Než diplom bude z nějakého slušného oboru, tak se předveďte a přijměte výzvu, kterou pan hh nepřijal. Dokažte, že brzdné dráhy prázdného a naloženého vozidla jsou stejné, když na m nezáleží.
Vážený JF, snad je na místě připomenout, jak tato lehce OT linie vznikla. Byl jste to vy, kdo přišel s tou, promiňte mi to, kardinální pitomostí, že brždění auta nezávisí na tíhovém zrychlení a jakýkoliv výpočet/model, ve kterém se objeví parametr
g, je a priori
špatně. Že tu někdo občas plácá nesmysly mi nevadí, ostatně od toho je diskuse, aby se názory třídily a tříbily, ale
jestli to nepřestanete posouvat do ad hominem roviny, tak s vámi z pozice moderátora udělám krátký proces. Nemůžete-li si pomoci, prosím všechny ty nevzdělance, gendermany, kulturní antropology či klidně i horší nadávky směřujte výhradně na mě, to snesu, ale nikoliv to, abyste tu urážel kohokoliv jiného (o totéž prosím i ostatní diskutující).
Každopádně kromě toho, že zcela bezpečně víte, co je zaručeně špatně, jste zatím nic moc konkrétního nepřinesl, tedy mi ani nepřijde na místě zvedat jakékoliv vaše výzvy.
Brzdění má cosi společného s kinetickou energií K=mv2/2. Ta z víc než nula při pohybu při brždění klesá až na nula po zastavení. Brzdy z K berou v čase konstantní delta K, ...
P konstantní není, rozdíl úbytků jo.
Pokud něco bere z energie v čase konstantní
ΔE, pak to má
ipso facto konstantní výkon. Mám to tedy chápat, že uznáváte, že tento váš původní nápad s v čase konstantním úbytkem kinetické energie jako model nefunguje? Pokud ne, co myslíte tím rozdílem úbytků, jako že konstantní je až druhá derivace kinetické energie podle času?
1. Brzdné zrychlení: Označíme-li součet příspěvků součástek podílejících se na brzdění k celkové brzdné síle F(sum), pak zrychlení je F(sum)/hmotnost vozu. F(sum) není, mírně řečeno, vůbec triviální, jak vidno kupříkladu v testech pneumatik.
Toto tvrzení je z části banální a z části chybné či minimálně zavádějící. Že zrychlení auta závisí na celkové síle, je sice pravda, ale pokud lakonickým konstatováním netriviality stanovení této síly skončíte, neposouváte se v problému ani o milimetr. Zavádějící pak je to, že zmiňujete příspěvky jakýchsi součástek, ale patrně vám uniká, že dosazujete do tzv. první impulsové věty, tedy že výsledné zpomalení (těžiště) auta je podílem vektorové sumy
externích sil a hmotnosti. Je přitom zcela lhostejné, jak jsou technicky brzdy řešené, i kdyby byly vyrobeny z kopyt jednorožce, dokud nebude vynalezen bezreaktivní pohon (A.C.Clarke: Rendezvous with Rama), jakékoliv interní součástky pouze zajistí podmínky pro vznik brzdné síly, ale jediná externí síla vstupující do vašeho F(sum), neuvažujeme-li aerodynamický odpor vzduchu, bude právě třecí síla mezi koly a silnicí, a to buď tření dynamické (smykové) v případě gumování zablokovanými koly, nebo tření statické (adheze). Fyzikální modely obou druhů třecích sil, jdete-li do hloubky, opravdu nejsou triviální, ale jako první aproximace velmi dobře funguje to, s čím už ve vláknu bylo operováno, tedy že třecí síla je rovna (v případě smykového tření), resp. limitována (v případě statického) velikostí normálové síly násobené příslušným bezrozměrným koeficientem. No a protože suma přítlačných sil při jízdě po rovině je nutně rovna tíze auta, je maximální možné zpomalení auta právě
f . g.