Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[vstan]

Takto se s materiálním aspektem vypořádávají v Olomouci. Nějaké nápady na zpestření odvolání?

Správní orgán nesouhlasí s obviněným, že v dané věci absentuje materiální znak
přestupku, neboť všechny přestupky spáchané porušením rychlosti jsou v zákoně
konstruovány jako delikty ohrožovací, nikoli poruchové, kdy k naplnění skutkové podstaty
přestupku stačí „pouhé“ překročení rychlosti, aniž by bylo zákonem vyžadováno způsobení
následku spočívajícího v reálné poruše zájmu chráněného zákonem. Skutečnost, že jednáním
obviněného k reálné poruše nedošlo, je pouze polehčující okolností, nikoli okolností, která jej
může zprostit odpovědnosti za přestupek. K naplnění materiálního znaku přestupku
nepochybně došlo, neboť obviněný nejvyšší dovolenou rychlost překročil v obci, a to o 15
km/h (po zvážení možné odchylky měření),

[Coupe]

Židle očividně absolvovali nějaké školení napříč ČR, protože úplně stejný text používá Ústecký a nedávno jsem ho četl i ve Varech...

[hh]

Někdo uvařil chytrou kaši. Ano, skutková podstata ohrožovacího deliktu spočívá v tom, že někdo vytvoří situaci, ve které chráněnému zájmu hrozí zvýšené riziko, čin je dokonán už tím, že vzniklo riziko, nikoliv až v okamžiku, kdy dojde k poruše (např. teče krev). To ale neznamená, že by každý ohrožovací delikt naplnil materiální znak automaticky, ostatně kdyby to byla pravda, tak by rozsudek NSS, který shodil právě s odkazem na společenskou škodlivost trest za tuším 52 km/h na padesátce v zcela přehledném úseku a za nulového provozu, byl úplně nesmyslný.

[ViktorN]

Jj, vaří vtipnou kaši a NSS jim to bohatě sype cukrem a čokoládou: „17. 2. 2016, č.j.: 1 As 237/2015-31: „…Jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak deliktu (srov. např. rozsudek ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, publ. pod č. 2011/2010 Sb. NSS). Materiální znak ohrnovacího správního deliktu spočívající ve společenské škodlivosti je naplněn již samotným vytvořením potenciálně nebezpečné situace, aniž by muselo  dojít ke konkrétním škodlivým důsledkům. Součástí skutkové podstaty ohrožovacích deliktů totiž není následek v po době zasažení do zákonem chráněných zájmů, nýbrž postačí pouhé jejich ohrožení. Proto se trestá již samotné překročení maximální povolené rychlosti ohrožující bezpečnost okolních osob, i když zrovna není způsobena žádná nehoda. Proto je na místě trestat i stání na chodníku ohrožující výkon práva chodců pohybovat se po chodníku, i když se zrovna v daném místě a v daný čas nemíjel dětský kočárek s invalidním vozíkem…“.
Bohužel, v podstatě je princip materiálního aspektu již zcela zrušen, dnes by neobstál ani u těch 2 km rychlosti přes limit, byť v noci a 60cm před cedulou s koncem obce někde uprostřed polí…

[hh]

S tím, co se píše v citovaném textu NSS, nemám problém a neřekl bych, že by rozsudek „52 km/h“ byl překonán. S tím, jak se to pokouší parafrázovat nezjištěný konzument chytré kaše (a posouvá to do polohy, že u ohrožovacího deliktu je při naplnění formálního znaku pojmově vyloučeno nenaplnění znaku společenské škodlivosti), problém mám, protože je to jednoduše nesmysl.

[ViktorN]

No, já bych s tím taky neměl problém, kdyby si tuhle konkrétní citaci neoblíbil i jihomoravský krajský úřad a neshazoval s tím jakýkoliv materiální aspekt!!! A jak se tak koukám, zřejmě MD rozesílalo hromadně instrukce, protože na tu samou notu jedou i další kraje…

[hh]

Řečeno s Feynmanem, snad vám nedělají starosti cizí názory?

