Odvolání bych měl poslat do 16.1.
Tady jsem si zapsal pár reakcí na to Rozhodnutí, který bych do toho odvolání třeba dal. Budu samozřejmě moc rád za rady a nápady, co tam dát.
„Dne 22.11.2022 večer unikl samec nezajištěnou bránou“ – Jak může SO tvrdit, že brána byla nezajištěna? Jak vyplývá i z dalšího textu tohoto Rozhodnutí, brána byla zajištěna dvěma lany, dále řetězem s visacím zámkem. To žalovaný za zajištění pokládá, dokonce za zajištění dostatečné.
„V sobotu 24.9.2022 uniklo jedno z prasat opět nezjištěným způsobem a pohybovalo se u obecního úřadu“ – není pravda, v tento moment jsem nebyl chovatelem těchto prasat, nebyla chována na mém pozemku, nemohla z něho tedy ani uniknout a nemohu být za tento únik ani odpovědný. Viz níže.
„Dne 26.12. 2022 proniklo jedno z prasat dírou v plotě na zahradu domu č. p. xx v obci ….“ – plot poškodila fena ze zahrady domu č.p. xx, tedy fena sousedova, případně soused sám, či někdo z jeho rodiny. Jak řečeno níže, z jeho chování po celou dobu i z jeho svědecké výpovědi vyplývá, že k tomu měl silný motiv. Vzniklou dírou potom prolezlo prase. Nebylo to poprvé, co sousedova fena takto pronikla na náš pozemek, při předchozím průniku jsme já i soused díru zahradili a plot zpevnili, nicméně fena se podhrabala na jiném místě, nebo alespoň tato nová díra byla na jiném místě.
„prasat chovaných v domě čp. 6“ – v domě žádná prasata chována nejsou a nebyla
„trvale bytem Praha 10 – Nusle“ – městská část Nusle se nenachází v městském obvodu Praha 10. Chybné ztotožnění žalovaného.
„Vhledem k tomu, jak bouřlivě debata mezi oběma pány probíhala, není skutečnost, že p. Flodrman nejprve tvrdil o své feně něco jiného, pro OŽP důvodem, aby na něho podal podnět pro přestupek podle § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se fyzická osoba dopustí tím, že úmyslně podá nepravdivou nebo neúplnou svědeckou výpověď ve správním řízení. Není jasné, co by ti tím p. Flodrman sledoval, když v tomto řízení jsou řešeny úniky prasete, nikoliv psa“ – (Soused mi chtěl uškodit, jeho výpověď si vnitřně odporuje, je tedy nedůvěryhodná)
Správní orgán namítá, že „i když je řízení ovládáno mj. zásadou materiální pravdy, nezbavuje to, vzhledem k dikci § 52 správního řádu, účastníka řízení povinnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Každý je povinen prokázat, co sám tvrdí, pokud má správní orgán právě z jeho tvrzení vycházet“, a že tedy bylo potřeba zavolat k úniku prasete policii. Žalovaný namítá, že to, že by k úniku prasete zavolal policii, by nijak nepomohlo prokázat, zda únik způsobila třetí osoba, či ne. (opsat z mého dopisu, co se tam stalo a že tam žádné stopy, po kterých by policie mohla jít, nezůstaly. Není to závažný trestný čin, nevznikla tam škoda, prase už se samo vrátilo na zahradu, takže by policie (podle jejich vlastních slov) ani nenasadila psovoda. Policie by mohla pouze konstatovat to, co tvrdím i já: prase se vrátilo, řetěz chybí (nelze dokázat, že tam původně byl, protože byl ukraden). Dost možná by se jednalo o zneužití policie.
SO uvádí příklad, že opatření musí být účinná, připodobněním úniku prasat k úniku psa za zvěří na procházce, po špatném nasazení elektronického obojku psovi s hustou srstí. Zásadní rozdíl vidím ovšem v tom, že zatímco u psa, husté srsti a obojku, došlo k chybné úvaze majitele psa, že elektrický impuls projde hustou srstí, zatímco únik prasat byl způsoben cizím zaviněním, úmyslným jednáním. Nelze zcela eliminovat možné působení třetí osoby, která může mít i zlý úmysl (msta, opilecká výtržnost, poškození „přistěhovalce z Prahy“) – míra zabezpečení by pak musela zahrnovat mnohaprvkový kamerový systém (jedna kamera se dá oslepit, pozemek je velký), alarm, neustálou pohotovost, ocelové pláty, ostnatý drát, zkrátka, proměnit zahradu v pevnost, a ani to by nevyloučilo, že někdo bezpečnostní prvky neprolomí.
