Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[mila6032]

Nový přírůstek do sprdelní judikatury

[burtonbell]

pěkný, Pardubický zmrdi jako obyč... nicméně "pojišťovna" na to moc profesionálně nešla, tímhle IMHO udělali boji proti SPRDELi dost medvědí službu 

[opas]

Zajímal by měl sprdel na autoservis :-)

[enzym]

Nějaké lepší zprávy by nebyly? Zdá se, že efektivně zbývá komunikující Helmut a nájemce PO model kverulant (asi prozatím, než na to něco vymyslí).

[uziv]

Proč mám dojem, že advokáti podávájící kasační stížnosti na SPRDEL jsou úplní blbci. Všechny argumenty uváděné NSS se daly předpokládat a kasační stížnost mohla být postavená tak, že by je nebylo možné tak jednoduše použít a už vůbec ne odůvodnit. Nevím, za co dotčený advokát bere prachy.

Například tvrzení, že orgán vyšetřuje jenom v prípadě, když si sám určí, že má reálnou možnost něco vyšetřit, je zralé na roztrhání. Orgán musí podniknout všechny možné kroky, aby našel skutečného pachatele, jinak překrucuje smysl zákona.
"Pokud použitý systém dohledu není schopen zajistit potřebné podklady pro určení viníka, musí správní orgán uvažovat o jeho nahrazení efektivnějším systémem, který mu nezpůsobuje důkazní nouzi. Rozhodně však tyto nedostatky systému nemohou být přičítány k tíži obviněného. Je zřejmé, že použití nevhodné metody, nedostatečně provedené šetření vlastního přestupku, včetně nedostatečného zjišťování všech okolností směřujících k možnému zjištění totožnosti pachatele přestupku a prokázání jeho viny, je v rozporu se základními zásadami správního řízení."

Už v rozsudku NSS č.j. 3 As 7/2014 – 21 ze dne 11. 12. 2014 je uvedeno:
„Evidentním primárním úmyslem zákonodárce v právní úpravě správního deliktu dle ustanovení § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích je postihnout existující a jednoznačně zjištěný protiprávní stav, který byl způsoben provozem resp. užíváním vozidla při provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je zcela přiléhavé, pokud zákonodárce zvolil objektivní formu odpovědnosti samotného provozovatele vozidla, jenž je jako vlastník věci - nástroje spáchání protiprávnosti - z hlediska veřejného práva primární identifikovatelnou a konkrétní osobou.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že takto konstruovaná odpovědnost působí individuálně preventivně vůči provozovateli vozidla, stejně tak jako generálně preventivně vůči okolní společnosti, neboť je zřejmé, že zjevně nastalá protiprávnost spjatá s užíváním a potažmo provozem vozidla nezůstane postižena bez odpovědnosti konkrétní osoby.“

To je možné postavit na stejnou myšlenkovou úroveň jako např. názor:
„Pokud většinu vražd spáchají rodinní příslušníci nebo příbuzní a nikdo z nich se ke konkretní vraždě nepřizná sám, pak je v případě neschopnosti příslušných orgánů najít a odsoudit pachatele nutné uložit trest nějakému příbuznému, který se v příslušnou dobu vyskytoval poblíž místa činu. Žádná vražda tak nezůstane nepotrestána a dotyčný může být konec konců s velkou pravděpodobností i skutečný vrah.“

Pokud se provede skutečná analýza "takto konstruované odpovědnosti", pak je podle osoby, které provozovatel svěřil vozidlo, výsledkem následující zjištění:
- rodinný příslušník, přítel, známý -> zástupné trestání člena rodiny nebo osoby z blízkého okolí, což je v rozporu s obecně uznávaným požadavkem, že trest má postihnout skutečného pachatele a ne jeho rodinu nebo okolí,
- zaměstnanec -> zaměstnance nelze zákonně postihnout, pouze šikanovat, preventivní působení provozovatele zákonným způsobem je vyloučeno, zaměstnanec se může snadno "pomstít zaměstnavateli",
- třetí osoba -> zapůjčení vozidla ošetřeno smluvně včetně přenosu odpovědnosti za zaplacení výpalného. Třetí osoba se smluvně přenesenou odpovědností je ale v naprosto stejné situaci, jako původní provozovatel.