U případů, kde je materiální znak objektivně dán, je to jedno, protože tam je jak trvání obviněného na tom, aby SO řádně škodlivost prokazovat, tak snahy SO to formou divného ptydepe činit (místo toho aby jednoduše napsal, v čem spočívá ohrožení), jen dekadentní hrou (ve které může jít maximálně o čas či zábavu). Nicméně v případě, kde skutečně materiální znak zjevně absentuje (stání před vlastním vjezdem, 52 km/h v místě den před instalací značky 70 km/h, expirované nůžky v lékárničce, porušení dočasných DZ instalovaných kvůli blokovému čištění po provedení čištění ...) nebo je alespoň sporný (např. stání na chodníku, který je ovšem kvůli bezpečnosti chodců pro ně uzavřen), tak výše uvedený překroucený argument sfouknu jak svíčku.

[uziv]

hh:
Nedá mi to, abych se nezeptal: V čem tedy spočívá materiální znak (to ohrožení) u sprdele, tj. u přestupku provozovatele vozidla? SO to vždy zdůvodnil materiálním znakem přestupku a ten odůvodnil formálním znakem přestupku. (Tedy toho iniciačního přestupku.) Přitom soudy tvrdí, že provozovatel je trestán za sprdel, protože jinak by jim to zase falírovalo s LZPS. Já tedy mám svou teorii, dokonce i u krajského soudu, ale znáte mě, moje snaha o logiku se s právničinou často míjí.

vstan:
15 km/h je dost, to už by chtělo významné okolnosti, nejlépe tak ve dvě v noci, na konci obce, bez přechodu a jedinou zástavbu tvoří vzdálený kravín. Jinak je nutné najít něco jiného.

[hh]

Sprdel je zjevně patch na to, že stát je s to zjistit mnoho dopravních přestupků (resp. dobře podložených podezření spočívajících ve zdokumentování objektivní stránky), ale není s to odstíhat konkrétního pachatele. Protože jsme v Kocourkově, tak je to konstruováno prapodivně jako delikt spočívající v nezajištění čehosi (porušení fakticky nesplnitelné povinnosti) provozovatelem, místo toho, aby na férovku delikt řidiče či sankce za něj byla přišita provozovateli/vlastníkovi přímo (či komukoliv jinému, od koho se stát tuto daň rozhodl vybrat) - možností je hafo (fikce/domněnka řidiče spolu s nějakou procesní lahůdkou typu sdíleného či otočeného důkazního břemene - viz AT, případně něco na způsob zákonného ručení). Což prosím nechápejte tak, že by jiné varianty konstrukce sprdele byly nějak méně zákeřné než ta de lege lata, ale že z hlediska objektivně chápaného účelu úpravy na použité legislativní technice zas tak moc nezáleží (viz judikatorní linie NSS o subsidiární povaze sprdele a viz pokrývačský přístup vrcholných soudů k postihům provozovatelů napříč zeměmi Rady Evropy, který je včetně konkrétních argumentů jak přes kopírák, přestože se konstrukce sprdelů významně liší - s jedinou podstatnou výjimkou v podobě Německa, kde to má ale své důvody v určitých ne příliš přenositelných ústavních akcentech).

Při tomto pojetí (že jde o to přišít někomu přestupek řidiče) je jasné, že materiální znak sprdele a zdrojového přestupku splývá. Resp. zcela jistě splývá objekt (chráněný zájem), kterým je de iure bezpečnost a plynulost PPK, ochrana životů, zdraví, majetku atd. (de facto spíše plnění veřejných rozpočtů) a ohrožení tohoto objektu není důvod posuzovat odlišně. Co jste popsal, tedy že pokud vůbec SO u sprdele nějaký materiální znak zkoumá, vezme to přes zdrojový přestupek, tomuto pojetí odpovídá.

[vstan]

15 km/h je dost, to už by chtělo významné okolnosti, nejlépe tak ve dvě v noci, na konci obce, bez přechodu a jedinou zástavbu tvoří vzdálený kravín. Jinak je nutné najít něco jiného.

