30kmhcz
Ukončené případy => Jiné => Téma založeno: doctor 01 Září 2019, 18:54:43
-
Ahoj lidi,
potreboval bych radu a nazor fundovanejsich. MP ma zaznam z mestske kamery, kde MP tvrdi, ze kolega nastupuje do auta za volant a odjizdi v dobe, kdy nemel RP. Nikdo ho nezastavil, nelegitimoval, pouze prislo rozhodnuti, ze MP ho poznal, vyhledal si zaznam z kamery a podal oznameni o prestupku. Muj dotaz je, zda jenom to, ze je nekdo na videu z kamery a MP tvrdi, ze ho poznal, staci k tomu, aby byl domnely pachatel jednoznacne identifikovan? Jaka je sance na uspech rozporovat, ze to neni on? Zaznam je celkem kvalitni.
Diky za vase nazory.
-
Tohle je v podstatě vyhrané. Samozřejmě ale nesmí udělat nějakou zásadní chybu. Nahrajte sem to rozhodnutí v anonymizované podobě.
-
Tak hlavně včas podat odpor nebo co to je za "rozhodnutí", abychom neprošvihli nějaké lhůty.
-
Ahoj kamaradi,
dik moc za odpoved. Samozrejmne, uvodni tanecky s odporem a nahlednutim do spisu mame za sebou. Pred nama je ustni jednani. Prikladam prikaz, ale neni tam oduvodneni, mam pridat i uredni zaznam od MP? Nejaky postup mam uz vymysleny a jeste mame v zaloze silny trumf, ale nechci ho pouzit hned na zacatku. Uz proto, ze to co je v urednim zaznamu napsano mi prijde jako nehorazna drzost bych je v tom rad vsechny, jak MP tak SO, poradne vymachal.
Mockrat dekuji.
-
Na ústní jednání se chystáte pouze vy jako zmocněnec? Úřední záznam přidejte také. Budou na ústní jednání předvoláni svědci?
-
Pridavam uredni zaznam...
Kolegu samotneho tam poslat nemuzu, z duvodu, ktere bych nerad psal (nepritel nasloucha?), by to sam nedal. Nevim jestli muzu jit s nim a nebo jen ja? Budou predvolani svedci - 2 kusy MP.
-
Jde o papíry, přemístil jsem do neveřejné sekce. Doctore, vidíte tohle téma?
Kolegu tam neposílejte, poslední co potřebuje je, aby na něj fízl ukázal prstem a řekl "to je on". Kolegu je možné na ústním jednání zastoupit na základě plné moci.
-
Jde o papíry, přemístil jsem do neveřejné sekce. Doctore, vidíte tohle téma?
Kolegu tam neposílejte, poslední co potřebuje je, aby na něj fízl ukázal prstem a řekl "to je on". Kolegu je možné na ústním jednání zastoupit na základě plné moci.
Ano, tento prispevek vidim, diky moc. Muzu ted psat vice informaci bez nebezpeci uniku?
Dobry napad neposilat kolegu, diky!
-
Nebezpeční úniku zde stále hrozí, tedy i nadále anonymizujte. Je ale snížené tím, že nyní téma vidí pouze uživatelé s hodností stálý člen a vyšší.
-
Městská policie v tomto případě jedná zcela mimo svoji pravomoc (viz § 124(13) ZPPK (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361#p124-13)). SO by se takovýmto oznámením, které je zcela zjevně mimo působnost MP, neměl podle mého názoru vůbec zabývat (srov. 10 As 15/2018 (http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2018/001510As__1800036_20180613135834_20180614142018_prevedeno.pdf), zejm. bod [20]).
V každém případě by měla být věc odložena už po správně provedeném výslechu svědků.
-
Městská policie v tomto případě jedná zcela mimo svoji pravomoc (viz § 124(13) ZPPK (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361#p124-13)). SO by se takovýmto oznámením, které je zcela zjevně mimo působnost MP, neměl podle mého názoru vůbec zabývat (srov. 10 As 15/2018 (http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2018/001510As__1800036_20180613135834_20180614142018_prevedeno.pdf), zejm. bod [20]).
Aha, diky, to me nenapadlo, to by melo byt pouzitelne. Super.
V každém případě by měla být věc odložena už po správně provedeném výslechu svědků.
Dobre, ted jen co pri vyslechu nezkazit... ?
Me napada vic dalsich reseni, ale co me na tomhle pripadu nejvic zaujalo a zajima, zda video z kamery a svedectvi MP ze nekoho zna, jestli tohle staci pro identifikaci osoby? Dal se mi "libi", ze MP pri ceste na obed vidi pachani zavazneho prestupku, presto si v klidu dojde na obed, po obede si sedne ke kamere a kouka se, co se bude dit misto aby ihned konali. To spis vypada jak nejaka pomsta nez seriozni prace straznika. Podjatost?
-
Samozřejmě. Proč strážníci nepostupovali podle § 12(2)(b) ZoOP? Navíc sám strážník tvrdí, že údajného řidiče osobně zná...
-
V úředním záznamu píše městská opice cosi o zadrženém ŘP. Nejedná se tedy v souběhu těž o "mařenku" nějakého jiného zákazu činnosti?
-
V úředním záznamu píše městská opice cosi o zadrženém ŘP. Nejedná se tedy v souběhu těž o "mařenku" nějakého jiného zákazu činnosti?
Nemelo by. On mel zakaz rizeni, ale ten uz v dobe nataceni na kameru byl davno skonceny. Nicmene novy CZ ridicak jeste nemel.
-
Skončený zákaz ale není to samé, jako vrácené ŘO. A ŘP je pak až další krok.
-
Cizozemec, který měl cizí i český ŘP, dostal v ČR poměrně dlouhý zákaz řízení. Po jeho vypršení absolvoval zdravotní prohlídku, psychotesty a autoškolu a čekal na nový ŘP. Cca 2 týdny před jeho vydáním sedl za volant, ale protože asi jde o známou firmu, všimli si ho MP a natočili ho městským kamerovým systémem. Bohužel v takové kvalitě, že by si z toho videa mohl klidně vystřihnout fotku do občanky. Situaci mírně zachraňuje skutečnost, že má po celou dobu černé brýle.
Tou dobou už ale dávno skončil zákaz řízení a cizozemec disponoval platným ukrajinským ŘP. SO situaci vyhodnotil tak, že se dopustil porušení § 3(3)(a) ZPPK, a tedy přestupku podle § 125c(1)(e)(1), a uložil pokutu 25.000 Kč a zákaz řízení na 12 měsíců.
Našel jsem rozsudek KS ÚnL č.j. 58 A 3/2018 - 60 (http://nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2018/58_A_3_2018_20190110064501_prevedeno.pdf), z nějž vyplývá, že cizozemský ŘP by mohl situaci zachránit, pokud (což zatím nevím, ale ani SO1 se tím nezabýval) neměl cizozemec povolení k pobytu na dobu delší než 1 rok (§ 118(2) v souvislosti s § 116(3) ZPPK).
Vyjádření obviněného informaci o ukrajinském ŘP neobsahovalo. Bylo podáno přibližně takto:
Podle ust. § 2 písm. d) zák. č. 553/1991 Sb., zákon o obecní polici (dále jen „ZoOP“), se obecní policie „podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ Zvláštním zákonem je ve vztahu k řešenému přestupku zákon č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“).
Jak vyplývá z § 124 odst. 13 ZPPK, obecní policie je pověřena pouze a výhradně řešit některé vybrané přestupky příkazem na místě. Konkrétně jde o spáchání přestupku:
a) porušením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,
b) nedovoleným zastavením nebo stáním vozidla na pozemní komunikaci, nebo
c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.
Orgány veřejné správy jsou vázány ústavním principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, podle něhož mohou činit pouze to, co je v zákoně výslovně stanoveno. Žádný právní předpis ovšem nenařizuje a ani neumožňuje obecní policii oznamovat podezření na údajné porušení povinnosti stanovených v § 3 ZPPK správnímu orgánu, a to i v kontextu s ust. § 73 zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“), dle nějž „má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu.“ Jak patrno, ZOP vůbec nedává obecní policii pravomoc oznamovat přestupek správnímu orgánu, neboť strážníci obecní policie nejsou ani orgánem policie ani jiným správním orgánem, ale orgánem obce (v souladu s § 1 odst. 1 ZoOP).
Pokud měla obecní policie podezření na spáchání přestupku, měla předat důkazní materiál Policii ČR a ponechat na jejím rozhodnutí, zda dané jednání vyhodnotí jako podezření z přestupku a oznámí je místně a věcně příslušnému správnímu orgánu. Jak vyplývá z výpovědi svědka č. 1, obecní policie se sice pokusila postupovat v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a oznámit podezření ze spáchání přestupku Policii ČR, nicméně když bylo podezření po telefonické konzultaci (tzn. aniž by došlo k formálnímu oznámení!) Policií ČR údajně odmítnuto, předala správnímu orgánu v rozporu se zákonem oznámení o podezření ze spáchání přestupku sama.
Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 15/2018 – 36 ze dne 7. 6. 2018, jímž byla zamítnuta kasační stížnost Krajského úřadu Kraje Vysočina, „pokud obecní policie provozuje kamerový systém za účelem odhalování přestupků, které jsou ovšem mimo její působnost [§ 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve spojení s dalšími ustanoveními téhož zákona nebo zvláštních zákonů], je takový kamerový systém provozován v rozporu s § 24b odst. 1 zákona o obecní policii. Důkazy z takovéhoto systému vzešlé jsou nezákonné a procesně nepoužitelné.“
Jak ze shora uvedeného vyplývá, video záznam, jenž je součástí spisového materiálu, je jako důkaz nezákonný a procesně nepoužitelný.
Ač je ze shora uvedeného zcela zřejmé, že samotné řízení o přestupku bylo zahájeno na základě nezákonného postupu obecní policie, která jednala ultra vires, a tedy je SO1 povinen řízení proti obviněnému zastavit, považuje obviněný za vhodné vyjádřit se i k výslechu svědků č. 1 a č. 2.
Obviněný nechápe, z jakého důvodu jej svědci – strážníci obecní policie označili za řidiče vozidla. Obviněný prohlašuje, že není žádnou z osob vyskytujících se na video záznamu, jenž je součástí spisu.