Sankce uložená na základě objektivní odpovědnosti podle ustanovení § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích tudíž nesplňuje základní předpoklady pro dosažení svého účelu, tedy preventivní, represivní a výchovné funkce, jelikož nesplňuje zásadu individualizace a  personality trestu, zásadu přiměřenosti trestu a spravedlnosti trestu. Názor vyjádřený v druhém odstavci citace NSS nelze obhájit, je možné na něm jenom dogmaticky trvat.

Minimálně tohle všechno musí být už v žalobě, neřkuli v kasační stížnosti. To co jsem uvedl, jsou samozřejmě jenom některé body. Ve skutečnosti musí být celé zdůvodnění rozsáhlejší a všechny argumenty propracované a dotažené (v mém případě je to celkem 18 stran).

Je ovšem jasné, že nedomyšlené označení nedostupného Helmuta jako řidiče vozidla, dokonce jako řidiče několika různých vozidel páchajících přestupky, je taky pěkná blbost.

[fu]

Minimálně tohle všechno musí být už v žalobě, neřkuli v kasační stížnosti. To co jsem uvedl, jsou samozřejmě jenom některé body. Ve skutečnosti musí být celé zdůvodnění rozsáhlejší a všechny argumenty propracované a dotažené (v mém případě je to celkem 18 stran).

Je ovšem jasné, že nedomyšlené označení nedostupného Helmuta jako řidiče vozidla, dokonce jako řidiče několika různých vozidel páchajících přestupky, je taky pěkná blbost.

Podivejte se na to takhle, urednici, straznici a policajti vcetne soudcu, tam jsou protoze jsou neschopni se zivit cimkoliv jinym a studiem na skole si jen chteli zajistit budoucnost(tyka se jen soudcu).
Jsou to paraziti, kteri nemaji az na par vyjimek zajem na nejake spravedlnosti a hlavne jsou nedotceni beznym zivotem.

Spatny rozsudek je ohodnocen uplne stejne jako dobry, neni zadna motivace napric timhle hnojem

[uziv]

Spatny rozsudek je ohodnocen uplne stejne jako dobry, neni zadna motivace napric timhle hnojem

Jenže já nehodnotím rozsudek, já jsem si jen představil, jak blbě musela být napsaná žaloba a kasační stížnost, že ji pak mohl NSS takhle sfouknout. Takže se ptám, za co bere peníze advokát.

[enzym]

Ve skutečnosti musí být celé zdůvodnění rozsáhlejší a všechny argumenty propracované a dotažené (v mém případě je to celkem 18 stran).

Vy máte nějakou vzorně vychovanou a dobře živenou Sprdel ve stadiu žaloby či kasační stížnosti?

Takže se ptám, za co bere peníze advokát.

O tom je starý známý židovský vtip.

[uziv]

Vy máte nějakou vzorně vychovanou a dobře živenou Sprdel ve stadiu žaloby či kasační stížnosti?

V tomhle stádiu zrovna ne, ale už jsem si to prošel (neúspěšně - mladická nerozvážnost a špatná příprava), takže teď si těch asi sedm otevřených případů, které se mohou překlopit na SPRDEL, pečlivě připravuji. Jenže orgány mě už znají, vědí, že to skončí až u NSS, takže občas nasazují mrtvého brouka.

O tom je starý známý židovský vtip.

Neznám. Tak sem s ním 

[enzym]

Advokát Stein vdává svoji dceru. Jeho nastávající zeť – také advokát – dostane místo věna přepuštěno několik prominentních klientů. Po čase se chlubí tchánovi:
- Tak ten proces s Josefem K. jsem už vyhrál a ta věc s tím Pickem je na nejlepší cestě.
Tchán se rozčílí:
- No to začínáš to věno brzo roztáčet! Takoví klienti by ti měli vystačit na deset let!

[pivko]

Tak to se pánové obávám, že u NSS je dobojováno. Jak už s tím souhlasí 2 různé senáty, tak pravděpodobnost, že sám NSS se někdy od tohoto názoru odchýlí, je velmi malá. Šance je tedy již jedině u ÚS.

