánoval teroristický útok na Čapí hnízdo a cestou z oběda se stavil v několika provozovnách pro výpalné (nebo něco podobného, co mu dává důvod odepřít odpověď na to kde se vykrmil a kudy pak šel). A nebo je tu druhá možnost, že SO vůbec nepochopil § 82 PřesZ a chybně svědka poučil (navíc je to nepřezkoumatelné, protože obsah poučení není zachycen v protokolu, srov. text komentáře výše) - což ale znamená, že je řízení stiženo dosti zásadní vadou ...

[doctor]

hh> No to je perfektni vysvetleni, moc dekuju! Ted uz to chapu. Nasel jsem i vyklad toho par.82 PresZ, ze je to odkaz na par.55 SprR. No me prave bylo porad divny jaky smysl by melo abych ja se na neco ptal, kdyz dotazovany nemusi odpovidat, to by bylo zbytecne. Pridavam jeste nahravku z tech casti vyslechu, kde me SO nechava se ptat obou MP. Podle techto informaci se zda, ze to SO provedl spatne.