Ve výpovědích obou svědků jsou zjevné rozpory. Např. svědek č. 1 tvrdí, že od data údajného přestupku obviněného asi dvakrát potkal a pozdravili se. K událostem z inkriminovaného dne však neuvádí, že by se s obviněným pozdravili. Logicky se nabízí otázka, proč se osoby, které se běžně zdraví, když se potkají, právě onoho dne nepozdravily, když jindy tak činí? Jednou z možných odpovědí je, že od sebe tyto osoby byly v takové vzdálenosti, že se vzájemně bezpečně nepoznaly. V takové situaci je ale nepravděpodobné až vyloučené, že by svědek č. 1 dokázal rozpoznat osobu v černých brýlích, zatímco tato osoba by – pokud by šlo skutečně o obviněného – by na stejnou vzdálenost nepoznala svědka č. 1.
Svědek č. 1 ve své výpovědi dále uvádí, že „s kolegou svědkem č. 2 jsme se shodli jednoznačně, že se jedná o pana X“, přičemž z tohoto vyjádření je zcela zřejmé, že svědci č. 1 a č. 2 dospěli k (mylnému) závěru, že řidičem, kterého spatřili, je obviněný, až na základě (kolektivní) diskuse, a tedy nikoliv na základě naprosté (individuální) jistoty.
Důvod, proč strážníci nekonali v souladu s ust. § 7 odst. 1 ZoOP, svědci rovněž neuvedli. Pokud měli pocit, že se schyluje ke spáchání trestného činu či přestupku, byla to přitom jejich povinnost. Kdyby strážníci splnili svou povinnost „provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání,“ ztotožnili by na místě samozřejmě úplně jinou osobu, než je obviněný, a správní řízení by tak vůbec nebylo zahájeno. O skutečnosti, že jsou si strážníci svého nesprávného postupu jasně vědomi, vypovídá i jejich neochota odpovídat na otázky zmocněnce, konkrétně na otázky týkající se toho, proč nekonali, když měli podezření, že může dojít ke spáchání přestupku.
Svědek č. 1 na otázku, zda řekl svědkovi č. 2 o svém podezření, že příslušná osoba řídí bez řidičského oprávnění, zcela jednoznačně odpověděl, že nikoliv.
Svědek č. 2 však v přímém rozporu se svědectvím svědka č. 1 vypověděl, že svědek č. 1 mu o svém podezření pověděl před příchodem na strážnici. Měl-li svědek č. 1 takovéto podezření, je namístě opět se ptát, z jakého důvodu nepostupoval podle § 7 odst. 1 ZoOP.
Svědek č. 1 v pěti případech z osmi odmítl odpovědět na otázky zmocněnce, v jednom případě je jeho odpověď v přímém rozporu s výpovědí svědka č. 2. Jeho výpověď jako celek je zcela nedůvěryhodná. Rovněž správní orgán v průběhu ústního jednání zásadně pochybil, když sám se dotazoval svědků velice ledabyle, nehledaje žádné důkazy svědčící pro nevinu obviněného, a následně netrval na tom, aby na konkrétní věcné dotazy zmocněnce, mířící jednoznačně k meritu obvinění, svědek č. 1 odpověděl.
Svědek č. 2 si pamatuje, že viděl řidiče ze vzdálenosti 10 m, že v něm poznal pana X a že pan X v 11:44 odjel směrem z centra. Nepamatuje si ale, jaké bylo počasí, co měl k obědu a dokonce ani s jistotou neví, kde toho dne na obědě byl. Je zcela zřejmé, že jeho výpověď byla ovlivněna prohlížením video záznamu, neboť si zcela přesně „pamatuje“ to, co je na záznamu či z co tohoto záznamu vyplývá, a jinak nic. Jeho výpověď možná není účelová, ale je jednoznačně nedůvěryhodná.
Rozpory mezi výpověďmi obou strážníků, stejně jako rozpor jejich (jimi popsaného) jednání s jejich povinnostmi dle ZoOP, činí obě svědecké výpovědi nedůvěryhodnými a jako důkaz procesně nepoužitelnými.
Z dosavadního průběhu řízení tak sice naprosto nevyplývá, že by se obviněný dopustil správním orgánem tvrzeného skutku, naopak je ale zřejmé, že k nedodržení zákonných povinností došlo na straně strážníků obecní policie. I proto, že je zcela zjevné, že jejich postup byl v rozporu se ZoOP (což si přinejmenším svědek č. 1 s přihlédnutím k jeho neochotě odpovídat na otázky zmocněnce uvědomuje), nelze jejich svědectví akceptovat jako právně relevantní důkaz, neboť snaha obou svědků vykládat události tak, aby jejich vlastní jednání vypadalo co nejméně jako nezákonné, logicky ovlivňuje obsah jimi poskytnutých svědectví. Ta jsou tím pádem neúplná a účelová.
Jelikož vedle video záznamu, který je jako důkaz právně nepřípustný, a svědectví strážníků, která jsou neúplná, protimluvná a nedůvěryhodná, neexistují žádné právně relevantní a procesně použitelné důkazy o osobě řidiče vozidla, jímž měl být obviněný, navrhuje zmocněnec, aby správní orgán věc odložil, protože tvrzený skutek se nestal, a řízení zastavil.
Bude nyní pro odvolání dostačující argument, že obviněný disponoval cizozemským ŘP, kteroužto skutečnost si SO1 neověřil?
-
Pokud jenom čekal na ŘP, ale o ŘO si už požádal a bylo mu vráceno, tak by snad mohlo být i jedno, jestli ná i jiný ŘP, nebo ne? Nebo tedy čekal na ŘO?
-
Z karty řidiče jsem vyčetl, že ZŘMV skončil v květnu 2018 a blokace ŘO skončila v dubnu 2019. K údajnému deliktnímu jednání došlo v březnu 2019. Čili v době, kdy měl být přestupek spáchán, sice neměl ŘO, ale zároveň už dávno neměl ZŘMV.
Hlavní otázka zní, zda mohl na ukrajinský ŘP řídit po uplynutí ZŘMV, i když mu ještě stále bylo blokováno ŘO. Zákon mi připadá v tomto ohledu dost nejasný, ale možná jen špatně hledám, neboť nic podobného jsem nikdy neřešil, a tak mi poněkud chybí zkušenost.
-
No, mám za to, že zákaz řízení mu platil na území ČR a k tomu samozřejmě nemohl užívat a případně neměl ŘP vydaný ČR. Nicméně, pokud měl ŘO a ŘP jiného státu, tak jinde řídit mohl, ale v ČR ne. Tedy v době údajného spáchání nemě pro území ČR platné ŘO (český ŘP na ztrátu českého ŘO mít ani nemusí). Tady je pak ještě otázka platnosti zákazu z ČR v ostatních státech EU, pak, pokud by to tak bylo, že platil i jinde, tak by mu i ten cizí ŘP neplatil na celém území EU, protože by neměl ŘO pro celou EU.
Jenom nevím, co je to ta blokace, tím je myšleno období, ve kterém mohl mít ŘO, kdyby si požádal, ale požádal si o něj tak, že ho dostal až v dubnu 2019?
-
Mně selský rozum říká, že zákaz řízení platil na území ČR do 05/2018. Po tu dobu nesměl v ČR řídit motorová vozidla. Tento zákaz tedy neporušil.
Pokud měl v tu dobu platný ŘP jiného státu a mohl na něj jezdit u nás (viz ta podmínka pobytu) pak se ničeho nedopustil. Vždyť on by si o vrácení ŘP ani nikdy nemusel žádat.
-
Termín "blokace" je použit ve výpisu (viz příloha). V zákoně jsem jej také nenašel.
-
A navíc pokud ho natočili v osobáku, pak asi tou dobou neměl ani blokaci ŘP. Takže snad i bez ohledu na UK řidičák maximálně 2000 za jízdu bez ŘO u sebe.
-
Mně selský rozum říká, že zákaz řízení platil na území ČR do 05/2018. Po tu dobu nesměl v ČR řídit motorová vozidla. Tento zákaz tedy neporušil.
Pokud měl v tu dobu platný ŘP jiného státu a mohl na něj jezdit u nás (viz ta podmínka pobytu) pak se ničeho nedopustil. Vždyť on by si o vrácení ŘP ani nikdy nemusel žádat.
No, dle mého do doby, než si nepožádá o navrácení ŘO a nebude o něm pravomocně rozhodnuto, tak ŘO nemá:
http://www.praha.eu/public/b5/1a/28/2300203_708028__102.pdf
-
Blokace znamená, že osoba není držitelem řidičského oprávnění.
On ho pozbyl díky zákazu řízení. O vrácení požádal a podmínky pro vrácení splnil až v dubnu 2019.
Pokud mu prokážou že vozidlo řídil, tak se opravdu dopustil přestupku, který mu kladou za vinu. V březnu nebyl držitelem řidičského oprvánění.
Ukrajinský ŘP mít správně nemá, podle zákona může mít pouze jeden platný ŘP. Ukrajinský měl povinnosti odevzdat.
V tuto dobu se na něj pohlíží jako na běžného českého řidiče.
-
U toho UK ŘP snad povinnost vracet nemá, ta se týká jenom občanů států EU, nebo ne?
-
U toho UK ŘP snad povinnost vracet nemá, ta se týká jenom občanů států EU, nebo ne?
On se nevrací, ale vyměňuje viz § 116 odst. 3 z.č. 361 a povinnost platí právě pro držitele z nečlenských států.
-
Tak abychom se dostali dále potřebujeme vědět dvě věci:
1) Má ten řidič na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 1 rok podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky ?
2) V jakém vozidle ho natočili.
-
Tak abychom se dostali dále potřebujeme vědět dvě věci:
1) Má ten řidič na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 1 rok podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky ?
On ho musel mít, protože podle karty řidiče získal ŘO v ČR už v roce 2001 a během své řidičské praxe v ČR už měl dva zákazy řízení a pokaždě si požádal o vrácení ŘO.
Současně ho musí mít i nadále, protože v případě, že by pobyt již nesplňoval, tak by nesplňoval ani podmínky pro udělení a držení ŘO viz § 82.
Ty zákazy byly pravděpodobně důvod udělat si i ukrajinský ŘP (pokud ho již neměl z dřívějška, což by správně neměl).
Na ukrajině jsou kreativní a nerespektují vůbec mezinárodní úmluvy. Např. jsem měl v ruce případ, kdy ukrajina zaregistrovala vozidlo z ČR, aniž by bylo z českého registru odhlášnené na vývoz. To vozidlo mělo dvě ORV a registrace. Takže v UK se dá kouzlit s různými věcmi.
-
Tak abychom se dostali dále potřebujeme vědět dvě věci:
1) Má ten řidič na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 1 rok podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky ?
2) V jakém vozidle ho natočili.
Ad 1) Snažím se zjistit.