Dále SO argumentuje, že podobně chybné a trestné (sic!) je ohradit zvířata na pastvině ohradníkem, protože ohradník může selhat. Ohradník může nejen selhat, ale může být i poškozen třetí osobou – ať už záměrně, nebo nedbalostí. Turista může do ohradníku vjet na tříkolce, motorista nerespektuje zákaz vjezdu a omylem zbourá ohradník a ujede, soused chce chovatele poškodit a poruší ohradník na nepřehledném místě – proti takovým útokům je chovatel zcela bezmocný a nelze po něm vyžadovat, aby tato rizika zcela eliminoval, nelze jej za takové jím nezaviněné úniky sankcionovat. SO může argumentovat, že chovatel mohl postavit tak odolný ohradník, který nikdo porušit nemůže, ale to by se opět muselo rovnat vysoké betonové zdi a ocelovou armaturou, a to je zcela neúnosné jak ekonomicky, tak fakticky – chovatel by na takový „ohradník“ nikdy nedostal stavební povolení. A i takový ohradník se dá narušit – například buldozerem nebo velkou palicí. Takovou míru zabezpečení zvířat před únikem samozřejmě nikdo nebuduje a i stádo býků bývá zabezpečeno obyčejným ohradníkem dřevěným nebo elektrickým, který se dá narušit třetí osobou poměrně snadno, ať už z nedbalosti, a tím spíše záměrným jednáním. Nebo třeba živelnou pohromou, spadlým stromem a podobnými zásahy, které nejsou způsobeny a nemohou být ani předvídány chovatelem. A přestože se podobná narušení jistě čas od času stávají, takové zabezpečení se obecně považuje za dostatečné. Nikdy nelze ZCELA vyloučit únik zvířat, žádná opatření nemohou být účinná DOKONALE A V KAŽDÉ SITUACI. Nelze tedy chovatele ze spáchání přestupku obvinit automaticky vždy, když dojde k úniku jeho zvířat, aniž SO stanoví, jak k úniku došlo a kdo jej způsobil.
Je jistě pozoruhodné, že chovateli zvířata „utíkala“ právě a jenom v krátkém období podzimu 2022. V předchozích třech letech ani jednou, v následujícím roce až do současnosti také ani jednou. Opatření chovatele proti úniku přitom byla na podzim 2022 (tedy před počátkem úniků) zdvojena oproti předcházejícím letům (protože soused, pan Flodrman, zdvojení opatření opakovaně vyžadoval a poslal na mne několikrát i kontrolu Státní veterinární správy, která ovšem žádné problémy s mým chovem prasat a zabezpečením zvířat proti úniku neshledala), a přesto zvířata opakovaně unikala právě na podzim 2022. Když byl zdokumentován dostatek úniků, byl podán podnět na SO (pan soused Flodrman a starosta obce spolu každý týden vysedávají do noci v místní hospodě, hostinským je zde rovněž zmíněný pan Hrubý; většinou v hospodě sedí právě a pouze právě tito tři pánové) a od té chvíle zvířata opět, jako zázrakem, unikat přestala, ačkoliv opatření proti úniku potom již zůstala stále stejná (jak jsem již psal, dokonale zvířata ochránit proti úniku nelze, moje opatření jsou přiměřená a za obvyklých okolností dostatečně účinná).
OŽP konstatuje, že ve dnech a hodinách, kdy k úniku prasat došlo, opatření učiněna nebyla. Samotný fakt, že se prasata pohybovala mimo chovný prostor, je toho prý důkazem. – takže: pokud se například nějaký soused sebere a v noci mi přestříhá vzadu oba ploty, čímž způsobí únik zvířat z pastviny, znamená to apriori, že opatření z mé strany učiněna nebyla? Pokud se jiný člověk vydá v noci do hor, na pastvinu s býky nebo ovcemi, palicí poruší ohradník, z vandalství nebo úmyslu, znamená únik zvířat z takto poničeného ohradníku apriori, že chovatel neučinil opatření proti úniku? Jistě ne. Pokud takový chovatel tvrdí, že mu ohradník musel někdo poničit, protože jindy je ohradník stabilní, není přeci důvod jeho tvrzení pokládat za účelové. Pokud mu poškození ohradníku způsobil třeba soused, třeba z důvodu msty nebo závisti, k poškození a následnému úniku mohlo snadno dojít i opakovaně, a to dokonce i na různých místech či různým způsobem. A poškození mohlo být snadno provedeno tak, aby nezanechalo žádné stopy po činu a jeho původci – dokonce se to dá i předpokládat. Žádný soused si jistě nepřeje, aby byl dopaden. Zůstává jenom podezření, třeba tím, že soused neustále vyhledává nějaké spory, reaguje podrážděně, s averzí.
„Kdo měl být chovatelem prasete v den, kdy bylo prase u obecního úřadu, odmítl p. xxxx sdělit. Za chovatele tedy považuje OŽP p. xxxx“. – nechci označením této osoby přivodit tomu druhému chovateli újmu, protože se jedná o osobu mně blízkou, neboť bych újmu, kterou by utrpěla, důvodně pociťoval jako újmu vlastní. Tento druhý chovatel by újmy mohl snadno dojít, pokud bych jej označil, protože, jak jsem dodatečně zjistil, nejspíš neučinil opatření proti úniku zvířat, ačkoliv je učinit mohl.