Bylo to v Olomouci na 4 proudovce. Sice ne v noci, ale zrovna tam byl téměř nulový provoz

[ViktorN]

problém je v tom výkladu věty: „Jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak deliktu…“, který pasuje doslova na vše. A tím, že NSS se vyjádřil takto v r. 2016, v podstatě nuluje vše předchozí, jako korouhvička. Kraj prohlásí, že i to překročení rychlosti je zcela běžně vyskytující se případ a podle všeho mu to NSS ochotně podrží.
Myslím si, že zanedlouho se dočkáme nového výkladu materiálního aspektu přestupku, který spočívá v plnění obecní pokladny: „Jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za delikt, vyžaduje naplnění materiální podstaty spočívající v udělení pokuty provozovateli/majiteli dopravního prostředku, pokud jím není stát či složky státu…“

[hh]

To je opět desinterpretace. Ta věta jen konstatuje, že při naplnění formálního znaku obvykle společenská škodlivost bude dána (což má podobnou váhu, jako kdyby NSS napsal, že voda je mokrá), tedy jinak řečeno, že formální a materiální znak nejsou rovnocenné vedle sebe stojící atributy přestupku, ale že formální znak je ten podstatný, definující, a materiální je jen korektiv, který osekává hroty.

Zároveň nemůžete celou masu odůvodnění veškeré tvorby NSS číst jako zákon ani neplatí, že by automaticky novější judikatura překonávala starší (to má trochu jiná pravidla - kdyby chtěl NSS dřívější názor vyloženě překonat, tak ho jednak cituje, předloží věc rozšířenému senátu a propíše se to do právní věty).

[uziv]

Jen tak namátkou:

Tvrzení správního orgánu, byť podpořené dříve uvedenou citací rozsudku NSS ze dne 17. 02. 2016, č. j. 1 As 237/2015 – 31: „Jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak deliktu.“ je u správního deliktu provozovatele zcela nepřípadné. V případě zaměstnance – řidiče, který spáchá několik přestupků, a je přitom „vyřešen“ blokově nebo následně správním orgánem, není kupodivu provozovatel volán k žádné odpovědnosti. Provozovatel se dopouští sice úplně stejného správního deliktu podle § 125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, naplní jeho formální znaky, ale není za něj odpovědný. Přestupce z něj udělá teprve použití správného druhu měřícího zařízení, schopnost nebo neschopnost, resp. nezájem správního orgánu odhalit skutečného viníka a odolání provozovatele nátlaku správního orgánu na prolomení zásady možnosti kvalifikovaného odepření výpovědi (které stejně provozovatele nemusí vyvinit, neboť dotyčný udaný se nemusí k přestupku přiznat).

Podle judikatury NSS je nezbytné posuzovat vždy i u správního deliktu materiální znak správního deliktu, viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008 – 46: „Dále je třeba také uvést, že zpravidla nelze považovat jednání pachatele deliktu za nebezpečné již jen proto, že je protiprávní, neboť typová nebezpečnost vyjádřená v zákonem stanovené skutkové podstatě nepostačí a je třeba věc konkretizovat a zkoumat, zda charakter a stupeň konkrétní nebezpečnosti daného jednání se vůbec nachází v hranicích typové nebezpečnosti dané ve znacích jeho skutkové podstaty. Lze si totiž představit případy, kdy porušení veřejného zájmu je zcela minimální a jedná se o jednání, které vzhledem ke konkrétním okolnostem nevykazuje daný stupeň společenské nebezpečnosti (materiální stránku deliktu). Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je přitom určován zejména závažností správního deliktu, kterou lze posoudit zejména s ohledem na způsob jeho spáchání a jeho následky, okolnosti, za nichž byl spáchán, na formu a míru zavinění za předpokladu, že zavinění je zákonným znakem deliktu, a v neposlední řadě též s ohledem na osobu pachatele a případné pohnutky, které jej ke spáchání vedly.“

Je to u Krajského soudu, samozřejmě doplněno vysvětlením, proč je materiální znak původního přestupku nulový, tak uvidíme.

[2M]

problém je v tom výkladu věty: „Jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak deliktu…“, který pasuje doslova na vše. A tím, že NSS se vyjádřil takto v r. 2016, v podstatě nuluje vše předchozí, jako korouhvička.

Nenuluje to nic.. naopak.. ta stejná věta je i v rozsudku 5 As 104/2008 o který tu opíráme argument materiálním aspektem.. je to ten případ 52 na 50..
..a dál ten rozsudek pokračuje..

Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. Nelze tedy souhlasit s argumentem stěžovatele, že překročení nejvyšší povolené rychlosti, byť o jediný kilometr, naplňuje vždy a bez dalšího materiální znak přestupku.