Tak je po boji.

Vzal jsem si k srdci rady zdejších veteránů to nějak moc nehrotit.
Musím říci, že vše proběhlo korektně a mám pár postřehů.
Nechal jsem si ukázat spis a ten byl alespoň dle mého názoru veden dobře, včetně seznamu. Bez problémů mě to paní nechala nafotit.
Jednání trvalo cca 20 minut a musím říci, že veteráni měli opět pravdu a opravdu je něco jiného o tom psát, nebo se na to chystat a něco jiného je to pak na bojišti. Fakt to chce zažít live.
V mém věku už mně jen tak něco nerozhodí a i vyhrocené situace většinou zvládám s relativním klidem.
Ale prvních cca 10 minut fungovala fyziologie a adrenalin, takže se mi např. při čtení papírů docela klepaly ruce a bylo to fakt těžké ukočírovat. Paní si toho samozřejmě všimla, ale naštěstí to pokládala za rozrušení na základě zjištění, že existuje "pravomocný příkaz" To jsem byl opravdu sám ze sebe zaskočen.
Sdělil jsem, že příkaz považuji za směšný a absolutně ničím nepoodložený, na což paní argumentovala oznámením od policajta. Sdělil jsem, že to není důkazní prostředek, že je to jen canc, ještě nepodepsaný a že si takových může každý den policajt vymyslet třeba 10 a oni pak posílají lidem příkazy... Na to žádná odpověď.
Pak až v závěru mi sdlělila, že ten příkaz je vlastně výhodné šetření času jim i obviněného, že nemusí napřed jít na úřad podávat vysvětlení atd, ale má to tím pádem hned hotovo a může se případně obtěžovat jednat až pak, po odporu

Zajímavý vhled do myšlení úředníka.
Sdělil jsem samozřejmě, že jsem žádný příkaz neobdržel a na to mi ukázala nepodepsanou výdejku od pošty a že fikce atd. No a přišel ten okamžik, kvůli kterému jsem tam vlastně byl osobně. Sdělil jse, že datová schránka a odměna v podobě protaženého ksichtu přišla!

Ale musím říci, že paní zachovala klid a moji poznámku, že je jejich povinnost si to před doručováním zjišťovat přešla taktním mlčením. Jala se googlit v počítači s komentářem, že to tam u mně nevidí a že jim to furt blbne atd.
Trvalo to asi 5 minut a stále u mně tu datovku neviděla. Až pak najednou heuréka! Z ničeho nic jí to tam naskočilo.
Zeptal jsem se co s tím tedy uděláme. Že na projednání mají rok a ten už dávno uplynul a ať to tedy prostě odloží, nebo zastaví, nebo whatever. Sdělila, že ano, ale mají nějaké postupy a nejde to tak hned. Že to je zajímavý případ a musí to projednat s vedoucím. Tak mě vypakovala z kanceláře a běžela přes chodbu za vedoucím. Když se vrátila, tak prý vedoucí už je doma. Mají úření hodiny do 18hod a bylo 17:30.
Tal, že mu bude volat. Pak se zavela do kanclu a cca za 5 minut mě zavolala. Nic moc nesdělila, jen že ano, že pokud to je tak, jak říkam, tak to tak nějak vyřeší, ale musí napřed poslat dotaz na ministerstvo, aby jim potvrdili, že jsem měl DS před rozhodným obdobím.
Pokud mám pravdu, tak to nějak uzavřou.
Ale bylo vidět, že od toho "zjištění" jí to bylo celkem nepříjemné jednat. Že jsem ji měl na lopatě a že bude nejradši až to bude za ní a hlavně aby mně nějak nenaťukla to řešit dál ( stížnost).
Byla slušná, vtípky, stěžování, jak to mají těžké atd. Hlavně to s ovcí nerozpatlávat, ať ji ještě nenasere.
No a tento týden prý má volby, pak dovolenou a pak ten další týden, že to vyřešíme. Tady čuju nějakou zradu. Nechala mi podepsat papír, že jsem viděl spis a že jsem namítl, že mám DS.
Velice ochotně mě ujistila, že samozřejmě informuje vymáhací oddělení, aby to zatím stopli a neobtěžovali mně.
Před odchodem se mi omluvila.
Takže za mně dobrý, ale nějak mi tam pořád svítí vykřičník.
Záznam mám, ale aktuálně mám kopr, páč to má asi 30 minut a budu muset vypípat všechna jména atd. a v podstatě je tam jen to, co jsem napsal. Takže kdyby měl někdo zájem, tak dodám.
Takže teď přemýšlím, že to bylo až moc lehké a je mi jasné, že se budou snažit ještě něco vymyslet.
Tož tak.