Ad 2) Byl to osobní automobil. Ono to ale asi bude jedno, protože v tom výpisu je zřejmá chyba. Úplně dole je vidět, že do 14.4.2019 měl blokaci ŘO na všechny typy vozidel.
Mne na tom stále mate tento scénář: řidič si kdysi vyměnil UK ŘP za český. Přišel o něj a odjel domů. Vrátit se sem nehodlal, a tak si udělal nový ŘP na Ukrajině. Po např. dvaceti letech se vrátí do ČR a nemůže zde řídit, protože po dávno expirovaném ZŘMV nepožádal o vrácení kdysi odebraného ŘO. To mi naprosto nedává smysl.
-
Ono to ale asi bude jedno, protože v tom výpisu je zřejmá chyba. Úplně dole je vidět, že do 14.4.2019 měl blokaci ŘO na všechny typy vozidel.
V tom výpisu chyba být nemusí. Výpis dává smysl. Do 14.4.2019 měl blokaci na vše, prototže byl držitelem ŘO na vyjmenované skupiny.
Po zákazu požádal o vrácení, ale splnil podmínky pro vrácení pouze na skupinu B1 a B. Proto má dole ostaní skupiny dále blokované.
Mne na tom stále mate tento scénář: řidič si kdysi vyměnil UK ŘP za český. Přišel o něj a odjel domů. Vrátit se sem nehodlal, a tak si udělal nový ŘP na Ukrajině. Po např. dvaceti letech se vrátí do ČR a nemůže zde řídit, protože po dávno expirovaném ZŘMV nepožádal o vrácení kdysi odebraného ŘO. To mi naprosto nedává smysl.
Tenhle scénář není reálný. Pokud by se vrátil do UK a byl tam delší dobu, tak by mu tady skončil pobyt a již by nesplňoval podmínky. Ten pobyt si musel prodlužovat, případně ho může mít dlouhodobý. On tu normálně řídil. První zákaz dostal až v roce 2012 a kratší. Na žádost mu bylo vráceno a další dostal až v roce 2015. Ten druhý už byl závažný vzhledem k délce a to by mohl být impuls k tomu, aby v UK udělal nový a mohl řídit alespoň mimo ČR.
-
kdo: Ohledně UA řidičáku to máte asi analyzované správně. Jak už se probíralo, podle § 116 ZPPK mají zde usazení cizozemci povinnost si cizí řidičák vyměnit, což by ale samo o sobě bylo bezzubé, protože by to byla sice povinnost, ale bez sankce. Pramenem práva držitele ŘP vydaného jiným státem zde řídit je příslušná mezinárodní smlouva (Ukrajina je snad signatářem novější Vídeňské úmluvy 1968) - mezinárodní smlouva má přednost před zákonem, což ale neznamená, že by takto získané oprávnění bylo neomezitelné. Jedno z omezení je v § 118(2) ZPPK, to ten následek nesplnění povinnosti dle § 116, kvůli kterému nelze povinnost výměny ignorovat.
Je tedy třeba vyřešit 2 otázky. Jednak zda nastaly předpoklady § 118(2), tedy zda tu dotyčný má nepřetržitě trvalý či přechodný pobyt víc než rok. To se shodně jako Mršťa obávám, že asi splněné bude, když jinak normálně žádá o český ŘP. Druhá otázka je, zda je § 118(2) českého ZPPK kompatibilní s Vídeňskou úmluvou o řidičských průkazech - zřejmě ano, ale znáte to, důvěřuj, ale prověřuj ...
Zda měl SO1 povinnost ex offo po existenci ŘO cizího původu pátrat si nejsem jist. U cizince si asi minimálně měl vylustrovat nějaké základní informace, např. zda, jaký a jak dlouho tu má pobyt a další věci, co z těch cizineckých registrů lezou. Ale jestli tu dotyčný fungoval na vyměněný či přímo v ČR získaný ŘP a v mezičase o pobytový status nepřišel, nepřijde mi jako vada, že to SO nezjišťoval, když nic v tom smyslu obviněný ani netvrdil. Nezbyde než to uplatnit v odvolání jako novotu a zkusit to zamotat tak, aby to kraj, i když mu samozřejmě nic nebrání to posoudit a rozhodnout, tuto práci radši přenechal SO1.
-
S tou Vídeňskou úmluvou je to nejen kompatibilní, ona to dokonce v bodě 7 čl. 41 nepřímo doporučuje:
Ustanovení tohoto článku nezavazují smluvní strany:
(a) uznávat platnost národních nebo mezinárodních průkazů, které byly vydány na území jiné smluvní strany na jejich území osobám, které měly trvalé bydliště na jejich území v době tohoto vydání nebo které změnily své trvalé bydliště na jejich území po tomto vydání;
(b) uznávat platnost shora uvedených řidičských průkazů, které byly vydány řidičům, jejichž trvalé bydliště se v době vydání nenacházelo na území, na kterém byl průkaz vydán nebo jejichž trvalé bydliště bylo po tomto vydání změněno na jiné území.
Takže teď půjde primárně o to, jak je na tom cizozemec s trvalým pobytem, a sekundárně o aktivní přístup k délce řízení.
Budeme přesto namítat ten UA ŘP + nevyslechnutí osoby spolujezdce, kterého strážníci údajně také poznali.
-
Tak cizozemec bohužel má trvalý pobyt už bezmála 15 let. Na fotce v ŘP ovšem naprosto není podobný osobě na videu MP. Na tom videu má navíc plnovous; pokusime se najít nějakou jeho fotografii z doby těsně předcházející, kde je hladce oholen.
Dále budeme namítat protiprávnost postupu MP a s tím spojenou procesní nepoužitelnost důkazů, absenci výslechu údajného spolujezdce a i přes jeho neudržitelnost použijeme jako důkaz ŘP z UA.
Dá se dělat něco dalšího?
-
Zdravim, tak je tu dalsi krok - rozhodnuti SO1 po vyslechu MP. No, napsane je to bohuzel celkem dobre, prikladam rozhodnuti. Mel by nekdo napad jak postupovat v odvolani? Me napada co nejvic zpochybnit identifikaci pachatele, ale uz nevim jak, co me napadlo jsme pouzili ve vyjadreni k podkladum. Diky moc.
-
Minimálně v této chvíli by se měla záležitosti věnovat osoba erudovaná, např. advokát.
Napadají mě 3 body pro hlubší posouzení - jednak v rámci odstavce o úmyslném zavinění orgán konstatuje, že "ŘO mu bylo vráceno cca 2 týdny po deliktu". Orgán nepochybně ví úplně přesně, kdy mu bylo ŘO vráceno - a tedy i kdy nabyl odborné způsobilosti složením zkoušky. Stojí za prozkoumání, zda-li to nebylo náhodou před přestupkem a tedy se obviněný domníval....tedy o úmysl nešlo. Dále pak vypořádání s námitkou 4/ - dotazovaná osoba v pozici svědka rozhodně nemá svobodnou volbu neodpovídat na dotazy - dle § 55 SprŘ odpovědět musí a výjimky jsou přesně definované. Není patrné, na co svědek odmítl odpovědět a případně ho měl orgán k výpovědi donutit. Poslední bod je zmínění osoby delikventa ve vypořádání námitky 3/ jako "častého a nezaměnitelného klienta úřadu" - skoro mi to přijde jako značná ironie svědčící o možné podjatosti zainteresované osoby (ten pojem "nezaměnitelnosti").
-
To je hnus. Když se najdou dva svědci, kteří viděli strážníka M, když šukal malou holčičku a uvedou, že strážníka M znají a určitě si ho s nikým nepopletli, bude strážník M odsouzen za sex s dítětem?
-
Minimálně v této chvíli by se měla záležitosti věnovat osoba erudovaná, např. advokát.
Napadají mě 3 body pro hlubší posouzení - jednak v rámci odstavce o úmyslném zavinění orgán konstatuje, že "ŘO mu bylo vráceno cca 2 týdny po deliktu". Orgán nepochybně ví úplně přesně, kdy mu bylo ŘO vráceno - a tedy i kdy nabyl odborné způsobilosti složením zkoušky. Stojí za prozkoumání, zda-li to nebylo náhodou před přestupkem a tedy se obviněný domníval....tedy o úmysl nešlo. Dále pak vypořádání s námitkou 4/ - dotazovaná osoba v pozici svědka rozhodně nemá svobodnou volbu neodpovídat na dotazy - dle § 55 SprŘ odpovědět musí a výjimky jsou přesně definované. Není patrné, na co svědek odmítl odpovědět a případně ho měl orgán k výpovědi donutit. Poslední bod je zmínění osoby delikventa ve vypořádání námitky 3/ jako "častého a nezaměnitelného klienta úřadu" - skoro mi to přijde jako značná ironie svědčící o možné podjatosti zainteresované osoby (ten pojem "nezaměnitelnosti").
Zdravim,
moc dekuji za odpoved a napady. S tou zkouskou je to dobry napad, proverim to. Mam i dalsi napady jak argumentovat proc ridil, jen nevim, jestli by si neodporovalo to, ze budeme obhajovat proc ridil, ze mel platny UA ridicak apod. kdyz na jinem miste budeme tvrdit, ze vubec neridil a zpochybnovat identifikaci. Obavam se, ze bude nutne si vybrat jen jeden zpusob obrany.
Co se tyka neodpovidani svedka, SO se odvolava na zakon 250/2016 par.82, odst. 3 kde je napsano, ze dotazovana osoba muze odmitnout odpovidat. SO na to MP upozornil a ten druhy, ktery odpovidat chtel, tak ho SO pak jeste nekolikrat upozornoval, ze odpovidat nemusi.
Podjatost me napada hned od zacatku, prece jen i zpusob jakym MP celou akci provedli vypada spis jako pomsta nebo minimalne naschval spis nez ochrana verejneho blaha. Dokonce MP ve vyslechu rekl, ze se to snazili nejdriv nahlasit na PCR, ty ale rekli, ze se tim zabyvat nebudou, ale MP to i tak nahlasili na SO. Jen nevim jak tu podjatost spravne zformulovat.
Mam sem nahrat i zaznam z vyslechu MP?
-
To je hnus. Když se najdou dva svědci, kteří viděli strážníka M, když šukal malou holčičku a uvedou, že strážníka M znají a určitě si ho s nikým nepopletli, bude strážník M odsouzen za sex s dítětem?
No jo, je to zrejmne tak :-( S velkou pravdepodobnosti a znalosti mistnich pomeru jde o naschval ze strany MP. Ted jde o to jak se branit a ubranit.