[uziv]

Tak to se pánové obávám, že u NSS je dobojováno. Jak už s tím souhlasí 2 různé senáty, tak pravděpodobnost, že sám NSS se někdy od tohoto názoru odchýlí, je velmi malá. Šance je tedy již jedině u ÚS.

Je otázka, s čím ty dva senáty souhlasí. Pokud někdo začne idiotským nahlášením údajného řidiče, pak to v průběhu správního řízení celé posere, a pak si najme advokáta neumětela, je výsledek jasný. Ale zajíci se vždycky počítají až po honu! 

[jkraus222]

Krajský soud v Hradci Králové č.j. 30A 38/2014-45 ze dne 30.7.2014 – povinnost zaslat výzvu k úhradě určené částky

Pro posouzení důvodnosti žaloby a vytýkaného pochybení správního orgánu je v této konkrétní věci podstatné znění ust. § 125h zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení „Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení.“

A právě nesplnění povinnosti správního orgánu prvního stupně vyzvat provozovatele vozidla, tedy v daném případě žalobkyni, k uhrazení „určené částky“, je důvod, pro který žalobkyně označila proběhnuvší řízení o správním deliktu za nezákonné. Krajský soud se jednoznačně ztotožnil s argumentací žalobkyně, na základě které dovozuje nezákonný postup správního orgánu prvního stupně. Výzva k uhrazení „určené částky“ je rovněž dle názoru krajského soudu obligatorní podmínkou pro možnost případného následného zahájení řízení o správním deliktu.

Zákonodárce tuto výzvu do znění zákona včlenil zcela jistě proto, aby dal provozovateli vozidla, jehož zavinění za daný správní delikt je koncipováno jako zavinění objektivní, možnost zaujmout k vytýkanému správnímu deliktu odpovídající postoj. Provozovatel vozidla má možnost uvážit, jakým způsobem bude na výzvu reagovat. Může sdělit totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku (§ 125h odst. 6 zákona o silničním provozu), může sporovat správnost, úplnost a obsah výzvy (§ 125h odst. 4 téhož zákona), stejně tak může namítat své vyvinění s odkazem na § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, případně může „určenou částku“ uhradit, což má za následek odložení věci (§ 125h odst. 5 silničního zákona).

Správní orgán v souladu se zákonem nepostupoval, a proto žalobkyni upřel možnost zákonem předvídaným způsobem reagovat. Pokud by krajský soud aproboval jednání správního orgánu prvního stupně zjištěné v této konkrétní věci, poté by, jak přiléhavě namítá žalobkyně, pozbylo ust. § 125h zákona o silničním provozu zcela svého smyslu. Správní orgán by tak skutečně mohl v obdobných případech rovnou zahájit řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, neboť toho stíhá, jak již uvedeno, objektivní odpovědnost za spáchaný delikt a s tím související povinnost uhradit pokutu. Jistě by se takovýto postup jevil z hlediska fiskální politiky státu pohodlnější a ve všech směrech méně zatěžující správní orgány, nicméně takovouto možnost krajský soud v zákonné normě nenalezl.

Tento nesprávný postup, resp. nezákonně zahájené řízení o správním deliktu, pak žalovaný v řízení o odvolání rovněž pominul a pochybení správního orgánu prvního stupně nenapravil. Krajský soud tak uzavírá, že žaloba byla podána důvodně a rozhodnutí obou správních orgánů trpí vadou žalobou vytýkanou. Řízení o správním deliktu provozovatele vozidla bylo zahájeno v rozporu se zákonem, proto krajský soud zrušil pro nezákonnost jak rozhodnutí žalovaného, tak rovněž rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s.ř.s.).

[jkraus222]

Krajský soud v Hradci Králové č.j. 30A 43/2014-40 ze dne 15.8.2014 – povinnost kontaktovat označeného řidiče

Žalobce v projednávané věci neuhradil na základě Výzvy „určenou částku“ (§ 125h odst. 1 zákona o silničním provozu), a proto správní orgán prvního stupně nemohl věc odložit (§ 125h odst. 5 téhož zákona). Žalobce následně využil možnosti zbavit se objektivní odpovědnosti za vytýkaný správní delikt tím, že v souladu s ust. § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu, opakovaně a písemně sdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku.

