vlada40: Ano, ale budete hrát jen o tu tisícovku (i když, proč ne, na ulici se neválí). Dále bude vhodné přijít s nějakým vysvětlením, proč účastníkovi nebylo divné, že řízení pokračuje díky odporu, který ovšem nepodal. Např. písemnost (příkaz) vyzvedl někdo ze společné domácnosti, přečetl si poučení a protože účastník byl nedostupný, poslal za něj odpor, aby nepropadla lhůta. Pak na to zapomněl. Účastník se nedivil, protože nedostal ani příkaz a správnímu řízení nerozumí, takže vše považoval za standardní postup. Jinak by ale odpor nepodával a ani dodatečně ten úkon neschvaluje jako projev své vůle.
Vycházel jsem z logiky věci, kdy překážka je až ve chvíli, kdy skutečně vyjde najevo.
Je to sice hnidopišství, ale všechny 4 okamžiky, tj. T1 (překážka vznikla), T2 (lze konstatovat, že překážka vznikla, např. doběhla procedura odstranění vad, potvrzení e-mailového podání, doložení plné moci atp., tj. někdo otevřel tu krabici s kočkou), T3 (překážka vyšla najevo, resp. donesla se k SO, který vede řízení) a T4 (řízení je zastaveno) mohou být oddělené. Včetně T3 a T4 - správní orgán sice od okamžiku T3 má povinnost řízení usnesením zastavit, ale dokud to neudělá, řízení běží. Má na to standardní lhůtu (bezodkladně = za měsíc) ovšem pokud ji z jakéhokoliv důvodu nesplní, ať už je motivem cokoliv (prostá nečinnost, svévole, jiný názor na existenci překážky, jiný právní názor ...), tak řízení pokračuje, překážka nepřekážka. Konec formalistického okénka.