-
Co se tyka neodpovidani svedka, SO se odvolava na zakon 250/2016 par.82, odst. 3 kde je napsano, ze dotazovana osoba muze odmitnout odpovidat. SO na to MP upozornil a ten druhy, ktery odpovidat chtel, tak ho SO pak jeste nekolikrat upozornoval, ze odpovidat nemusi.
Tedy MP jako svědek odmítl odpovědět na položenou otázku s odkazem na poučení o právu odepřít výpověď, pokud by si tím způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt? Pak ovšem jeho výpověď nemá cenu ani papíru, na kterém je zachycena. Že je svědek o tomto právu poučován je v pořádku (pokud se poučení opakovalo podezřele často či se jevilo být návodné, v zásadě to ničemu nevadí, třeba se jen úředník obával, že déle než minutu měšťák informaci v hlavě neudrží) - ale klíčové je, zda odepření odpovědi na otázku s odkazem na toto právo je zachyceno v protokolu. Pokud ne, ať si ten, kdo u toho byl a takto krásnou nahrávku na smeč nevyužil, nafackuje ...
-
Co se tyka neodpovidani svedka, SO se odvolava na zakon 250/2016 par.82, odst. 3 kde je napsano, ze dotazovana osoba muze odmitnout odpovidat. SO na to MP upozornil a ten druhy, ktery odpovidat chtel, tak ho SO pak jeste nekolikrat upozornoval, ze odpovidat nemusi.
Tedy MP jako svědek odmítl odpovědět na položenou otázku s odkazem na poučení o právu odepřít výpověď, pokud by si tím způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt? Pak ovšem jeho výpověď nemá cenu ani papíru, na kterém je zachycena. Že je svědek o tomto právu poučován je v pořádku (pokud se poučení opakovalo podezřele často či se jevilo být návodné, v zásadě to ničemu nevadí, třeba se jen úředník obával, že déle než minutu měšťák informaci v hlavě neudrží) - ale klíčové je, zda odepření odpovědi na otázku s odkazem na toto právo je zachyceno v protokolu. Pokud ne, ať si ten, kdo u toho byl a takto krásnou nahrávku na smeč nevyužil, nafackuje ...
Tak nahravku samozrejmne mam a rad bych ji pouzil, ale SO se ohani timto odstavcem:
(3) Účastníci řízení mají právo klást otázky sobě navzájem, svědkům a znalcům. Zákonný zástupce a opatrovník mladistvého obviněného, osoba přímo postižená spácháním přestupku, která dala souhlas se zahájením nebo pokračováním řízení, a orgán sociálně-právní ochrany dětí mají právo klást otázky účastníkům řízení, svědkům a znalcům. Dotazovaná osoba má právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Správní orgán tuto osobu poučí o právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech.
MP na otazky SO odpovidal, pak dal SO prostor me, ze se muzu ptat, ale upozornil MP, ze podle tohoto zakona mi nemusej odpovidat. Je to spravne?
-
hh> Já si asi sedím na vedení, ale proč by měla být bezcenná výpověď svědka, který na některé otázky odmítne odpovídat? Předpokládám, že max. v tomto případě, obecně to platit asi nebude.
Jako svědek nehody mohu například uvést, že jsem stál na cigáru před hospodou a viděl, jak vozidlo A nabouralo do stojícího vozidla B, ale odmítnout sdělit, co jsem dělal potom a jak jsem se následně dostal domů (jelikož bych se tím přiznal k řízení svého vozu C pod vlivem alkoholu). Taková výpověď by nebyla v rámci řízení o nehodě vozidel A a B, ne?
-
Přestupkové řízení je správní řízení. V tom, co neupravuje procesní část 250/2016 Sb. (PřesZ), se řízení řídí správním řádem (SprŘ, 500/2004 Sb.). Jde o klasický vztah obecné a zvláštní úpravy.
Výslech svědka je obecně upraven v § 55 SprŘ. § 82 PřesZ nic zásadního proti této obecné úpravě nemění. Odst. 1 a 2 se týkají výslechu obviněného, to na řešenou situaci nedopadá. Odst. 3 prvá a druhá věta upravuje to, že otázky mohou klást kromě správního orgánu i účastníci a další osoby. Správní řád to neřeší, v řízení upraveném jen SprŘ tak záleží na orgánu, jak vede dokazování (zda např. přímé dotazy účastníka umožní, nebo je přefiltruje a položí sám) - že je přímé kladení otázek upraveno alespoň v přestupkovém řízení dává smysl, SO nemůže v tomto směru obstruovat či výslech sabotovat tím, že otázky pocházející od účastníka šikovně přeformuluje (jinak to ale žádné nové právo není, viz čl. 6 odst. 3 EÚLP). Třetí věta „Dotazovaná osoba má právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek.“ je jen odkaz podmínky odepření výpovědi v § 55 SprŘ (mluví se tam o dotazované osobě, protože může jít nejen o svědka, ale i další účastníky, např. poškozeného či spoluobviněné, znalce atd.). Čtvrtá věta je jen připomenutí obecné poučovací povinnosti (tohle je zcela redundantní, poučovací povinnost plyne obecně z § 4(2) SprŘ - z toho, že explicitně poučení svědka o právu odepřít výpověď není v § 55 SprŘ, ale je v PřesZ, bych nevyvozoval žádný závěr, nepoučení svědka o tomto právu by bylo vadou v každém případě, v obecném správním řízení i v přestupkovém řízení).
hh> Já si asi sedím na vedení, ale proč by měla být bezcenná výpověď svědka, který na některé otázky odmítne odpovídat? Předpokládám, že max. v tomto případě, obecně to platit asi nebude.
Samozřejmě jsem to myslel v daném kontextu. Netuším, k čemu přesně směřovala otázka, na kterou poloop odmítá odpovídat, ale předpokládám, že nějak souvisela s aktivitami „svědka“ týkajícími se řešené věci. Pokud má takový strážce zákona obavu, že by v dané souvislosti mohl být stíhán za trestný čin či jiný delikt, je to kvalitativně poněkud jiná informace, než když náhodný kuřák před hospodnou s odkazem na stejné právo odmítne odpověď na otázku, co dělal před a po tom, co něco viděl.
-
Kamaradi, moc dekuji za napady! Rozumim tomu tedy spravne, ze zakonu 250/2016 par.82, odst. 3 je nadrazeny zakon 500/2004, par.55, kde je omezene, kdy muze svedek odeprit vypoved a neni to tak, jak si mysli SO, ze muze odeprit vypovidat bez duvodu?
Pro upresneni jeste pridavam protokol z vylechu MP.
-
Rozumim tomu tedy spravne, ze zakonu 250/2016 par.82, odst. 3 je nadrazeny zakon 500/2004, par.55 ...
Není nadřazený. Kdyby SprŘ a PřesZ něco upravovaly jinak, tak by v tomto kontextu měl přednost PřesZ, protože by zřejmě šlo o speciální ustanovení (pravidlo lex specialis derogat legi generali má sice někdy problém, že není úplně jasné, co je proti čemu speciální, zejména když hypotézy norem mají neprázdné oba doplňky, ale pokud jeden předpis upravuje správní řízení obecně a jiný jeho podmožinu - řízení o přestupcích, tak tento problém nenastává).
Tady ale nejde o kolizi (a nutnost hledání správného přednostního intepretačního pravidla), ale obyčejný odkaz. SprŘ upravuje v § 55 výslech svědka, navíc explicitně vylučuje, že by někdo mohl být zároveň svědkem a účastníkem (... každý, kdo není účastníkem, je povinen ...). § 82(3) PřesZ k tomu přidává, že kromě svědků lze klást otázky i ostatním účastníkům a znalcům. Znalce nechme stranou (těch se týká ještě § 56 SprŘ, ale jak to jde dohromady teď řešit nepotřebujeme). Účastníci v přestupkovém řízení se navíc dělí do více skupin. Především je účastníkem obviněný, pak pro část řízení poškozený, případně vlastník věci, co má být zabrána (tj. osoby explicitně vyjmenované § 68 PřesZ ve spojení s § 27(3) SprŘ), ale mohou asi existovat i jiné osoby podle § 27 SprŘ - jesli může existovat osoba, o jejímž právu má být přímo rozhodnuto (ve smyslu odst. 1), a přitom není ve výčtu dle § 68 PřesZ, nevím, ale zcela jistě není prázdná množina podle odst. 2, protože osob, které mohou být přímo dotčeny v právech a povinnostech rozhodnutím v přestupkovém řízení, je za každým rohem dvanáct do tuctu (třeba provozovatel v řízení s řidičem o sprdelizovatelném přestupku).
Tedy když si to shrneme, máme přestupkové řízení, které se řídí subsidiárně SprŘ a speciálně § 82 PřesZ. V něm máme jednak účastníky (obviněné, poškozené, okradené vlastníky zabíraných věcí, případně další osoby), jednak svědky. Se svědky není problém, § 55 SprŘ říká, kdy nesmí být svědek vyslýchán (odst. 2 a 3) a kdy může odepřít výpověď (odst. 4). § 82(3) PřesZ k tomu přidává jen to, kdo všechno kromě orgána může svědkovi klást otázky. Třetí věta ve vztahu ke svědkovi nemá normativní význam, protože říká jen to, že svědek nesmí být vyslýchán za stejných podmínek, jako svědek.
Význam to má u účastníků. Ty SprŘ neřeší (přímo je vylučuje z hypotézy § 55). PřesZ ale přidává že si mohou i účastníci klást otázky navzájem a účastníkům klást otázky (tj. jen v jednom směru) nějaké další osoby. Obviněný má speciální postavení, ten nemusí odpovídat nikomu na nic a nepotřebuje k tomu žádný důvod. O ostatních účastnících ale platí to, co o svědcích - a to je jediný význam té třetí věty § 82(3) PřesZ.