V této konkrétní věci tedy krajský soud musí, a to ve shodě se stěžejní námitkou žalobce, konstatovat, že pokud správní orgán prvního stupně za soudem ověřené situace dospěl k závěru, že jsou v případě zjištěného přestupku naplněny podmínky pro postup dle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích, tedy odložení věci, neboť správní orgán nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, a v důsledku tohoto zjištění pokračoval uložením pokuty za správní delikt spáchaný osobou žalobce, pak nedostál svým zákonným povinnostem, resp. spokojil se při zjišťování totožnosti řidiče vozidla toliko s formální výzvou adresovanou obchodní společnosti, přičemž osobu řidiče, kterou žalobce od počátku jasně označil a na svém přednesu po celou dobu správního řízení setrval, správní orgán prvního stupně vůbec nekontaktoval.

V důvodové zprávě k novele zákona o silničním provozu, která byla provedena zák. č. 297/2011 Sb., se pod bodem 3.1. Odpovědnost provozovatele vozidla uvádí následující. „Jedná se o posílení odpovědnosti provozovatele vozidla za vozidlo, jehož je provozovatelem. Tato varianta nepředpokládá prolamování ústavně zakotvené možnosti v určitých případech nevypovídat, zároveň ovšem počítá s tím, že provozovatel nese do určité míry odpovědnost za vozidlo, které provozuje a to i v případě, kdy je neřídí, a lze mu tedy připsat určité negativní následky porušení pravidel, pokud není zjištěn pachatel přestupku. Navrhované varianty se navíc zaměřují na situaci, kdy je přestupek zaznamenán automatickým zařízením a kdy vysvětlení provozovatele je často jediným účelným důkazním prostředkem pro usvědčení pachatele přestupku.“

Od samého počátku případu žalobce jasně označil za řidiče, který spáchal vytýkaný přestupek, osobu Ing. T. M., který byl v době spáchání přestupku jednatelem obchodní společnosti. Ten si vozidlo od žalobce vypůjčil a stejně tak osobně vrátil. Správní orgán sice vyzval obchodní společnost k podání vysvětlení dle ust. § 11 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, avšak v době této výzvy již Ing. M. jednatelem obchodní společnosti nebyl, byl toliko jedním ze společníků. Pokud tedy obchodní společnost, za kterou v době výzvy mohl jednat Ing. M. D., na výzvu žádným způsobem nezareagovala, měl správní orgán od žalobce jasnou informaci o tom, kdo by měl být s největší pravděpodobností pachatelem přestupku. Prvostupňový správní orgán nicméně na další zjišťování rezignoval a uzavřel, že jsou naplněny zákonné podmínky pro závěr o objektivní odpovědnosti žalobce za správní delikt.

Je pravdou, že správní orgán, resp. orgány, svůj postup objasnily tím, že smlouva o zapůjčení automobilu byla uzavřena mezi žalobcem a obchodní společností, která má několik členů, takže nebylo jasné, kdo z nich automobil v době spáchání přestupku řídil.
S tímto paušálním a zjednodušeným závěrem se ovšem krajský soud ztotožnit nemůže. Žalobce správnímu orgánu jasně a opakovaně, tedy v intencích ust. § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu, sdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla, resp. označil osobu, o níž s velkou pravděpodobností hraničí téměř s jistotou předpokládal, že vozidlo v době spáchání přestupku řídila.

Je pravdou, že žalobce doložil správnímu orgánu Smlouvu o nájmu dopravního prostředku, kterou uzavřel s obchodní společností ONLINE jazyky – angličtina online pro samouky, s. r.o., nicméně je zcela zřejmé, že automobil nemohla řídit obchodní společnost, ale konkrétní osoba, event. osoby. Krajský soud nemůže akceptovat přístup správního orgánu prvního stupně, který se ani nepokusil konkrétní osobu žalobcem označenou, tedy Ing. M., vyzvat k podání vysvětlení. Je zcela nepochybné, že správní orgán měl indicie k tomu, aby se mohl jasně a přesvědčivě vyjádřit k tomu, zda-li je žalobcem označená osoba pachatelem zjištěného přestupku.

