Jen tak namátkou:
Tvrzení správního orgánu, byť podpořené dříve uvedenou citací rozsudku NSS ze dne 17. 02. 2016, č. j. 1 As 237/2015 – 31: „Jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak deliktu.“ je u správního deliktu provozovatele zcela nepřípadné. V případě zaměstnance – řidiče, který spáchá několik přestupků, a je přitom „vyřešen“ blokově nebo následně správním orgánem, není kupodivu provozovatel volán k žádné odpovědnosti. Provozovatel se dopouští sice úplně stejného správního deliktu podle § 125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, naplní jeho formální znaky, ale není za něj odpovědný. Přestupce z něj udělá teprve použití správného druhu měřícího zařízení, schopnost nebo neschopnost, resp. nezájem správního orgánu odhalit skutečného viníka a odolání provozovatele nátlaku správního orgánu na prolomení zásady možnosti kvalifikovaného odepření výpovědi (které stejně provozovatele nemusí vyvinit, neboť dotyčný udaný se nemusí k přestupku přiznat).
Podle judikatury NSS je nezbytné posuzovat vždy i u správního deliktu materiální znak správního deliktu, viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008 – 46: „Dále je třeba také uvést, že zpravidla nelze považovat jednání pachatele deliktu za nebezpečné již jen proto, že je protiprávní, neboť typová nebezpečnost vyjádřená v zákonem stanovené skutkové podstatě nepostačí a je třeba věc konkretizovat a zkoumat, zda charakter a stupeň konkrétní nebezpečnosti daného jednání se vůbec nachází v hranicích typové nebezpečnosti dané ve znacích jeho skutkové podstaty. Lze si totiž představit případy, kdy porušení veřejného zájmu je zcela minimální a jedná se o jednání, které vzhledem ke konkrétním okolnostem nevykazuje daný stupeň společenské nebezpečnosti (materiální stránku deliktu). Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je přitom určován zejména závažností správního deliktu, kterou lze posoudit zejména s ohledem na způsob jeho spáchání a jeho následky, okolnosti, za nichž byl spáchán, na formu a míru zavinění za předpokladu, že zavinění je zákonným znakem deliktu, a v neposlední řadě též s ohledem na osobu pachatele a případné pohnutky, které jej ke spáchání vedly.“
Je to u Krajského soudu, samozřejmě doplněno vysvětlením, proč je materiální znak původního přestupku nulový, tak uvidíme.