Když to posunu, ideální by bylo na místě, které je třeba nějak regulovat, stanovit mantinel, který dává smysl. Ale u nás všechno funguje jen napůl, někdo dostane nutkavou touhu něco vylepšovat a spáchá zákon, do kterého se propašuje X výjimek, nebo se Y krát novelizuje, [...]Preferoval bych logicky nastavené zákony, kde bych třeba občas byl mírně klepnutý přes prsty (protože auto musí občas dostat napít a občas je potřeba trochu si zabékat,... u.s.w.) místo systému, kdy budu švejkovat [...]
Nechtěl jsem se do této kvalitní debaty zapojovat, ale nezlobte se, plácáte opravdu nesmysly. Já tedy tak nějak tuším, jak to myslíte. Pokud bych vám měl dělat vykladače, tak bych to asi přeformuloval, že když už tedy takový zákon je (bez ohledu na to, co si kdo myslí o jeho podstatě), tak by měl být řekněme např.
uživatelsky komfortní,
legislativně-technicky kvalitní, či si vymyslete jakýkoliv jiný buzzword. Tj. že bude pokud možno pochopitelný, ne delší/podrobnější, než je nezbytné, nebudou vnikat aplikační a interpretační potíže (alespoň ne v obvyklých situacích) atp., vynucování bude přiměřeně odstupňované ...
Váš kardinální omyl spočívá v tom, že ten výše popsaný komplex vlastností (kvalitu) zaměňujete s jednoduchostí, absencí výjimek atp. Když dám příklad, máte semafor s doplňkovou zelenou šipkou na úrovni červeného světla. Zhasne vám těsně před projetím, není reálné zastavit. Podle „jednoduchého“ zákona by za to byl flastr a body. Protože tu ale existuje výjimka v podobě § 71(7) ZPPK, posoudí se to podobně jako jízda na žlutou. Co jako řidič oceníte víc, že je ten zákon jednoduchý,
lex dura, sed lex (i když to znamená, že budete „klepnut přes prsty“ úplně zbytečně, nesmyslně a nespravedlivě), nebo že tam je ta ošklivá, nesystémová, výjimka?