Přiměřeně lze v tomto případě odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, č. j. 9As 58/2008-63 (dostupný na www.nssoud.cz), „V řízení, v němž se jedná o uložení sankce trestněprávní povahy, není možno pominout důkaz (svědectví) navržený obviněným, který by mohl být ve vztahu k předmětu dokazování jakýmkoli způsobem relevantní. Jakkoli je volba množství a druhu prováděných důkazů věcí správního uvážení a je tedy na rozhodnutí správního orgánu, které důkazy v řízení o přestupku provede a které nikoliv (svůj postup je správní orgán povinen náležitě odůvodnit!), nesmí být omezeno právo osob, které čelí obvinění trestní povahy v širším slova smyslu, dosáhnout předvolání a výslechu svědka ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě /viz Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – čl. 6 odst. 3 písm. d)/.“

Správní orgán v souladu se zákonem nepostupoval, pokud otázku případného pachatele přestupku vyřešil způsobem naprosto formálním. Závazný právní názor je v projednávané věci zcela jasný; správní orgán měl od žalobce informaci o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, a proto bylo jeho povinností, aby tuto osobu, předvolal k podání vysvětlení a objasnění situace v době spáchání přestupku. Pokud tedy správní orgán prvního stupně odložil podle ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích věc proto, že nezjistil do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, pak postupoval v rozporu s objektivně existujícími skutkovým stavem, když osobu řidiče vozidla žalobce jasně identifikoval. Z důvodů v tomto rozhodnutí již objasněných nemůže obstát závěr správního orgánu v tom směru, že vozidlo bylo zapůjčené obchodní společnosti, tedy nelze zjistit osobu pachatele přestupku bez toho, aniž by se pokusil objasnit skutečný stav věci v době spáchání přestupku a to podáním vysvětlení od Ing. M.. Teprve podle výsledku šetření bude možné uvážit, zda-li došlo ke splnění podmínek, na základě kterých lze zahájit řízení o správním deliktu provozovatele vozidla dle § 125f zákona o silničním provozu.

Krajský soud uzavírá, že žaloba byla podána důvodně a rozhodnutí obou správních orgánů trpí vadou žalobou vytýkanou. Řízení o správním deliktu provozovatele vozidla bylo zahájeno v rozporu se zákonem, neboť správní orgán nedostál svým povinnostem objektivně zjistit skutkový stav týkající se sporného přestupku a svým ryze formálním přístupem přenesl zavinění za spáchaný přestupek na žalobce, ačkoli ten od počátku řízení na osobu přestupce jasně poukazoval. Správní orgán v daném případě rezignoval na hledání, resp. potrestání skutečného pachatele přestupku, a ve výsledku se toliko zaměřil na potrestání žalobce, který od počátku řízení se správními orgány spolupracoval a sdělil nezbytné informace pro identifikaci pachatele přestupku. Tento přístup, který by, pravda, mohl vést k rychlejšímu a pohodlnějšímu inkasování pokuty, ovšem nemůže krajský soud aprobovat. Napadené rozhodnutí žalovaného, který soudem vytýkané pochybení správního orgánu prvního stupně nenapravil, proto pro nezákonnost zrušil. Rovněž tak v souladu s možností danou zákonnou úpravou současně zrušil rozhodnutí právního orgánu prvního stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s.ř.s.).

[jkraus222]

NSS č.j. 1 As 131/2014 – 45 ze dne 26.11.2014 - primární odpovědnost řidiče, ne provozovatele

[22] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem poznamenat, že správní delikt provozovatele vozidla vymezený v § 125f zákona lze chápat jako delikt subsidiární. Až v případě, že není možné s určitostí zjistit řidiče vozidla, který spáchal předmětný přestupek, činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil řízení vozidla jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích [viz § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, podle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno]. Primárně tedy za spáchaný delikt odpovídá řidič vozidla. Až tehdy, nelze-li skutečného řidiče na základě žádných důkazů či indicií zjistit a vést proti němu přestupkové řízení, nese odpovědnost za delikt provozovatel vozidla.