Docela mě zarazilo že občan má vždy lhůty docela krátký a úřad dostal dopis na začátku prosince a vyjádření poslal až na konci ledna.
Procesní lhůty by měl dávat soud účastníkům stejné resp. srovnatelné, jinak to zavání nerovným přístupem. Nemám statistiku, ale co si tak vybavuji, nejčastěji na prvotní vyjádření dostává úřad měsíc, zřejmě i s přihlédnutím k tomu, že kromě vyjádření musí dodat spis, přičemž účastníkem bývá SO2, který v době soudního řízení už zpravidla nemá prvostupňový spis a musí ho nejdřív od SO1 vyžádat. Jiná věc je, že vzhledem k délce bufferu u správních soudů se neprioritní věci stejně nedostanou k rozhodnutí dřív než za rok, tak si s dodržováním soudcovských lhůt nikdo hlavu příliš neláme, v tomto směru rovnost funguje - hřeší na to jak orgány, tak žalobci, soud se nedodržením takových lhůt nezabývá (max. když jedna strana potrefeně kejhá, pustí soud jedovatou slinu, ale nepamatuji že by to kdy vedlo k závažnějšímu následku či dokonce ztrátě sporu).
Ale můj dotaz. Můžu si k těm nákladům vyčíslit i nějaký čas strávený nad tou žalobou nebo si můžu nárokovat jen ten soudní poplatek 3k?
Teoreticky můžete. Náklady jsou taxativně vyjmenované v § 57 SŘS a má-li je protistrana nahradit, je k tomu v § 60 přihozeno, že musely být vynaloženy důvodně. Nebývá problém uznat hotové výdaje (typu pošta, papír, tisk, kopírování, cestovné atp.), ale cesta z Aše do Ostravy taxíkem za účelem nahlížení a pořízení kopií k tomu účelu pronajatým Nikonem D4 by asi neprošla. Na rozdíl od civilu je opravdu vše nutné do haléře doložit, nelze využít paušalizaci dle § 151(3) OSŘ (sice se OSŘ použije subsidiárně, ale jelikož úprava nákladů a hrazení je v SŘS upravena samostatně, nemá zjevné mezery a tato novinka tam paralelně zavedena nebyla, nelze se toho dovolat - nepočítám-li, že to občas omylem projde, např. pokud to vyřizuje VSÚ/asistent, který kromě správy dělá i civil a že má správa jinou úpravu mu nedocvakne). Strávený čas účastníka v seznamu nákladů není, muselo by se to schovat pod ušlý zisk a opět to doložit (tedy vzít si v práci neplacené volno, odmítnout jako živnostník/podnikatel zakázku ...) ale to by kromě nějakých zcela atypických případů nejspíš vždy narazilo na onu důvodnost.