Pokud nevěříte mému ukecanému vysvětlování, tak něco z komentářové mystiky:
Dotazovaná osoba, tedy účastník řízení, svědek nebo znalec, má přitom právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Jedná se o případy podle § 55 odst. 2 až 4 popsané výše. Aby dotazovaná osoba o svém právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech věděla, musí ji o tom správní orgán poučit. Ani formu tohoto poučení zákon o přestupcích nestanoví, z povahy věci se tak ovšem musí stát písemně nebo ústně (v rámci ústního jednání) do protokolu, aby bylo zřejmé, jaké poučení, komu, kdy a s jakým obsahem bylo poskytnuto. V případě obviněného vyplývá právo klást otázky z čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, který uvádí, že má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako v případě svědků proti sobě. Toto právo sice nebylo předchozím zákonem o přestupcích výslovně stanoveno, respektive nestanoví jej ani správní řád, nicméně bylo dovozováno z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho zohlednění má význam zejména v rámci úvah správního orgánu, zda nařídí ústní jednání podle § 80 nebo nikoli, protože výslechy svědků, respektive provádění důkazů znaleckým posudkem by měly být prováděny primárně v rámci ústního jednání. [Jemelka, Vetešník. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017]
***
Zpět ke konkrétnímu případu. Všude kde svědek řekl "využívám práva neodpovídat", tak buď by odpovědí na tuto otázku přivodil sobě či blízké osobě riziko nějakého stíhání, což by v kontextu těch otázek znamenalo, že se mu nedá věřit vůbec nic, protože na obědě pravděpodobně s dalšími komplici plánoval teroristický útok na Čapí hnízdo a cestou z oběda se stavil v několika provozovnách pro výpalné (nebo něco podobného, co mu dává důvod odepřít odpověď na to kde se vykrmil a kudy pak šel). A nebo je tu druhá možnost, že SO vůbec nepochopil § 82 PřesZ a chybně svědka poučil (navíc je to nepřezkoumatelné, protože obsah poučení není zachycen v protokolu, srov. text komentáře výše) - což ale znamená, že je řízení stiženo dosti zásadní vadou ...
-
hh> No to je perfektni vysvetleni, moc dekuju! Ted uz to chapu. Nasel jsem i vyklad toho par.82 PresZ, ze je to odkaz na par.55 SprR. No me prave bylo porad divny jaky smysl by melo abych ja se na neco ptal, kdyz dotazovany nemusi odpovidat, to by bylo zbytecne. Pridavam jeste nahravku z tech casti vyslechu, kde me SO nechava se ptat obou MP. Podle techto informaci se zda, ze to SO provedl spatne.
-
Neposlouchal jsem to celé, ale ze samotného poučení je zjevné, že úředník naprosto nepochopil samotné základy toho, jakými pravidly se řídí výslech svědka a v čem spočívá právo odmítnout vypovídat. Určitě to rozmázněte, kdybyste si něčím nebyl jist, dejte vědět.
EDIT: Tak jsem to prošel (skoro) celé a mohu-li odkázat na svoji oblíbenou Futuramu, tak kombinace pana úředníka a správního práva zhruba odpovídá vztahu dr. Zoidberga k lidské medicíně ... Skoro lituji, že jsem u toho nemohl být, nechystá se nějaké pokračování?
-
Odvolání by mohlo vypadat nějak takto:
Rozhodnutím č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX shledal Městský úřad XXXXXX odvolatele vinným z přestupku proti zákonu o provozu na pozemních komunikacích. Odvolatel podal proti tomuto rozhodnutí v plném rozsahu odvolání, jež tímto doplňuje.
Odvolatel konstatuje, že napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nesprávné, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a - stejně jako řízení, jež vydání rozhodnutí předcházelo - trpí zásadními právními vadami, které dále v tomto podání specifikuje, a že jeho vydáním došlo k porušení zákona.
I.
Odvolatel si dovoluje předně upozornit odvolací správní orgán na nesprávný postup Městské policie XXXXXX (dále jen „MPX“). Dle právního názoru odvolatele bylo celé řízení vyvoláno (opakovaným) protiprávním jednáním strážníků MPX, kteří:
1) nekonali tak, jak jim přikazuje § 7 zák. č. 553/1991 Sb., zákon o obecní policii (dále jen „ZoOP“);
2) překročili pravomoci svěřené obecní policii v ust. § 124 odst. 13 zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“);
3) z nepochopitelných a ve správním řízení nijak neodůvodněných pohnutek předali podezření o údajném přestupku příslušnému správnímu orgánu až dne XXXXXX;
4) v řízení vypovídali rozporuplně, případně se odpovědím na otázky vyhýbali či odpovídat odmítali.
Orgány veřejné správy jsou vázány ústavním principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, podle něhož mohou činit pouze to, co je v zákoně výslovně stanoveno. ZoOP v § 7 jasně stanoví obecní policii povinnost „provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání“; strážníci MPX však neučinili nic. Namísto toho, aby použili svoji pravomoc a – měli-li podezření na spáchání přestupku – řidiče na místě ztotožnili, situaci pouze skrytě nahrávali a bez jakéhokoli ztotožnění či listinného důkazu v osobě na kamerovém záznamu shledali osobu odvolatele. Jelikož záznam z kamerového systému za těchto okolností vznikl v rozporu se zákonem, je jako důkaz procesně nepoužitelný.
Správní orgán prvního stupně se mýlí, konstatuje-li, že znění § 10 odst. 2 ZoOP opravňovalo strážníky MPV oznámit podezření na údajné porušení povinnosti stanovených v § 3 ZPPK správnímu orgánu. Podle ust. § 2 písm. d) ZoOP se obecní policie „podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ Zvláštním zákonem je ve vztahu k řešenému přestupku ZPPK a ve vztahu k oprávnění oznamovat přestupky v oblasti provozu na pozemních komunikacích je nutno aplikovat zásadu lex specialis derogat legi generali. Jak vyplývá z § 124 odst. 13 ZPPK, který je v daném případě nutno považovat za lex specialis, obecní policie je pověřena pouze a výhradně řešit některé vybrané přestupky příkazem na místě. Konkrétně jde o spáchání přestupku:
a) porušením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,
b) nedovoleným zastavením nebo stáním vozidla na pozemní komunikaci, nebo
c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.
I v kontextu s ust. § 73 zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“), dle nějž „má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu.“ Jak patrno, ani ZOP, jenž je nutno v kontextu řešení přestupku považovat za lex specialis vůči ZoOP, vůbec nedává obecní policii pravomoc oznamovat přestupek správnímu orgánu, neboť strážníci obecní policie nejsou ani orgánem policie ani jiným správním orgánem, ale orgánem obce (v souladu s § 1 odst. 1 ZoOP).
II.
Judikatura Nejvyššího správního soudu v minulosti řešila opakovaně situace, v nichž bylo prokázáno nestandardní chování policistů/strážníků nebo v nichž se vyskytly důkazy oslabující jejich výpověď, což vedlo obvykle Nejvyšší správní soud k závěru o nedostatečnosti dokazování. Toto se zcela zjevně týká i řízení proti odvolateli. Neobvyklost a nesoulad chování strážníků MPX se zákonem už popsal odvolatel částečně v bodě I. K protiprávnímu postupu MPX je však nutno přičíst ještě rozpory v jejich výpovědích, případně i odmítnutí odpovídat na zcela věcné otázky zmocněnce odvolatele mířící k meritu věci a ověření důvěryhodnosti výpovědí, a to zejména:
1) Strážník M. tvrdí, že od data údajného přestupku obviněného asi dvakrát potkal a pozdravili se. K událostem z inkriminovaného dne však neuvádí, že by se s obviněným pozdravili a ani on ani správní orgán se nikterak nepozastavují nad otázkou, proč se osoby, které se běžně zdraví, když se potkají, právě onoho dne nepozdravily. Jednou z pravděpodobných možností je, že od sebe tyto osoby byly v takové vzdálenosti, že se vzájemně bezpečně nepoznaly. V takové situaci je ale vyloučeno, že by strážník M. dokázal rozpoznat osobu v černých brýlích, zatímco tato osoba by – pokud by šlo skutečně o obviněného – na stejnou vzdálenost nepoznala pana M. (a nepozdravila jej).
2) Svědek M. ve své výpovědi dále uvádí, že „s kolegou P. jsme se shodli jednoznačně, že se jedná o pana obviněného“, přičemž z tohoto vyjádření je zcela zřejmé, že svědci M. a P. dospěli k závěru, že řidičem, kterého spatřili, je obviněný, až na základě (kolektivní) diskuse, a tedy nikoliv na základě naprosté (individuální) jistoty.
3) Svědek M. na otázku, zda řekl strážníku P. o svém podezření, že příslušná osoba řídí bez řidičského oprávnění, zcela jednoznačně odpověděl, že nikoliv. Svědek P. však v přímém rozporu se svědectvím strážníka M. vypověděl, že strážník M. mu o svém podezření pověděl před příchodem na strážnici. Měl-li str. M. takovéto podezření, důvěryhodnost jeho výpovědi opět oslabuje skutečnost, že nepostupoval podle § 7 ZoOP.
4) Svědek M. v pěti případech z osmi odmítl odpovědět na otázky zmocněnce, v jednom případě (z pouhých tří odpovědí, jež poskytl) je jeho odpověď v přímém rozporu s výpovědí strážmistra Poláčka. Jeho výpověď jako celek je zcela nedůvěryhodná. Rovněž správní orgán prvního stupně v průběhu ústního jednání zásadně pochybil, když sám se dotazoval svědků velice ledabyle, nehledaje žádné důkazy svědčící pro nevinu obviněného, a následně netrval na tom, aby na konkrétní věcné dotazy zmocněnce, mířící jednoznačně k meritu obvinění, strážník M. odpověděl, v čemž jej správní orgán prvního stupně ještě podporoval desinterpretací § 82 zák. č. 250/2016 Sb. (důkaz: přiloženou audionahrávkou).
5) Strážník P. si pamatuje, že viděl řidiče ze vzdálenosti 10 m, že v něm poznal obviněného a že obviněný v XX:XX odjel směrem z centra. Nepamatuje si ale, jaké bylo počasí, co měl k obědu a dokonce ani s jistotou neví, kde toho dne na obědě byl. Je zcela zřejmé, že jeho výpověď byla ovlivněna prohlížením videozáznamu, neboť si zcela přesně „pamatuje“ to, co je na záznamu či z co tohoto záznamu vyplývá, a jinak nic. Jeho výpověď možná není účelová, ale je jednoznačně nedůvěryhodná.
Rozpory mezi výpověďmi obou strážníků, stejně jako rozpor jejich (i jimi popsaného) jednání s jejich povinnostmi dle ZoOP, činí obě svědecké výpovědi nedůvěryhodnými a jako důkaz procesně nepoužitelnými.
III.
Poněkud sarkastické prohlášení správního orgánu prvního stupně stran totožnosti osoby na videu je liché. O žádné osobě nelze prohlásit, že je vizuálně nezaměnitelná a s naprostou jistotou určit její totožnost z videozáznamu, zejména je-li osoba na videozáznamu vybavena brýlemi s tmavými skly a navíc se ani na okamžik nepodívá do kamery. Naopak, povinností správního orgánu prvního stupně bylo v souladu se zásadou materiální pravdy konstatovat, že je možná vysoce pravděpodobné, že na videu je zachycena osoba odvolatele, toto tvrzení však nelze bez dalších důkazů postavit najisto. Správní orgán prvního stupně se však již ani neobtěžoval předvolat k podání svědecké výpovědi pana T., v němž údajně oba strážníci MPX rozeznali spolujezdce.