Ze svědecké výpovědi pana souseda Flodrmana (k dispozici jsem SO poskytl originální nahrávku i transkript) velmi flagrantně vyplývá, že motivem jeho stížnosti v hospodě panu starostovi, který obratem podal stížnost na Magistrát a která se stala podnětem k tomuto správnímu řízení, nebylo ani blaho zvířat, ani snaha cokoliv zlepšit. Motivem jeho stížnosti byla osobní msta, vyplývající z jeho averze vůči mně. Nebylo to zdaleka poprvé, co mu něco vadilo, byl to třeba způsob, jakým řežu dřevo na cirkulárce, naše děti jsou prý moc hlučné, kozel smrdí, prasata mu k jeho bazénku přitahují hovada (odborně rod Bzikavka – bzikavky ovšem do našeho okolí přitahuje spíš odpar vody z jeho bazénu). Neustále vyhrožoval, že pokud nebudu dělat své věci tak, jak chce on, udá mne na úřady. Nemohu zde napsat, že má zvířata vypustil on, protože na to nemám důkazy, ale z jeho výpovědi averze vůči mé osobě přímo čiší. Je jistě pozoruhodné, že vždy, když prase uniklo, bylo vzápětí viděno jím, nebo někým z jeho přátel – s panem Hrubým a panem starostou tvoří nerozlučnou trojici, která každý den v týdnu sedí v jinak osamělé hospodě a pijí spolu pivo. Paní Steinhauserová je s panem starostou spřízněná, mají velice blízký vztah a dělá pro něho různé pomocné práce. Na Xxxxx žije tři sta lidí, ale prase se vždy nějak záhadně dostalo ven a vzápětí jej uviděl a v rámci svých možností i vyfotografoval někdo z těchto čtyř navzájem propojených lidí. Snaha poškodit mne je zřejmá i z podnětu, který pan starosta na magistrát zaslal – píše, že prase je agresivní a působí lidem škody, i když žádné takové zprávy od obyvatel nedostal a na dotaz je ani nebyl schopen ničím doložit.
Je jistě hezké, že pan soused mne nyní potrestal, snad už tím dostane satisfakci a nechá naši rodinu žít v míru a pokoji. Nepřipadá mi ale správné, že k řešení svých sporů se mnou využívá místo lidské dohody nebo občansko-právního soudnictví správní orgány (kromě magistrátu také například Státní veterinární správu), a že správní orgány tuto jeho hru neprohlédly a za peníze daňových poplatníků mne stíhají za záhadné úniky, které byly všechny zkoncentrovány do krátkého časového období, které ale ani nezpůsobily žádnou škodu ani zvířatům, ani obyvatelům obce.
„Vhledem k tomu, jak bouřlivě debata mezi oběma pány probíhala, není skutečnost, že p. Flodrman nejprve tvrdil o své feně něco jiného, pro OŽP důvodem, aby na něho podal podnět pro přestupek podle § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se fyzická osoba dopustí tím, že úmyslně podá nepravdivou nebo neúplnou svědeckou výpověď ve správním řízení. Není jasné, co by ti tím p. Flodrman sledoval, když v tomto řízení jsou řešeny úniky prasete, nikoliv psa. I když patrně jeho fena v minulosti na pozemek k p. XXXX pronikla, nelze z toho dovozovat, že 26.12.2022 tomu tak muselo rovněž být, protože díru v plotě by prase samo nevytvořilo, jak tvrdí p. XXXX“. – O psa jde jen v tom smyslu, že sousedův pes bylo první zvíře, které porušilo plot. Tehdy jsme díru po psovi zadělali... ale pokud jeho pes opět pronikl na náš pozemek někdy bezprostředně před tím, než naše prase proniklo k němu, neměli bychom už možnost díru zadělat a není potom na místě vinit mne z nezabezpečení plotu, když díru třeba udělal jeho pes a moje prase ji jen využilo po něm. V ostatních dvou případech zvířatům někdo otevřel bránu, ale v tomto zvíře proniklo plotem. Proto skutečnost, zda sousedův pes někdy na náš pozemek pronikl, nebo ne, svoji důležitost má, a soused by ani v této otázce neměl lhát. Bouřlivost debaty přece neznamená, že se při ní svědek křivé výpovědi dopustit smí. Jeho výpověď ukazuje (poslal jsem SO originální nahrávku i její transkript), že svědek se nedrží pravdy, že sám připouští, že bude výpověď měnit podle toho, jak velkou vůči mně zrovna pociťuje averzi, že mu jde především o pomstu, že není jako svědek důvěryhodný. Domnívám se, že jeho výpověď by vůbec neměla být brána v úvahu, žádná její část, protože svědek je nevěrohodný.
Stejně tak by neměla být brána v úvahu výpověď pana Hrubého, protože jeho první (a jediná) výpověď proběhla bez přítomnosti obžalovaného. Prvni vypoved je přitom neopakovatelna, obžalovaný nemá kontrolu nad tim, jak byly skutecne položeny otázky, zda nebyly návodné či kapciózní apod. Nemáte záznam, jak se svědek choval, více třeba
https://is.ambis.cz/th/thzj7/Katerina_Hollerova_-_bakalarska_prace_-_Vyslech_v_kriminalisticke_praxi.pdf, str. 41.
---
Tož, to je pár možností, co mne napadly, že by do odvolání třeba šly nějak použít.