Ze způsobu, jakým správní orgán prvního stupně vedl výslechy svědků, je rovněž zcela patrna účelovost. Správní orgán prvního stupně postupoval v přímém rozporu s ust. § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož namísto postupu vedoucího ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, postupoval tak, aby shromáždil pouze (nepřesvědčivé) důkazy o vině odvolatele, přičemž žádné otázky, které by mohly svědčit ve prospěch odvolatele, se vůbec položit nepokusil.
IV.
Odvolatel prohlašuje, že není osobou zachycenou na videozáznamu, který je použit jako důkaz. Pro zjednodušení práce odvolacího správního orgánu odvolatel přikládá svoji fotografii z povolení k trvalému pobytu, jež bylo vydáno v roce 2016, a žádá odvolací správní orgán, aby sám posoudil míru podobnosti mezi touto fotografií a osobou zachycenou na videozáznamu pořízeném MPX.
V.
Odvolatel konstatuje, že svědkové i správní orgán prvního stupně se mýlí, když osobu, která vykazuje jen velice vzdálenou podobnost s osobou odvolatele, zaměňují s osobou odvolatele. Odvolatel dále konstatuje, že neexistují žádné právně relevantní důkazy o jeho protiprávním jednání, že celé řízení bylo zahájeno a vedeno v rozporu se zákonem a zejména zásadou materiální pravdy. Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Z důvodu procesní opatrnosti obviněný doplňuje, že v den, kdy byl videozáznam údajně pořízen, byl držitelem platného ukrajinského ŘP.
Ze všech výše uvedených důvodů odvolatele navrhuje, aby odvolací správní orgán vydal toto rozhodnutí:
Rozhodnutí Městského úřadu XXXXXX č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX se zrušuje a řízení se zastavuje.
Ještě dohledám judikaturu k nedůvěryhodným svědectvím policistů. Co jiného by se v tomto textu dalo opravit či doplnit?
-
K nepředvolání údajného spolujezdce jako svědka cituje zmocněnec např. rozsudek NSS č.j. 1 As 97/2011 ze dne 8.9.2011 (http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0062_8As__1300001_prevedeno.pdf):
Důkaz svědectvím policistů má jistě vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, že by správní orgány měly zcela rezignovat na obstarávání jakýchkoliv dalších důkazů, které je v dané věci možné získat.
Je zjevné, že nepředvoláním údajného spolujezdce porušil správní orgán prvního stupně zásadu materiální pravdy.
V rozsudku NSS č.j. 8 As 100/2011 ze dne 2.5.2012 (http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0100_8As__110_20120517123323_prevedeno.pdf) Nejvyšší správní soud uvádí:
... policisté jsou úředními osobami, proto není třeba o věrohodnosti jejich výpovědí a priori pochybovat. Uvedené neplatí např. tehdy, pokud z okolností konkrétního případu vyplyne zájem policisty na výsledku přestupkového řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 83/2010 - 63). Svědecké výpovědi policistů je tedy nutné chápat pouze jako jeden
z důkazních prostředků, tj. nikoliv jako nezpochybnitelný důkaz, ale pro založení pochybností o pravdivosti jejich tvrzení by měly existovat konkrétní důvody.
Zmocněnec je přesvědčen, že závěr NSS stran důvěryhodnosti policistů lze analogicky vztáhnout i na strážníky obecní policie, a konstatuje, že z neochoty svědka M. odpovědět na otázky zmocněnce, stejně jako z přímého rozporu jedné z jeho pouhých tří odpovědí s výpovědí svědka M., zájem strážníků na výsledku řízení přímo čiší. Strážníky nelze v dané věci považovat za objektivní svědky. Obviněný sice nemá jak prokázat, že svědci vypovídali nepravdivě úmyslně, neboť ti mohou tvrdit (a snad i pravdivě), že se prostě zmýlili, ale rozpory v jejich výpovědích a vada řízení spočívající v neúplně provedeném výslechu svědka M. (za aktivní podpory oprávněné úřední osoby) jsou podle názoru zmocněnce dostatečnými důvody pro založení pochybnosti o pravdivosti tvrzení strážníků.
Z rozsudku NSS č.j. č. j. 7 Azs 22/2008 ze dne 15.1.2009 (http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0022_7Azs_0800107A_prevedeno.pdf):
Přesto, že citovaný zákon podrobněji neupravuje podmínky a náležitosti provedení důkazu rekognicí, je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutné trvat na objektivně rovných podmínkách jeho provedení, zejména tedy na velikosti a kvalitě předložených fotografií, jakož i na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem a obličejovou částí zabírající většinu plochy fotografie.
V průběhu správního řízení sice rekognice provedena nebyla, nicméně požadavek na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem je nutno analogicky aplikovat i na věc odvolatele. Skutečnost je taková, že osoba zachycená jako řidič na videozáznamu se ani na moment nevyskytuje v pozici, jež by odpovídala zachycení s přímým pohledem, navíc má po celou dobu nasazeny černé brýle, jež identifikaci ztěžují až znemožňují.
Podle rozsudku NSS č.j. 6 As 47/2005 ze dne 25.7.2006 (http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2005/0047_6As__0500084A_prevedeno.pdf):
Existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí.
Zmocněnec k tomuto konstatuje, že správní orgán prvního stupně se k námitkám obviněného směřujícím k rozporům ve výpovědích svědků ani ke skutečnosti, že svědek M. bezdůvodně odepřel odpovědět na většinu zmocněncem položených otázek, v napadeném rozhodnutí nikterak přezkoumatelným způsobem nevyjádřil.
-
Nakonec bylo podáno odvolání v tomto znění:
Odvolatel konstatuje, že napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nesprávné, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a trpí zásadními právními vadami, které dále v tomto podání specifikuje, a že jeho vydáním došlo k porušení zákona.
I.
Odvolatel si dovoluje předně upozornit odvolací správní orgán na nesprávný postup MP. Dle právního názoru odvolatele bylo celé řízení vyvoláno a provázeno (opakovaným) protiprávním jednáním strážníků MP, kteří:
1) nekonali tak, jak jim přikazuje § 7 zák. č. 553/1991 Sb., zákon o obecní policii (dále jen „ZoOP“;
2) překročili pravomoci svěřené obecní policii v ust. § 124 odst. 13 zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“);
3) v řízení vypovídali rozporuplně, případně se odpovědím na otázky vyhýbali či odpovídat bezdůvodně odmítali.
Orgány veřejné správy jsou vázány ústavním principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, podle něhož mohou činit pouze to, co je v zákoně výslovně stanoveno. ZoOP v § 7 jasně stanoví obecní policii povinnost „provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání“; strážníci MP však neučinili nic, ač z jejich svědeckých výpovědí mimo jakoukoli pochybnost vyplývá, že se domnívali, že se schyluje ke spáchání přestupku. Namísto toho, aby použili svoji pravomoc a – měli-li opravdu důvodné podezření na spáchání přestupku – řidiče na místě ztotožnili, situaci pouze skrytě nahrávali a bez jakéhokoli ztotožnění v osobě na kamerovém záznamu shledali osobu odvolatele. Jelikož záznam z kamerového systému za těchto okolností vznikl v rozporu se zákonem, je jako důkaz procesně nepoužitelný.
Správní orgán prvního stupně se mýlí, konstatuje-li, že znění § 10 odst. 2 ZoOP opravňovalo strážníky MP oznámit podezření na údajné porušení povinností stanovených v § 3 ZPPK správnímu orgánu. Podle ust. § 2 písm. d) ZoOP se obecní policie „podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ Zvláštním zákonem je ve vztahu k řešenému přestupku ZPPK a ve vztahu k oprávnění oznamovat přestupky v oblasti provozu na pozemních komunikacích je nutno aplikovat zásadu lex specialis derogat legi generali. Jak vyplývá z § 124 odst. 13 ZPPK, který je v daném případě nutno považovat za lex specialis, obecní policie je pověřena pouze a výhradně řešit některé vybrané přestupky příkazem na místě. Konkrétně jde o spáchání přestupku:
a) porušením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,
b) nedovoleným zastavením nebo stáním vozidla na pozemní komunikaci, nebo
c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.
I v kontextu s ust. § 73 zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“), dle nějž „má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu.“ Jak patrno, ani ZOP, jenž je nutno v kontextu řešení přestupku považovat za lex specialis vůči ZoOP, vůbec nedává obecní policii pravomoc oznamovat přestupek správnímu orgánu, neboť strážníci obecní policie nejsou ani orgánem policie ani jiným správním orgánem, ale orgánem obce (v souladu s § 1 odst. 1 ZoOP).
II.
Judikatura Nejvyššího správního soudu v minulosti řešila opakovaně situace, v nichž bylo prokázáno nestandardní chování policistů/strážníků nebo v nichž se vyskytly důkazy oslabující jejich výpověď, což vedlo obvykle Nejvyšší správní soud k závěru o nedostatečnosti dokazování. Toto se zcela zjevně týká i řízení proti odvolateli. Neobvyklost a nesoulad chování strážníků MP se zákonem už popsal odvolatel částečně v bodě I. K protiprávnímu postupu strážníků MP XXXXXX a XXXXXX je však nutno přičíst ještě rozpory v jejich výpovědích, případně i odmítnutí odpovídat na zcela věcné otázky zmocněnce odvolatele mířící k meritu věci a ověření důvěryhodnosti výpovědí, a to zejména:
1) Strážník XXXXXX tvrdí, že od data údajného přestupku obviněného asi dvakrát potkal a pozdravili se. K událostem z inkriminovaného dne však neuvádí, že by se s obviněným pozdravili a ani on ani správní orgán se nikterak nepozastavují nad otázkou, proč se osoby, které se běžně zdraví, když se potkají, právě 29. 3. 2019 nepozdravily. Jednou z pravděpodobných možností je, že od sebe tyto osoby byly v takové vzdálenosti, že se vzájemně bezpečně nepoznaly. V takové situaci je ale vyloučeno, že by strážník XXXXXX dokázal rozpoznat osobu v černých brýlích, zatímco tato osoba by – pokud by šlo skutečně o obviněného – na stejnou vzdálenost nepoznala strážníka XXXXXX (a nepozdravila jej).
2) Svědek XXXXXX ve své výpovědi dále uvádí, že „s kolegou XXXXXX jsme se shodli jednoznačně, že se jedná o pana XXXXXX“, přičemž z tohoto vyjádření je zcela zřejmé, že svědci XXXXXX a XXXXXX dospěli k závěru, že řidičem, kterého spatřili, je obviněný, až na základě kolektivní diskuse, a tedy nikoliv na základě naprosté individuální jistoty.
3) Svědek XXXXXX na otázku, zda řekl strážníku XXXXXX o svém podezření, že příslušná osoba řídí bez řidičského oprávnění, zcela jednoznačně odpověděl, že nikoliv. Svědek XXXXXX však v přímém rozporu se svědectvím strážníka XXXXXX vypověděl, že strážník XXXXXX mu o svém podezření pověděl před příchodem na strážnici. Měl-li str. XXXXXX takovéto podezření, důvěryhodnost jeho výpovědi opět oslabuje skutečnost, že nepostupoval podle § 7 ZoOP.
4) Svědek XXXXXX v pěti případech z osmi odmítl odpovědět na otázky zmocněnce, v jednom případě (z pouhých tří odpovědí, jež poskytl) je jeho odpověď v přímém rozporu s výpovědí strážmistra XXXXXX. Jeho výpověď jako celek je zcela nedůvěryhodná. Rovněž správní orgán prvního stupně v průběhu ústního jednání zásadně pochybil, když sám se dotazoval svědků velice ledabyle, nehledaje žádné důkazy svědčící pro nevinu obviněného, a následně netrval na tom, aby na konkrétní věcné dotazy zmocněnce, mířící jednoznačně k meritu obvinění, strážník XXXXXX odpověděl.
5) Strážník XXXXXX si pamatuje, že viděl řidiče ze vzdálenosti 10 m, že v něm poznal obviněného a že obviněný v XX hod. odjel směrem z centra. Nepamatuje si ale, jaké bylo počasí, co měl k obědu a dokonce ani s jistotou neví, kde toho dne na obědě byl. Je zcela zřejmé, že jeho výpověď byla ovlivněna prohlížením videozáznamu, neboť si zcela přesně „pamatuje“ to, co je na záznamu či z co tohoto záznamu vyplývá, a jinak nic. Jeho výpověď možná není účelová, ale je jednoznačně nedůvěryhodná.
Rozpory mezi výpověďmi obou strážníků, stejně jako rozpor jejich (i jimi popsaného) jednání s jejich povinnostmi dle ZoOP, činí obě svědecké výpovědi nedůvěryhodnými a jako důkaz procesně nepoužitelnými.
V rozsudku NSS č.j. 8 As 100/2011 ze dne 2.5.2012 Nejvyšší správní soud uvádí: „... policisté jsou úředními osobami, proto není třeba o věrohodnosti jejich výpovědí a priori pochybovat. Uvedené neplatí např. tehdy, pokud z okolností konkrétního případu vyplyne zájem policisty na výsledku přestupkového řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 83/2010 - 63). Svědecké výpovědi policistů je tedy nutné chápat pouze jako jeden z důkazních prostředků, tj. nikoliv jako nezpochybnitelný důkaz, ale pro založení pochybností o pravdivosti jejich tvrzení by měly existovat konkrétní důvody.“
Zmocněnec je přesvědčen, že závěr NSS stran důvěryhodnosti policistů lze analogicky vztáhnout i na strážníky obecní policie, a konstatuje, že z neochoty svědka XXXXXX odpovědět na otázky zmocněnce, stejně jako z přímého rozporu jedné z jeho pouhých tří odpovědí s výpovědí svědka XXXXXX zájem strážníků na výsledku řízení přímo čiší. Strážníky nelze v dané věci považovat za nestranné svědky. Obviněný sice nemá jak prokázat, že svědci vypovídali nepravdivě úmyslně, neboť ti mohou tvrdit (a snad i pravdivě), že se prostě zmýlili, ale rozpory v jejich výpovědích a vada řízení spočívající v neúplně provedeném výslechu svědka XXXXXX (za aktivní podpory oprávněné úřední osoby) jsou podle názoru zmocněnce dostatečnými důvody pro založení pochybnosti o pravdivosti tvrzení strážníků.
Správní orgán prvního stupně navíc zatížil řízení nezhojitelnou vadou, když nesprávně poučil svědky podle § 82 odst. 3 ZOP a opakovaně podporoval svědky v tom, aby na otázky zmocněnce odvolatele neodpovídali. Zmocněnec cituje oprávněnou úřední osobu: „Poučím vás takto, že zmocněnec má právo položit svědkovi otázku do protokolu a svědek má právo na dotazovanou otázku neodpovídat.“ Průběh výslechu obou svědků vč. poučení zmocněnec zaznamenal a je připraven na výzvu odvolacího správního orgánu audiozáznam doložit v požadovaném formátu.
Další zásadní procesní vadou, jež způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, je pak samozřejmě naprostá absence poučení obou svědků před podáním vysvětlení.
Z procesní opatrnosti cituje zmocněnec z odborné literatury: „Dotazovaná osoba, tedy účastník řízení, svědek nebo znalec, má přitom právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Jedná se o případy podle § 55 odst. 2 až 4 popsané výše. Aby dotazovaná osoba o svém právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech věděla, musí ji o tom správní orgán poučit. Ani formu tohoto poučení zákon o přestupcích nestanoví, z povahy věci se tak ovšem musí stát písemně nebo ústně (v rámci ústního jednání) do protokolu, aby bylo zřejmé, jaké poučení, komu, kdy a s jakým obsahem bylo poskytnuto. V případě obviněného vyplývá právo klást otázky z čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, který uvádí, že má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako v případě svědků proti sobě. Toto právo sice nebylo předchozím zákonem o přestupcích výslovně stanoveno, respektive nestanoví jej ani správní řád, nicméně bylo dovozováno z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho zohlednění má význam zejména v rámci úvah správního orgánu, zda nařídí ústní jednání podle § 80 nebo nikoli, protože výslechy svědků, respektive provádění důkazů znaleckým posudkem by měly být prováděny primárně v rámci ústního jednání.“ [Jemelka, Vetešník. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017]
III.
Prohlášení správního orgánu prvního stupně stran totožnosti osoby na videu je liché. O žádné osobě nelze prohlásit, že je vizuálně nezaměnitelná a s naprostou jistotou určit její totožnost z videozáznamu, zejména je-li osoba na videozáznamu vybavena brýlemi s tmavými skly a navíc se ani na okamžik nepodívá do kamery. Odvolatel cituje z rozsudku NSS č.j. č. j. 7 Azs 22/2008 ze dne 15. 1. 2009: „Přesto, že citovaný zákon podrobněji neupravuje podmínky a náležitosti provedení důkazu rekognicí, je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutné trvat na objektivně rovných podmínkách jeho provedení, zejména tedy na velikosti a kvalitě předložených fotografií, jakož i na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem a obličejovou částí zabírající většinu plochy fotografie.“ V průběhu správního řízení sice rekognice provedena nebyla, nicméně požadavek na zachycení vyfotografované osoby zepředu, s přímým pohledem je nutno analogicky aplikovat i na věc odvolatele. Skutečnost je taková, že osoba zachycená jako řidič na videozáznamu se ani na moment nevyskytuje v pozici, jež by odpovídala zachycení s přímým pohledem, navíc má po celou dobu nasazeny černé brýle, jež identifikaci ještě dále ztěžují až znemožňují.
Povinností správního orgánu prvního stupně bylo za těchto okolností v souladu se zásadou materiální pravdy konstatovat, že je možná vysoce pravděpodobné, že na videu je zachycena osoba odvolatele, toto tvrzení však nelze bez dalších důkazů postavit najisto. Správní orgán prvního stupně se však již ani neobtěžoval předvolat k podání svědecké výpovědi pana XXXXXX, v němž údajně oba strážníci MP rozeznali spolujezdce, a nepokusil se obstarat ani žádné další důkazy.
K nepředvolání údajného spolujezdce jako svědka cituje zmocněnec např. rozsudek NSS č.j. 1 As 97/2011 ze dne 8.9.2011: „Důkaz svědectvím policistů má jistě vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, že by správní orgány měly zcela rezignovat na obstarávání jakýchkoliv dalších důkazů, které je v dané věci možné získat.“ Je zjevné, že nepředvoláním údajného spolujezdce porušil správní orgán prvního stupně zásadu materiální pravdy.
Ze způsobu, jakým správní orgán prvního stupně vedl výslechy svědků, je rovněž zcela patrna účelovost. Správní orgán prvního stupně postupoval v přímém rozporu s ust. § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož namísto postupu vedoucího ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, postupoval tak, aby shromáždil pouze (nepřesvědčivé) důkazy o vině odvolatele, přičemž žádné otázky, které by mohly svědčit ve prospěch odvolatele, se vůbec položit nepokusil.
Podle rozsudku NSS č.j. 6 As 47/2005 ze dne 25.7.2006, cit.: „Existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí.“ Zmocněnec k tomuto konstatuje, že správní orgán prvního stupně se k námitkám obviněného směřujícím k rozporům ve výpovědích svědků ani ke skutečnosti, že svědek XXXXXX bezdůvodně odepřel odpovědět na většinu zmocněncem položených otázek, v napadeném rozhodnutí nikterak přezkoumatelným způsobem nevyjádřil. Je zároveň zjevné, že oprávněná úřední osoba buď naprosto nepochopila samotné základy toho, jakými pravidly se řídí výslech svědka a v čem spočívá právo odmítnout vypovídat, nebo toto nepochopení v průběhu výslechů svědků účelově předstírala. Jak již zmocněnec uvedl výše, v případě potřeby doloží na vyzvání odvolacímu správnímu orgánu jako důkaz o jednoznačně nesprávném vedení řízení ze strany oprávněné úřední osoby audiozáznam výslechu svědků.
IV.
Zmocněnec prohlašuje, že odvolatel není osobou na videozáznamu, který je použit jako důkaz. Pro zjednodušení práce odvolacího správního orgánu odvolatel přikládá kopii povolení k pobytu (vč. jeho skutečné fotografie), jež bylo vydáno v roce 2016 (viz obrázek č. 2), a žádá odvolací správní orgán, aby posoudil, zda lze (dokonce s určitostí) tvrdit, že je osobou zachycenou na videozáznamu pořízeného MP, z nějž se pokusil získat co nejvěrnější fotografii řidiče vozidla (viz obrázek č. 1).
V.
Již jen na okraj zmocněnec doplňuje, že v době spáchání údajného skutku disponoval odvolatel platným ukrajinským řidičským průkazem, zákaz řízení motorových vozidel mu skončil před bezmála rokem a měl již splněny všechny podmínky pro znovunabytí českého řidičského oprávnění (český řidičský průkaz nakonec obdržel 16 dní po datu údajného přestupku). Zmocněnec je dalek zlehčování jakéhokoliv porušení zákona, nicméně dle jeho laického názoru by ani v případě, že by odvolatel vozidlo skutečně řídil, nedosahovalo jeho jednání (přinejmenším co se materiálního znaku skutku týče) takové intenzity společenské nebezpečnosti, že by bylo nutno jej trestat pokutou ve výši 25.000 Kč a ročním zákazem činnosti.
Zmocněnec konstatuje, že svědkové i správní orgán prvního stupně se mýlí, když osobu, která vykazuje jen velice vzdálenou podobnost s osobou odvolatele, zaměňují s osobou odvolatele. Zmocněnec dále konstatuje, že neexistují žádné právně relevantní důkazy o protiprávním jednání odvolatele, že celé řízení bylo zahájeno a vedeno v rozporu se zákonem a zejména zásadou materiální pravdy. Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů i pro procesní pochybení, která v průběhu řízení na straně správního orgánu nastala.
Ze všech výše uvedených důvodů odvolatel navrhuje, aby odvolací správní orgán vydal toto
rozhodnutí:
Rozhodnutí XXXXXX ze dne XXXXXX se zrušuje a řízení se zastavuje.
SO2 (doručeno dnes) zrušil rozhodnutí SO1 pro nepřezkoumatelnost a jako hlavní (a jediný) důvod uvedl, že pokud měl obviněný skončen ZŘMV na území ČR a měl platný ukrajinský ŘP, k tvrzenému přestupku dojít nemohlo.
-
V tom případě opatrná gratulace, protože tohle SO1 napraví jen velmi obtížně (samozřejmě hrozí, že SO najde v ZPPK § 118, a že v dalším kole SO2 uzná, že to tak úplně nedomyslel, ale jelikož ostatní vady zůstávají kvůli alibistickému přístupu odvolacího orgánu ve hře, je momentálně pravomocné rozhodnutí o vině dost vzdáleno). Vzhledem k tomu, co zatím SO1 předvedl, bych si vsadil spíš na kdo než na orgány.
-
Ten § 118 (po mém soudu velice fundovaně) rozebral SO2 v rozhodnutí o odvolání - viz příloha. Nemyslím si, že úředník SO1, který ani neví, jak správně vyslechnout svědky, by si mohl dovolit v tomto s nadřízeným SO polemizovat. Ten by měl být rád, že nemá z ostudy kabát, ale jenom vestičku...
-
Hmm, zajímavé, to rozhodnutí bych schoval a po konci případu zde vystavil. KÚ zastává poměrně radikální názor, podle kterého je § 118(2) ZPPK fakticky bez účinku, bez následků jeho porušení. Když vezmu to odůvodnění postupně, tak KÚ tvrdí zhruba toto:
[1] v důsledku tuzemského zákazu se nepozbývá cizí řidičské oprávnění, protože akt aplikace tuzemského práva nemůže mít vliv na oprávnění udělené cizím státem
[2] řidič však i tak pozbývá oprávnění řídit v ČR z jiného důvodu (přímo v důsledku toho zákazu, nikoliv kvůli ztrátě ŘO)
[3] po konci zákazu je čistě na řidiči, zda si nové ŘO získá v ČR či v cizině
[4] pokud se řidič prokáže platným cizozemským ŘP, nelze se jen na základě tuzemské evidence o blokaci ŘO domnívat, že řídí bez ŘO - ovšem dostatečným důvodem pro závěr o řízení bez ŘO by měla být skutečnost, že tento cizí ŘP řidič získal výměnou za tuzemský ŘP v okamžiku, kdy už tuzemské ŘO pozbyl a místo aby tuzemský ŘP odevzdal, tak si jej v cizině vyměnil
[5] výměnu cizího ŘP zde usazeným cizozemcům musí úřady provést i po lhůtě dle § 118(2)
[6] při výměně ŘP nemají tuzemské SO možnost správního uvážení ohledně toho, zda cizí ŘO uznají či ne (např. kvůli snadnějším podmínkám jeho získání), musí uznat ŘO získané v souladu s cizozemským právním řádem, připadá ale v úvahu výjimečný postup dle zásady zákazu zneužití práva
[7] řízení s cizozemským ŘP v rozporu s § 118(2) ZPPK i přes slovo "neopravňuje" nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku dle § 125c(1)(e)(1), protože a) ČR by tím ex-lege odňala ŘO udělené cizím státem, b) § 118 pojednává o platnosti ŘP (asi myšleno tak, že neříká nic o ŘO), c) řidič si ten ŘP mohl vyměnit, klidně i po lhůtě a d) přestupek má cílit na ty, kdo jsou nebezpeční provozu, protože buď nikdy ŘO nezískali, nebo o něj svým chováním přišli, nikoliv na ty, kdo se dopustili jen administrativního pochybení.
K [1] zřejmě není co dodat, snad jen s výhradou, že ČR sice nemůže sebrat cizí ŘO jako takové - tedy že by pak dotyčný pozbyl právo řídit i v zemi, kde mu toto cizí ŘO vydali, či ve třetím státu, ale má určitý manévrovací prostor ke stanovení podmínek, za jakých to cizí ŘO bude v ČR uznávat (což není v rozporu s příslušnými mezinárodními smlouvami, a IMHO přesně toto činí § 118(2) ZPPK, viz dále).
Se [2] bych taky v obecné rovině souhlasil, ale docela by mě zajímal názor citovaného úřadu, pokud by měl posoudit jednání řidiče, který v době platnosti tuzemského zákazu řídil a prokázal se platným cizím ŘP - primárně by to sice mělo být řešeno jako mařena, ale nelze vyloučit, že by to z libovolného důvodu, např. pro subsidiaritu dle § 12(2) TZ nebo pro neprokazatelnost úmyslu, trestně-činné orgány odklonily do přestupkového řízení, pak by při striktním respektování citovaného názoru musel SO učinit závěr, že nešlo ani o přestupek, neboť § 125c(1)(e)(1) míří jen na absenci ŘO a to řidič nepozbyl, a žádnou přestupkovou verzi mařeny v právním řádu nemáme.
[3] bez komentáře, plný souhlas.
[4] by mě taktéž zajímalo domyšlené - zcela souhlasím, že tuzemská blokace ŘO (tj. ztráta ŘO a současně nemožnost jej v nějaké době získat) nedopadá na cizí ŘO, ale KÚ si zjevně nějak hraje s myšlenkou, že to cizí ŘO by nemusel uznat, a zmiňuje konkrétně výměnu za český ŘP v době, kdy už řidič neměl české ŘO. To je obzvlášť zajímavé, jednak mi není jasné, co by konkrétně mělo být pramenem takového neuznání cizího ŘO, a pokud to KÚ myslel obecně jako získání cizího ŘO v rozporu s příslušným cizím právem, tak bych rád věděl, jestli si to hodlá i autonomně posoudit, nebo si vyžádá nějaké stanovisko od orgánů toho cizího státu, a druhá věc je, že ta výměna neodevzdaného českého ŘP nemusí být vůbec v rozporu s podmínkami výměny dle práva cizího státu (zejména pokud cizí právní řád nezná kocourkovské rozlišování průkazu a oprávnění).
[5] souhlas. V § 116(3) sice jsou nějaké lhůty, ale za jejich nedodržení není sankce ani to nelze chápat jako podmínku pro úspěch žádosti o výměnu.
[6] opět bych rád viděl dotažené, zejména jestli ta podmínka získání cizího ŘO v souladu s tamním právem je myšlena tak, že a contrario získání v rozporu s cizím právem znamená, že nemá být ŘP vyměněn? A opět, kdo si to posoudí, a co presumpce správnosti cizího správního rozhodnutí? Odkazy na judikaturu CJEU jsou interpretované dosti zjednodušeně (ve skutečnosti jsou aplikovatelné závěry mnohem slabší) a navíc na non-EU to nedopadá nijak.
[7] tohle je klíč a moc mě to nepřesvědčilo (na straně řidiče bych samozřejmě neprotestoval, ale určitě bych po vzoru Číkuse po právní moci nepodával žalobu s cílem překlopit to odůvodnění do rozsudku, klidně by to mohlo skončit obratem o 180 stupňů). K argumentům - ad a) viz [1] ČR nemůže působit na cizí ŘO, ale může si určit, při dodržení podmínek dle relevantních mezinárodních smluv či v případě EU unijního práva, kdy to cizí ŘO uzná i jak bude trestat porušení těchto podmínek, ad b) tohle je asi nejsilnější, a je to opět důsledek přiblblého nápadu rozlišovat průkaz a oprávnění, ale jinak to taky není moc přesvědčivé - je to vlastně argument a rubrica, jenže ten nadpis nemá normativní význam a text odst. 2 je jasný, netřeba význam nějak dotvářet či zjišťovat pomocí systematického výkladu, neříká, že by ten ŘP byl neplatný, ale že neopravňuje v ČR řídit, ad c) mohl, ale nevyměnil, stejně tak kdo si platný ŘP zapomněl doma, mohl si ho vzít - osobně bych takové pojetí správního trestání bral, ale jistě cítíme, že tento výklad je dost ojedinělý, ad d) to je v podstatě argumentace materiálním znakem a v tom by se šlo taky vrtat, např. dám vedle sebe cizince s cizím ŘP a tuzemce po vykonání zákazu, cizinec si má vyměnit ŘP, tuzemec si má požádat o vrácení ŘO, oba splňují předpoklady, obojí je jen jakýsi administrativní proces, tomu prvnímu hodlá SO jeho neabsolvování odpustit, tomu druhému ne - a teď je otázka proč.
Mám to rozhodnutí za anomální, normálně bych čekal, že SO prohlásí, že když nemá CZ oprávnění, na základě toho cizího ŘP není podle § 118(2) oprávněn řídit (tedy tímto ŘP nemůže doložit cizozemské ŘO) a nedoložil ŘO ani nijak jinak, tak zkrátka řídí bez ŘO. S materiální argumentací ad c) a d) si poradí hravě. No a když do toho pak řidič podá žalobu, dočká se něčeho ve stylu KS v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2012 č. j. 78 A 7/2010-41.
Tedy bych v tom radši moc nešťoural ...
-
Zdravim vsechny zainteresovane, tak je to doma! Vyhrali jsme! Timto bych chtel strasne moc podekovat panum kdo a hh za fundovanou pomoc bez ktere bych to asi nedokazal. Ale clovek se porad uci, priste mi to uz pujde treba lepe ;-) Prikladam rozhodnuti SO2 a konecne usneseni SO1.
Panove, mockrat vam dekuji.
-
Gratulace!